Zemři ať si milovaná

Anotace: to se musi precist...to se neda popsat...

Zemři ať si milovaná

Už hodiny se domem rozléhal křik…
„Jsi úplně k ničemu…všechno vždycky musíš zkazit….proč zrovna já musím mít tak hloupé dítě…“ dveře se zabouchly,drobná žena s neustalými nadávkami opustila místnost.Mladá dívka zůstala nehybně sedět ne místě.
Takhle to tam chodilo pořád.Musela ve škole podávat výborné výsledky,ve škole kde ji každý nadával a ničil věci.Pak přišla sem,čekalo jí jen nádobí,místnosti na úklid a prádlo na žehlení.Dělala vše co jim na očích viděla ale nikdy to nestačilo.Nezazlívala jim to,dusila v sobě obrovský žal,ale nic jiného ji nezbývalo.Měla svůj sen,o tom že bude mít štěně.Malého tvorečka co na ni nebude nadávat ani po ní nic chtít.Budou vedle sebe usínat,budou se spolu…
“Kiro..!!!!!!Mazej udělat večeři!!!!“.
Neochotně se zvedla,a šla připravit večeři.Když už konečně bylo po všem ulehla do postele a přemýšlela…
Druhý den po škole šla rovnou do obývacího pokoje…
„Mami…mami prosím tě…mami…“ žena se neochotně odtrhla od televize… „Mami nevadí ti když tenhle víkend přespím u kamarádky“
„Pokud uvaříš a uklidíš předem“ pronesla a obrátila se zpět k televizi
„Jo jasně“ odešla do svého pokoje
Postavila na stůl tašku a dala si do ní par věci,jeany,nějaká trička,svetr,mikinu…Šla uklidit,uvařit,všechno bylo připravené..
Další den byl pátek.Po škole šla ke kamarádce,povídaly se,dívaly se na filmy.
„Došly rohlíky skoč pro ně“ do pokoje vešla máma dotyčné dívky
„Já pro ně klidně skočím“ nabídla se Kira.
Rychle si na sebe navlíkla jeany,tričko a mikinu a vyrazila ven.Cestou se zastavila u jednoho keře,na chvíli zmizela a pak se znovu objevila.Šla přes ulici když se otočila a uviděla reflektory,příliš pozdě….
Sobotní odpoledne zazvonil zvonek,policista vešel do domů.Drobná žena padla na kolena,muž vedle ní zůstal nehybně stát.
Věci se změnili ze dne na den se musela začít starat o rodinu,stará fotografie Kiry byla potažená černou páskou.Občas si před ní sedla a litovala toho že za pět let si neudělala čas ji vyfotit.
Dneska tam seděla obzvlášť roztržitá.Její dcera měla pohřeb a ona nevěděla koho pozvat,neznala její kamarády,netušila že žádné neměla.Nevěděla co měla ráda za kytky aby jí je dala na hrob.Dorazila o pár minut později.Obřad byl malý.Zůstala tam jako poslední a dívala se na její hrob.Ach bože tolik toho litovala…Zvedla se od náhrobku a ztuhla,na okamžik se ji zdálo že ji zahledla mezi stromy,ale byla to jen její představa samozřejmě.Tak tedy odešla…
K náhrobku přišla tmavá postava postavila se nad upravený,čerstvý hrob.Na hřbitov se snesla mlha…Čas se jakoby vrátil do doby kdy tělo na dně hrobu nebylo studené…
Kira ležela v posteli a přemýšlela,tolik se trápila kvůli tomu jak nedokázala vyhovět rodičům.Zavolala kamarádce jestli by u ní nemohla přespat,protože měla doma pekelný týden.Ta naštěstí souhlasila.Příští den to domluvila.Vzala si tašku,položila do ní jeany,tričko,mikinu a černou igelitku.Cestou ke kamarádce se zastavila u jednoho keře,nechala tam onu igelitku,šla pro rohlíky.Počkala si než pojede auto,klidným kroku přecházela vozovku,když si auta náhle všimla.Spadla přes okraj do řeky,auto narazilo do sloupu.Nastal zmatek.Další den ráno z řeky vylovili její oblečení,odnesly ho k ní domů.Za týden měla pohřeb.
Tajemná osoba zahálená stínem se sklonila,položila na hrob rudou růži,z vnitřní kapsy kabátu vykoukla malá,rozespalá hlavička.Podívala se nahoru do dvou zelených očí,zahlédla spokojený,hřejivý výraz a znovu se schovala.Postava se narovnala,ještě chvíli upřeně hleděla na náhrobek,poté se otočila a ladně zmizela ve tmě…

Milovaná dcero …. Odpočívej v pokoji …