Pravá láska gothická

Anotace: ×××

Když krásný den větrný nastal, dívka smutné koukala z okna, měla spoustu otázek, které měly jen jedno společné, a to proč. Jmenovala se Tereza. Ptala se sama sebe, proč je svět tak nespravedlivý, proč jí každý škodí. Vzpomínala na krásné chvíle, když ještě žila vteřinou a nebyla tak sama samotinká. Tereza milovala takové dny, jako je tento, byla strašně ráda za každou kapku deště. Vyšla si proto ven, na místo, které nikdo kromě jí a jejího zasvětitele neznal, na zátoku ztracených, na její posvátné místo. Její zasvětitel se jmenoval Michal, byl moc hezký, měl hnědé oči, podlouhlé černé vlasy a jeho hlas byl jako hlas andělův. Michal byl gothik s velkým G. I když ještě před rokem to byl blonďák a ona dívka z dlouhými blond vlasy a modrýma očima, které jí kdejaká holka záviděla, v den, kdy se Michalovi zabil jeho bratr, kterého Tereza nade vše milovala, se všechno zvrhlo. Za ten rok se změnilo v jejich životě všechno, Michal to už ale neunesl, neměl nikoho, protože ho rodiče strčili do nápravného střediska a odstěhovali se, a tak se Michal v den svých 16. narozenin v pasťáku oběsil. Když se to Tereza dozvěděla, chtěla se zabít, ale stalo se něco podivného, vzala žiletku, ale když už jela po zápěstí, nevytekla jí ani kapka krve, rodiče jí doma našli jako brečící trosku a poslali jí na intr, utekla a vzala si byt po Michalovu bratrovi. Když se ale vracela ze zátoky, potkala kluka, nádherného, připomněl jí staré časy, on jí oslovil, Tereza to nečekala, ale seznámili se, jmenoval se Aleš. Netrvalo dlouho a byli dobrými kamarády, Aleš jí představil Honzu a Tereza se do něj zamilovala na první pohled, ale nebylo to dlouho a Tereza si uvědomila, že je to strašnej debil, přesto ho milovala. Jednou šla takhle nakupovat a potkala ho v objetí malé, hezké holky, která ale spíš vypadala jako lehká kurv*čka, z obchodu vyběhla rychlostí blesku se slzami v očích. Uvědomila si, že jí na něm hodně záleží, napsala mu sms, že ho má ráda, ale že on to neocení, Honza se jí vysmál, a tak šla Tereza na Hřbitov, ptala se sama sebe proč, proč se tohle děje zrovna jí, je to snad odměna za to, že celý život pomáhala?!?!?! Běžela hřbitovem a zastavila se nevědomky až na konci hřbitova, tam kde leží ten nejtemnější kout a kde je pohřben podle gothických tradic Michalův bratr v malé stísněné hrobce s vchodem do země. Tereza poklekla a ptala se Tomáše, tak se totiž Michalův bratr jmenoval, jestli nemůže jít zase zpátky k němu do náruče. Otevřela dveře od hrobky a vešla, uviděla nápis na kamenném víku rakve: ,,Hic subiectus andros post mortem eas diligo in aeternum'' (zde ležící muž po smrti je milován navždy) vzala nůž, který vždy nosila v kapse v podrážce boty, přeložila na krk a řízla se, trvalo jen pár vteřin, než zemřela. Nad její tělo se snesl Tomášův duch a s duchem Terezy odletěl k měsíci, už zase budou spolu...