Mučená za lásku II.

Anotace: pokačování...

Zasunula jsem židli a rovně se postavila. Nedalo mi to a pohlédla jsem mu do očí. Viděla jsem v nich radost. Radost z toho, že mě zase uvidí nahou. Rád se na mě dívá. I přes všechny ty útrapy i já si užívala tohle divadlo. Tu hru, ve které jsem měla hlavní roli. Pomaličku kouřil, a já si ještě pomaleji začala rozepínat knoflíky šatů. Většina vězněných žen měla na sobě černý pytel s dírami pro ruce a hlavu. Ale já nosila jednoduché bílé šaty. Nedovolil aby jsem je měla špinavé. Věděl, že mi sluší. U třetího knoflíku jsem zvedla hlavu a podívala se na něho. Nechtěný úsměv se mu objevil na rtech, když látka odhalila mé poprsí. Po rozepnutí posledního knoflíku, toho úplně dole, jsem se narovnala a šaty ze mě sklouzly na zem. Měla jsem ještě kalhotky, ale i tak se vyloženě kochal pohledem na mě. Na mé bílé kůži jsem cítila jeho teplý pohled. Teď už rychle jsem si svlékla poslední kus oděvu a odhodila ho na kupu šatů. Čekala jsem na další pokyny. Chvíli váhal, jakoby se nemohl rozhodnout čím mě bude mučit dnes. Když se dosytosti vynadíval, zeptal se " Chceš si ještě zakouřit? Radím ti teď než po mučení." " Po mučení mi cigaretu nenabídneš? Vždycky mě necháváš si zakouřit i potom. " " Nabídnu, " pokrčil rameny a přisunul mi krabičku. Jednu jsem si vzala a sedla jsem si na svou židli naproti němu. Zapálil mi a mlčel. Jen si mě se zájmem prohlížel. Kouření se strašně táhlo, ale za celou dobu nepromluvil. Když jsem se natáhla, a típla cigaretu chytl mě za ruku. Nečekala jsem to, a ještě víc mě překvapila něžnost s jakou vzal mou ruku do svých dlaní.