Setkání v parku

Setkání v parku

Anotace: Občas se toulám s fotoaparátem a fotografuji hlavně přírodu. Tahle povídka mne napadla jednoho podzimního dne.

Sluneční paprsky se nesměle prodíraly korunami stromů a pozlacovaly padající listí se stromů, které se snášelo pozvolna k zemi. Park v ranním oparu vyhlížel zvláštně. Zdeněk si byl plně vědom té nezvyklé atmosféry a s fotoaparátem spěchal do parku. Jeho koníčkem bylo fotografování. Někdy si připadal jako lovec, čekající na svou kořist, která v jeho případě byla výjevového charakteru.
Zastavil se uprostřed cesty a zadíval se na opar, který jako závoj byl rozprostřen nad vším. Jím se jakoby harmonicky snášely jednotlivé listy. Přiložil hledáček fotoaparátu k pravému oku. Chvíli vyčkával a pak stiskl spoušť.
Pomalu šel dále do parku. Připadalo mu, že hluk přicházející z přilehlé ulice zaznívá odněkud z velké dálky. Stále více se ho zmocňovala poklidná atmosféra parku, která mu připadala jako ostrůvek klidu uprostřed rozbouřeného moře.
K jeho sluchu poté dolehla tklivá melodie houslí. V první chvíli si myslel, že se mu to zdá. Zbystřil pozornost. Hraní houslí přicházelo odkudsi z parku. Znějící melodie byla zvláštní a podbízela se. Došel až k místu, kde se sbíhaly dvě cesty. Uprostřed nich stál muž v černém obleku, černých brýlích a černém klobouku. Užasle na něho hleděl. Jeho přítomnost zde ho překvapila. Zadíval se na hrajícího houslistu. Melodie linoucí se z houslí se ho postupně zmocňovala. Pak mu pojednou připadlo, že padající listí se roztančilo. Několikrát stiskl spoušť fotoaparátu a poté k muži přistoupil blíže.
„Dobrý den. Proč tady tak po ránu hrajete?“ zeptal se.
„Nelíbí se vám ta melodie?“ otázal se muž.
„To nikoliv. Je nádherná. Jen mě překvapuje tady Vaše přítomnost.“
„Jsem teď tady, pak zase jinde.“
„Jak tomu mám rozumět?“
„Jak chcete. Vy jste taky nestálý.“
„Vy mě znáte?“
„Možná. Osud si člověk sám nevybírá.“
„Osud? Jak to myslíte?“
„Co je dáno, to je dáno. Máte svého koníčka a ten vás bude provázet po celý život. Osud vám ho nadělil do vínku.“
„Je mi jasný, že vám došlo, co mám za koníčka, když tu takhle po ránu chodím s foťákem."
„Nedošlo. Já to vím. Že jste tu dnes fotografoval není náhoda. Osud vám to umožnil. Jako třeba ten muž, co teď spěchá támhle na tramvaj, tak tomu se dnešek stane osudným. A nikdo to nezmění. Co je dáno, to je dáno.“
Zdeněk se zadíval na spěchajícího muže parkem a pak se chtěl rychle na něco zeptat, ale k jeho překvapení houslista vedle něho nestál. Byl pryč. Jako by se propadl do země.
„Přeci tak rychle nemohl odejít!“ pomyslel si a rozhlížel se do všech stran. Náhle se ozvalo kvílení brzd automobilu. Doběhl na okraj parku. Spatřil onoho muže, co před chvíli spěchal, ležet bezvládně na ulici před autem.
Byl zděšen. Viděl, jak se k místu nehody sbíhají lidé. Muž byl však již mrtev. Opět se ozvala houslová melodie, která zněla velmi smutně. Vešel zpátky do parku, ale houslistu nikde neviděl a melodie se začala vzdalovat, až zcela ztichla.
Uplynulo čtrnáct dní a Zdeněk vystavoval své fotografie na výstavě amatérských fotografů a zúčastnil se vyhlašování výsledků o nejlepší fotografii. K jeho překvapení zvítězila ta jeho, na níž zachytil onoho tajemného houslistu v parku. Když šel pro hlavní cenu, zaslechl opět tklivou houslovou melodii, kterou poprvé uslyšel v parku. Přehlédl rychle zrakem všechny přítomné. Nikoho s houslemi však neviděl a melodie náhle ustala. A to byl začátek jeho umělecké dráhy. Začal věřit na osud.
Autor fungus2, 13.01.2006
Přečteno 327x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (3)
ikonka Komentujících (3)

Komentáře

Dobrý nápad ve všední skutečnosti. Mohl by jsi však více popisovat atmosféru, někteří lidé mají chabou představivost a protože nepoznají, jak vypadá celkový obraz situace, záhy vypustí tvůj text z mysli. Vím to z vlastní zkušenosti. Jelikož se mezi ně neřadím, jsi na dobré cestě...

30.01.2006 15:27:00 | MK Zcoutreagovat

Tak Ti děkuji!

25.01.2006 21:37:00 | fungus2reagovat

Hmm.....asi bych ti předem chtěla poděkovat za kladné hodnocení mých "pokusů"...tahle povídka je krásná...smutná a zvláštní-ale rozhodně se mi líbí!

22.01.2006 17:29:00 | Jemná sukubareagovat

© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.6 | Facebook, Twitter