Pravda o slabostech upírů ???

Anotace: Zamyslela jsem nad tím, jak všichni propírají téma upíři. No a z toho vznikla tahle povídka, která bude nejspíš na části...

Dívám se na noční oblohu posetou snad milionem hvězd a v každé vidím tváře lidí, kteří umírají právě teď a slyším jejich poslední slova. Na co je mi čtení myšlenek, když cítím jen samou bolest? V každé knížce jsem vždycky četla, že upíři se rodí kousnutím jiného upíra. Vždy jsem obdivovala jejich sílu a rychlost. Tedy aspoň tu, co jsem vyčetla v knížkách,nebo viděla ve filmech. Všechno je blbost...
Já se ráno probudilo a měla strašnou žízeň. Šla jsem tedy do kuchyně abych se napila mléka. Odšroubovala jsem víčko a ucítila strašný puch. Mléko jsem vylila do dřezu. Napila jsem se tedy džusu. Jen jediná kapka mi stekla na jazyk a já ucítila divnou pachuť.
,,Copak je ten džus taky špatnej?"
Šla jsem se zedy podívat, kde je mamka. Byla na zahradě. Přiblížila jsem se k ní, ještě o mě nevěděla. Ucítila jsem nádhernou vůni. Měla jsem divné nutkání k ní přiskočit a zakousnout se jí do krku. Už už jsem se chystala ke skoku, ale na poslední chvíli jsem se vzpamatovala a radši jsem běžela do pokoje. Stoupla jsem si před skříň, na které jsem měla umístěné zrcadlo. Ruce se mi třásly, ale nebyly stidené...
Obličej jsem měla bledý. Prozkoumala jsem svůj krk, ale žádné stopy po kousnutí jsem nenašla.
,,Tak je ze mně upír, nebo ne?"
Zašeptala jsem, ale v tom tichu mi to znělo, jako bych mluvila do rozhlasu. krk mi úplně hořel. Vyběhla jsem z pokoje. Chtěla jsem být v lese, tam snad svou žízeň uhasím. Dostala jsem se až do obýváku, kde jsem se zastavila a zavětřila. Pach teplé krve, proudící v žílách živého tvora mě úplně vybičovalo. Před očima se mi zatmělo a skočila jsem po našem kocourovi, ktreý byl v naší rodině už třetím rokem. Stačil mňouknot na pozdrav.
Krev mi stékala do rozpáleného krku a chladila jako led. Asi čtyři minuty jsem klečela u Bilniho pelíšku a jeho mrtvé tělíčko jsem držela v náručí. Pak jsem konečně procitla z transu a zadívala se na Bilniho. Můj pohled se rozostřil, ale teď to bylo kvůli slzám.
,,A pak, že upíři nemůžou brečet."
Málem jsem se rozesmála. Jak jsou všechny ty povídačky absurdní! Lidé toho o upírech navykládají hodně, ale ví toho málo. Protože ti, co se s nimi setkají vevětšině případů zemřou, stanou se upíry, nebo se z toho zzblázní. Vstala jsem, Bilniho sevřela do náruče a odnesla do pokoje. Jen jsem za sebou zavřela dveře, uslyšela jsem mamku.
,,Ket, neviděla jsi někde Bilniho?" Šla po schodech nahoru.
,,Ne, neviděla." Zavolala jsem na ni přes dveře a honem ukryla Bilniho.
,,Aha, tak až ho uvidíš, tak mi řekni!" Řekla a šla zpátky.
,,Dobře." Řekla jsem já, přisunula si židli k oknu, sedla si a rozbrečela se.