Strýček

Anotace: Netradiční zombie povídka.

Našeho strýce jsme měli vždy velmi rádi, jako mladý se souhrou nepravděpodobných okolností dostal k velmi luxusní finanční nabídce, využil ji a od té doby si mohl užívat „dolce vita“. Chodil vždy velice pěkně, elegantně oblečený, pil výhradně přívlastkové víno, zásadně doma nevařil, neboť chodil výhradně do gurmánsky velmi zajímavých podniků. Prostě nejkrásnější podzim života, jaký si člověk jen dokáže představit. Strýček však ale jen takto nezahálel, své finance nepoužíval výhradně hédonisticky, ale jako správný boháč – a nikoliv zbohatlík, od nichž se přísně distancoval – utrousil velký peníz i na podporů rozličných umělců, kteří dokázali být jen trochu výmluvní a namluvit strýčkovi, že právě ten jejich obraz je ta pravá návaznost na impresionismus, či že jen oni ve svém díle dobře vystihují ony do módy již znovu přicházející tvary kubismu. Strýc se v umění vůbec nevyznal, nikdy by to ale nepřiznal, takže vždy uznale pokýval hlavou, zabafal z fajfky (na obligátní zákazy kouření nedbal ohledy a ustarané lidi z ochranky vždy uklidnil pomačkanou dvoutisícovkou) a obraz si obvykle koupil.
Asi je měl nakonec docela rád, protože si jich koupil značné množství.
Doma jich měl tedy každopádně dost, ze svého starého bytu se nikdy neodstěhoval, jen jej nechal pozorně zrenovovat, místa tam ale bylo stejně pomálu. Jednu místnost vyhradil jen pro své obrazy a tam jsme ho také jednoho večera našli.
Ležel tam, mezi obrazy, a nedýchal.
Zástava srdce, konstatovali lékaři a my se smutkem zase pro změnu v srdcích našich shledali, že jsme se ze dne na den stali držiteli obrovského majetku.
Na rodinné radě, které se krátce po jeho skonu konala se řešilo mnoho věcí, leckoho ta myšlenka určitě napadla už dříve, ale byl to právě brácha, který ji poprvé vyslovil nahlas.
„A co zkusit Revital?“, pronesl tiše.
Všichni jsme s jeho návrhem souhlasili.
Vyřídit potřebné formality jsem byl ale pověřen já. Máš s tím prý zkušenosti (nemám!) a kontakty a… vůbec. Těmto argumentům nešlo vzdorovat, následujícího dne jsem se tedy sebral a dorazil do nejbližší pobočky společnosti Revital.
Velikost budovy a okázalost se kterou tam vše bylo hezky vyzdobeno (sličnou recepční počínaje a pozoruhodnými obrazy na zdech konče – strýček by zaplesal), za posledních několik let, navzdory svým četným odpůrcům (převážně z řad militantních křesťanských společenstev, kteří různými demonstracemi a živými řetězci blokovali po určitý čas vstup do budovy společnosti), určitě prosperovali.
Revital se uchytil na trhu s oživováním krátce po těch hrůzostrašných událostech, které postihly Bruntál a jeho okolí. Z Polska se tam totiž dostal nebezpečný virus, jakási zmutovaná ptačí chřipka, či co, a tamní populaci notně zdecimovala. Každý někoho ztratil a v tu chvíli bolestné ztráty to byla právě společnost Revital, která nabídla řešení. Postačí zaplatit… Leckdo si vzal dokonce půjčku, kterou pak splácel po několik desetiletí. Revital královsky zbohatl.
Strýčkovu mrtvolu jsme do Revitalu přivezli tři dny po jeho smrti, přidělen mi byl i „steward“, což byl velmi elegantní, upravený mladý muž, který mluvil hlubokým a znělým hlasem, představoval jsem si jej jako nějakého pastora při mši, to by mu šlo náramně.
„S cenou jste seznámen?“
- Ano
„Chvíli to bude trvat, tak dva, tři dny.“
- Rozumím
„Provedeme všechny potřebné zásahy v mozku, vyjmeme i chrup a nehty nahradíme neškodnou hmotou, ničeho se nemusíte bát, ale stejně, musím Vás varovat, mnoho klientů je v prvních dnech dost zděšeno."
- Ano, rozumím (ale vůbec jsem nerozuměl, jen jsem chtěl mít tu nepříjemnou chvilku už za sebou).
„Takže funguje tu určitá záruka vrácení“, pokračoval steward.
- Fajn
Fajn to ale nebylo. Strýčka přivezli skutečně za tři dny v jakémsi mrazícím boxu dva velmi silní a na pohled opět solidní pracovníci. Nechali mě podepsat jakési dokumenty, což jsem posléze učinil. Měl jsem si i přečíst manuál s názvem „Život po životě“. Nečetl jsem jej.

