včelí královna

Anotace: Další moje povídka na téma počítačů,dovedené až do absurdna.

Charlie uviděl na obrazovce ikonku polonahé komixové ženy s rudými vlasy a když se snažil stránku otevřít zjistil,že se jeho počítač zasekl.Chvíli mačkal různá tlačítka, na klávesnici,od kterých čekal,že by mohly té situaci pomoci ale marně a tak ho napadlo,že restartování by možná mohlo celou věc zachránit ,ale uvnitř tomu moc nevěřil.Když nebylo možné oživit položku ,,start´´ ani pomocí klávesnicové zkratky, rozhodl se prostě počítač vypnout a zase zapnout,jelikož už vyčerpal všechna jiná řešení o kterých věděl.Ve chvíli kdy ho ručně vypínal ho najednou silně zabrněla ruka jakoby ho uštkl had a chvíli měl před očima lehké mžitky.Když se trošku uklidnil,došlo mu,že všechno nasvědčuje tomu,že dostal ránu elektrickým proudem.Dozvuky nepříjemného brnění z těla ještě dlouho neodcházely,ale přesto když si Charlie znovu zapnul počítač ,zjistil,že v pořádku funguje ,alespoň zdánlivě,tak jak má..
Druhý den,když přicházel do práce a stoupal po schodech do prvního patra ,něco se stalo.První patro najednou vypadalo úplně jako přízemní prostory do posledního detailu, jakoby ve skutečnosti to stoupání do schodů byla jen iluze a on stál pořád na jednom místě.Charlieho zamrazilo a promnul si oči a když si je přestal clonit, naštěstí zjistil,že je tam kde mu rozum říkal,že je.Dveře,zdi,okna,firemní plakáty byly uspořádané jak je znával každý den, když vcházel do dveří pracovní místnosti. Dostal lehký strach,protože vůbec nevěděl jak si to vysvětlit,ale zbytek dne proběhl jako každý jiný.
Když se vrátil domů chvíli odpočíval při poslechu radia,došel si nakoupit a potom si zapnul počítač a rozhodl se napsat email svému známému.Brzy poznal,že všechno v pořádku doopravdy není,protože během psaní se mu počítač dvakrát nepříjemně zasekl ,ale naštěstí zase rozběhl,takže jeho práce nebyla zničena a nemusel psát email od znovu.
Večer se rozhodl,že vynese smetí a ve chvíli,kdy stál už u odemčených dveří s prázdným košem,vzpomněl si na to,že jeho soused trošku do hlouby rozumí výpočetní technice a rozhodl se na něj zazvonit a pozvat ho k sobě aby mu potvrdil to nepříjemné tušení,že má v počítači nějaký druh viru a nebo případně vyvrátil,což skoro nečekal,že by se stalo.
Jenže,když už prstem stiskl zvonek ucítil na chvíli v ruce to samé mrazení jako při nedávné ráně elektrickým proudem .Zpanikařil ,vpadl do svého bytu a zavřel za sebou dveře.Chvíli se mu před očima rozlévaly barvy jako koláže od avantgardního umělce a když přišel k sobě,uvědomil si co se stalo a napadlo ho,že si jeho soused musel myslet,že si z něj někdo vystřelil,nebo si holt spletl zvonky,když zazvonil a pak nikde nikdo nebyl.
A k tomu Charlie vůbec nechápal proč ucítil to co ucítil znovu.
Rozhodl se,že se pokusí napodruhé ,ale situace se opakovala .Zazvonění,silný impulz a zpanikaření jakoby Charlieho ovládala jakási cizí vůle.Nevzdával to a učinil ještě jeden pokus,avšak marně.
Druhý den ráno se potkal se svým sousedem a dal se s ním do řeči a dozvěděl se to co čekal.Soused kterého jmeno bylo Steave si postěžoval na vtipálka co na něj večer pětkrát za sebou po malých chvílích zazvonil,ale neukázal se.Charlie mu odpověděl,že neví a že jsou dneska obecně lidé podivnější a podivnější a zmínil se mu o svých problémech s počítačem.
Nejdříve se mi tam normálně objevila postava ženy jak z komixu ve spodním prádle a od té doby se mi chvílemi zasekává počítač-řekl.Popiš mi jí-řekl Steave.
,,Prostě taková počítačová ilustrace,ve styku Super Maria jenže složitější´´.
Zeptám se tě na něco co se ti asi bude zdát jako zbytečná otázka,ale jakou ta postava měla barvu vlasů?otázal se Steave na kterém se daly poznat známky počínajícého znepokojení.Rudou-odpověděl Charlie a sousedův neklid se pomalu začal přenášet i na něj,přestože se ani o jeho náladě před tím pochopitelně nedalo říct,že by byla pozitivní.
To není možné-odvětil Steave s překvapením a hrůzou.Proč?zeptal se Charlie.
,,Protože všechno napovídá tomu,že jde o Včelí Královnu,jeden z nejagresivnějších virů současné doby,velmi vzácný.Veřejnost o něm moc neví,prý je to proto,že vznikl jako vedlejší produkt tajných experimentů ve kterém měli prsty nejvyšší kruhy´´.
Tušil jsem něco takového-odvětil Charlie smutně,,no holt se budu muset plácnout trochu přez kapsu,aby mi tu mrchu z počítače dostali.
Takhle jednoduché to není,je to celá havěť virů fungující pod jedním rozhodujícím ,kterému se řiká právě ,,Včelí Královna´´ a každý ten vir dělá něco mimořádně zlomyslného z tvé IP adresy-vysvětloval Steave.Co nadělám-dostalo se mu smutně pokorné reakce od muže s nimž hovořil.
,,Pomůžu ti,ale ještě něco než půjdu,dávej si pozor,o ,,Včelí Královně´´ se říká,že umí své trubce přenést i do jiných věcí než jsou počítače které do sebe přijmají elektřinu,ale možná je to jen pověra ....
Charlie toho dne v noci nemohl spát a usilovně přemýšlel o tom co se dozvěděl.Steave ho sice uklidnil ,protože mu řekl o svém známém ještě zkušenějším ve výpočetní technice než on sám,který mu vir z počítače určitě dostane,ale bylo tu ještě něco jiného a mnohem temnějšího-ty stavy ve kterých se Charliemu náhle zasekávala realita.Hlavou mu zněly znovu a znovu Steavova slova o tom,že včelý královna umí své ,,trubce´´ přenášet i do jiných věcí ,které přijímají elektřinu a náhle ho napadlo ,,a člověk ji snad nepříjmá?´´
,,Co,když si ze mě Včelí královna udělala jednoho ze svých ,,trubců´´ a ona mi teď ovládá vnímání?´´-přemýšlel Charlie ležící uprostřed noci s myšlenkami v závojích neklidu.
,,Co když já sám jsem počítačovým virem v lidské podobě a ona mě v něj změnila skrz tu ránu elektrickým proudem.Všechno do sebe zapadá,ten nárazový stav mě donutil několikrát zbytečně zazvonit na Steaveho,jde sice o zlomyslnou hloupost ,ale nedělají viry podobné věci?Rozesílání spamů např.Třeba to tím teprve začalo?´´ Snažil se na to nemyslet,všechny ty úvahy sice zapadaly do toho co říkal Steave,ale dohromady dávaly skládanku připomínající děsivý příběh o kterém se Charlie v zájmu zachování zdravého rozumu snažil pochybovat.
Podařilo se mu usnout na dvě hodiny až ráno ,jestli se ten stav polomdloby dal spánkem vůbec nazvat...