stín minulosti část 6.

Anotace: ....

Sbírka: Stín minulosti

Milosrdné zvonění mne osvobodilo a já jak splašený jsem letěl domů. Jen se na ni teď podívám. V noci jsem to schoval pod postel. Podívám se tam a spis nikde. Obrátím celý pokoj vzhůru nohama. Nenašel jsem jej. Ještě jednou se podívám pod tu postel, jestli jsem to někam nezkopl. Leží tam jen velký, krásně zabarvený javorový list. Po zbytek dne jsem apaticky bloumal domem a snažil se najít logické vysvětlení toho všeho. Jasné je, že jsem na nic nepřišel. Šel jsem si lehnout, pustit si muziku, při ní na problémy zapomenu. Pustil jsem si Skorpions, při jejich baladách má mysl roztaje a nic neřeší. Celý den jsem si to cédéčko pouštěl dokola. Pak jsem večer, znaven z nic nedělání, usnul jako kotě. Zase se mi zdál můj sen.
Rozevírám víčka a vím to. Vím, co udělám. Do té naší boudy, co se honosně nazývá škola, dneska nepůjdu. Rozhodl jsem se zajít do perníkové chaloupky a zeptat se té staré smutné paní, co se doopravdy stalo 21. listopadu 1984. Přišel jsem k tomu domu opředenému pavučinou tajemství. V tom okamžiku se mé poslední nitky naděje na vysvětlení zpřetrhaly. Odstěhovali se, jsou pryč, viděl jsem jen, jak nastupují do auta a za nimi jede stěhovácký vůz. Vzali mi poslední kapičku naděje. Už nikdy se nedozvím, co se tenkrát stalo.
Toulám se ulicemi, vidím výsměch ve tvářích pouličních lamp. Slyším posměšný blues vichru, všechno se nade mnou sklání a prohlíží si mne. Jen se na mne podívejte, no tak ještě! Vždyť to jsem já ubohý, mladý, bláznivý Ted. Vy, vy nebo snad vy víte snad proč?! Ne?! Tak proč se mi smějete, když nemáte ponětí, co se stalo s Amy Brooksovou! Světla odvrátila své pohledy, vítr rázem utichl. Teď mlčíte co?! Nemáte argumenty, že?! Přes dvacet let víte, že zemřela, a i přesto jste to nedokázali zjistit. Stydíte se? Měli byste...
Šel jsem dál, ani jsem nevnímal kam. Krajina se linula kolem a já jsem si ji neuvědomoval. Přišel jsem do pro mne neznámého města. Přímo proti mně se valil dav. Chtěl jsem uhnout, ale nohy mne neposlouchaly, jakoby byly z olova. Řvoucí lid se dál neúprosnou rychlostí přibližoval ke mně. Strhnul by mne s sebou, kdyby mne čísi ruka nestáhla dolů k zemi.