Lust

Anotace: 2.část- z pohledu Canaan. Stejně jako v minulé kapitole, značí hvězdičky vzpomínku, minulost

Sbírka: Erb dvojího rodu

Převalila jsem se v sametových přikrývkách na pravý bok, blíže k němu. Přerušila jsem svůj bezesný spánek, kladla ledové prsty na jeho zarudlou šíji, dvě hojící se rány, mělké škrábance. Sledovala jsem chomáčky dechu vzdalujících se od jeho pootevřených úst. Jeho kůže vyzařovala slastné teplo. Ledové doteky mu způsobovaly husí kůži a nedlouho poté i omámené, spánkem stále ještě zaslepené pohledy. Snažil se zaostřit na cokoliv okolo, ale příliš se mu nedařilo. Lehce jsem se nadzvedla na lokti, hebká látka klouzala po nepřirozeně hladké kůži nahého těla, a pohledem jsem našla jeho dezorientovaný pohled.
"Jsi ještě příliš slabý. Přišel jsi o hodně krve." V kratičkém pohybu jsem se položila na jeho hruď, podepřela si bradu a sledovala měnící se výrazy jeho obličeje. Byl poznat strach i vzrušení, nechuť i touhu, slabost i adrenalin pulzující jeho žilami.
"Co se stalo…?"
Plytce jsem vzdechla. Scénář se opět opakoval. "Tak si zkus vzpomenout." V mých očích na krátkou chvíli ztratil svou přitažlivost, jenže ne na dlouho. Tyler, po kratičké chvíli ve ztichlé místnosti, shodil moje tělo zpět do duchen, a tentokráte on uvěznil mé tělo pod svým. "Nejsi tak nevinná, jak jsem si myslel." V jeho očích byl jasně čitelný jediný pocit. Vášeň.
"Co na to říct?" Ve chvíli se stal on mým lovcem, zaútočil na mé rty a nechal mě pocítit slastnou bezmoc. Do doby než přišla má chvíle. Setkal se s očima monstra a plně pochopil, co jsem zač. Tak aby pocítil bičující bolest, slast a zapomnění. Když moje tesáky pronikly pokožkou jeho krku a znovu otevřely sotva zacelené rány, v opojném přívalu vzrušení, prohnul krk a celé tělo pryč ode mě. Přitáhla jsem se k jeho tělu, v němž pulsovala každá žilka a nerv, vysadila se mu na klín a přitiskla se k němu ještě o mnoho náruživěji. Na oplátku za tento, pro smrtelníka nepřístupný a nebezpečný pocit, mi on ponechal tělo na pomezí malátnosti a vyčerpání s novou energií bušící mi v žilách. Povolila jsem sevření a nechala jeho tělo se svézt do měkkých pokrývek. Jaká škoda, že si to smrtelníci nemohou pamatovat. Přes úzkou bradu, bledý krk, ňadra a po nahém břiše stékala stružka rudé tekutiny. Setřela jsem ji prstem a prozatím naposledy jsem ochutnala ostrou, kovovou příchuť jeho krve.
Po chvíli, když se mi stačily vyjasnit smysly, jsem vstala a přešla k oknu. Roztáhla jsem tlusté závěsy a pohlédla na inkoustovou oblohu, po níž se přeháněla hustá mračna. Dveře úzkostlivě zavrzaly, když mezi nimi někdo vytvořil štěrbinu.
"Canan?" Lary vrhl úzkostlivý pohled po místnosti. Přes Tylera tiše oddechujícího v mé posteli, až po mé nahé tělo, zalité pouze měsíčním světlem. Příliš jsem mu nevěnovala pozornost, o takovýchto nocích, upřenou pouze k obloze.
*
Shodila jsem cáry rodinných fotek z postele. Seděla jsem na ní v tureckém sedu s chladným výrazem ve tváři a třídila si myšlenky v hlavě. Když mi nohama začaly proudit vlny brnění, se stejným netečným výrazem jsem vstala. Přes nepřístupný výraz v obličeji, mojí myslí se mihotaly střípky rozhovorů s mými rodiči.
"Nemohla jsi na ni dávat větší pozor? Kolikrát ti to mám opakovat?!" rozčílený pohled matčiných očí.
"Na co jsi, sakra myslela? Nechat ji takhle bez dozoru…" palčivá bolest na pravé tváři s pozůstatkem rudého otisku tátovi dlaně.
"Nemůžeme se na tebe v jediném spolehnout!" "Jsi k ničemu!" "TÁHNI ODSUD!"
Desetileté dítě plačící do peřin; třináctiletá holka krčící se v koutě; tvář šestnáctileté dívky skrčené na lavičce na nádraží, čekající na autobus ke svobodě.
Pohledem jsem znovu vyhledala šťastné tváře na fotkách. Sesbírala jsem je a dala do malého popelníku na okenní římse. "Těch dobrých vzpomínek nezbylo mnoho." Plamen ze zapalovače se roztančil v kusech lesklého papíru, hyzdil a ničil jediné úsměvy z mého dětství.
*
"Canaan, Lessien s tebou chce mluvit."
"Čas plyne až příliš rychle." šeptala jsem. Neobtěžovala jsem se příliš s oblékáním, stačil mi krátký župan, on mi za to ani nestál. Odvrátila jsem pohled. "Už jen dva týdny."