Lisa

Anotace: Takový sen ... ;)

Je podvečer. Lisa jde tichou ulicí a po delší době pozoruje, jak zapadá slunce. Začínají se jí hlavou honit různé myšlenky. Napadá jí spousta věcí. Ale hlavní slovo mezi myšlenkami má otázka života. Co je život? Proč žije? Kdo jí dal život? ... A samozřejmě... 'Proč mám žít dál?' Řekla si polohlasně. V tu chvíli jí zezadu někdo položí ruku na rameno. Ona sebou trhne, ale ten člověk promluví. Tichým hlasem řekne: "Nechceš snad takto v mládí uvažovat o tom, že bys svůj život ukončila?!" Ten hlas byl tichý, chvějící se, když se Lisa otočila, viděla, že je to stará žena, oblečena do dlouhého šatu. "Zamysli se hlouběji ..." Pokračovala. "Podívej se na sebe. Máš kouzelný úsměv, na který čeká spousta mladých chlapců, Tvá postava je taková, po jaké touží většina mužů. Jiskra Tvých očí představuje mládí. Jsi krásná mladá dívka, i proto má život smysl. Otevři oči a podívej se na tu nádheru, která zaplavuje krajinu." Usmála se na Lisu a pohladila jí. Lisa jí opatrně lehce obejmula a pak se na ní také usmála a řekla: "Děkuji za vaše slova, která mi nakreslila úsměv na tvář." "Přeji Ti, aby si Tvého úsměvu brzy všiml mladík, který by byl Tvým smyslem života." "Otoč se, dívej se kupředu. Hodně štěstí." Lisa se otočila zpět ke slunci a hned zase zpět na stařenku, ale ona tam už nebyla. Lisa zase posmutněla, ale poslechla a vykročila kupředu směrem ke slunci, které již skoro nebylo vidět. Měla úsměv na tváři a přemýšlela o posledních pár minutách. 'Je pravda, co mi řekla?' A aby toho za ten večer nebylo málo. Tuhle otázku slyšel chlapec sedící na lavičce v parku, kterým Lisa procházela. A on jí na to řekl: "Jestli ten někdo mluvil o Tvé kráse, krásném úsměvu a nádherných očích, tak nelhal." Lisa trochu zčervenala a tiše řekla... 'Děkuji, babičko.' Chlapec se na ní nesměle usmál. "Děkuji." Řekla mu Lisa. "Proč chodíš tak sama, když je páteční jarní podvečer?" "Protože nemám nikoho, kdo by chodil se mnou..." "Tak tomu nevěřím." "Věř." Sklonila hlavu a posmutněla. On se na nic neptal a obejmul ji. Lisa sebou trochu trhla, nečekala to, ale dala mu ruce kolem krku. Stáli takhle asi 2 minuty... Jak stáli v objetí, zvedli hlavy, podívali se na sebe a usmáli se. "Děku..." Nemohla to doříct, on jí dal prst na pusu, aby nic neříkala. Najednou si připadali, jako by se znali roky. Pustili se, ale drželi se za ruce a stáli proti sobě. Dívali se si do očí. On jí jednou rukou pohladil po vlasech a po tváři, druhou se drželi. Začali se líbat. Když přestali, vzal jí za ruku a vedl jí mlčky parkem. Pak jí chytil jednou rukou kolem pasu a odvedl jí až k domu, kde bydlela. Vyměnili si čísla. Ještě se políbili a ona pak odešla domů. Oběma bylo nádherně a byli šťastni.