Chvíli jsem se na box díval a poté jej otevřel a vyňal strýčka ven. Podle instrukcí, které jsem si nakonec raději otevřel, jsem chvíli čekal až strýček „rozmrzne“. Trvalo to sotva deset minut.
Otevřel oči, jeho oči neměly nic společného s onou kouzelnou modří, kterou za svých mladých let oslňoval nejednu dámu. Naopak, oči byly ošklivě zažloutlé, prostoupeny jakoby hnisem, bělmo pak silně načervenalé. Odporná podívaná.
Otevřel pomalu ústa.
Postavil se.
A vrhl se na mě.
Něco podobného jsem ale čekal – vyzbrojen informacemi z knihy „Život po životě“. Uchopil jsem ještě předtím ochranný elektrický obušek a jednou ranou poslal strýčka k zemi. Ten se chvíli zmítal v křečích a následně upadl do čehosi, co by se snad u klasického živého dalo považovat za bezvědomí.
Výčitky svědomí za udeření strýčka jsem vůbec necítil, ta věc měla s naším strýčkem společné jen málo. Necítil jsem ani strach, podivná virová infekce, jež je sto dělat z mrtvých jakési „živé“ se dá šířit jen poměrně specifickým způsobem. Revital garantoval zabránění infekce, což se mu dařilo na sto procent. Nebylo to nic složitého, stačilo upravit štítnou žlázu a vyjmout zuby (kvůli pokousání), nic nemožného.
Dal jsem jej přesto zpět do mrazicího boxu a box zpětně zaplomboval. Posléze jsem zavolal expresní donáškovou službu a nechal onu „zásilku“ poslat svým příbuzným, ať si také strýčka užijí.
Nalil jsem si trochu whisky, obvykle nepiji, ale v tu chvíli mi to přišlo jako správné rozhodnutí. Chvíli pokojného popíjení lahodného zámořského nápoje mi však narušilo náruživé zvonění telefonu. Natáhl jsem ruku, zvedl jej a hovor přijal. Na konci pomyslného „drátu“ se ozval vyděšený hlas jednoho ze stewardů Revitalu.
Po vyslechnutí toho, co mi řekl jsem doslova zkameněl. Vím, zní to možná až příliš pateticky, nicméně lepší slovo mě nenapadlo. Nohy mi ztěžkly a v žaludku se usadil jakýsi balvan podobný těžko stravitelné, bohaté večeři. Zvedl jsem jen levou ruku a pomocí dálkového televizního ovladače si pustil zpravodajský kanál.
Ano, bylo to tam.
„Podle informací, které se nám podařilo z interního zdroje společnosti Revital získat, včera večer, okolo dvaadvacáté hodiny, skupina militantních křesťanů, která se již delší čas na internetu prezentuje pod názvem Ruka Boží, přepadla laboratorní a technické zařízení Revitalu v hlavním městě. Podle informací, které tato náboženská organizace umístila dnes dopoledne na své webové stránky lze soudit, že se jim včera večer úspěšně podařilo u všech revitalizovaných exemplářů vyřadit zařízení, jež upravuje funkci jejich štítné žlázy. Vypuštění takovýchto revitalizovaných osob do naší společnosti by mělo nedozírné následky…. Teď dostávám zprávy, jedná se zatím o nepotvrzené zprávy, že v jižní části města bylo ohlášeno několik osob, jež vykazovaly známky velmi neobvyklého chování a vůči ostatním občanům se chovali krajně agresivně, není potvrzeno, že právě ony osoby jsou…..“
Vypnul jsem televizi.
Tak takhle to začíná.