Inferno - I/V

Anotace: Incertum est, quo loco te mors exspectet, itaque tu illam omni loco exspecta Je nejisté, kde tě čeká smrt, a tak ji očekávej všude - Seneca

Kapitola I.

Jestliže čirou náhodou budete mít cestu přes Klingwood, je pouze na vás, zda budete pokračovat Crowburskou silnicí do hor, nebo zůstanete pod ochranou města. Úzké horské průsmyky spolu s vratkými mosty ve vás spíše vzbuzují pocit napětí namísto bezpečí. Zvláště potom Kerwalský most, jehož shnilé trámy se pod tíhou vozů vždy roztřesou a zajisté dlouho nevydrží. O něco dále je možné projít Ashboltským průsmykem, kde je nutné podél úzké skalní římsy vést i koně za opratě a dbát na každý krok, neboť na samém dnu rokle odpočívají letité ohlodané kosti těch, které kraj pohltil. Zrádná skaliska bývají častokráte porostlá lepkavými lišejníky, které znepříjemní cestu i osobám znající terén.

Z temných lesů jakoby pomalu vymizela veškerá zvěř. Jen divoké smečky vlků se zde udržely v hojných počtech a pro nedostatek potravy často zbloudí blíže k městu.

Ještě nyní pamatuji na vyprávění Lanklyho, řemeslníka vracejícího se z obchodní cesty, jenž líčil hrůzné zvěsti o vlčích démonech zlověstně vyjících k zářivému úplňku a obrovských netopýrech poletujících nad vozem. Několik výstřelů na chvíli svítící oči zahnalo do neproniknutelných stínů, ale nové a nové se objevovaly a lačně čekaly na svou příležitost. Druhého dne děkoval Bohu, že vůbec přežil ve zdraví. Takovéto a jim podobné události měly neblahý vliv na celé město, které začalo chátrat i díky upadajícímu obchodu. Poslední představitelé bohatých rodů Rowkleyů, Boorků a především jejich mladá generace odcházela a zřídkakdy se vracela do povadlé atmosféry, která se vznášela nad městem. Plíseň a hniloba prostupovaly úzké ponuré ulice a zvláštní čpavý zápach zkaženosti vycházející z četných kanálů byl cítit již po celém okolí.

Každý měsíc přijížděly do přístavu po řece dopravní lodě. Jednalo se především o exotické zboží ze slonoviny a mahagonu, které šlo rychle na odbyt. Běžné byly i potraviny s delší trvanlivostí a cizokrajná koření. Jako poslední se vždy vykládal náklad starého Growarda a vždy až za soumraku. Jako jeden z mála podivínů žijících uprostřed kopců mimo město udržoval Groward vztahy s vlivnými občany a byl dobře známý, ne však oblíbený. Už pro svou smíšenou černošskou krev, která kolovala v jeho žilách po jeho prapředcích. Jeho chorobná záliba v alchymii a základní znalosti v lékařství přerostly do nevídaných rozměrů a za veškerý svůj majetek si postavil příbytek daleko v horách, aby nebyl nikým rušen a svůj čas věnoval pokusům. Nikdo netušil, jaké experimenty provádí, ale mělo se za to, že středem jeho zájmu je výroba látek urychlující regeneraci těžce nemocných. Za to si vysloužil tvrdé odsouzení tehdejší lékařské komory pro jeho neetické postupy, zvrácenou ideologii a praktiky.

Je pravda, že z lodě se vynášely kulaté baňky nejrůznějších tvarů, chemikálie, jejichž pach musel cítit každý z přítomných, svazky kožených knih a v neposlední řadě i cosi podobající se rakvím, jejichž obsah zůstával utajen. Šeptem se nesou zvěsti o pronikavém zápachu, který unikal skrze škvíry mezi ledabyle ztlučenými prkny. Jeden z přihlížejících dokonce přísahal, že z jedné zaslechl mrtvolný chrapot a v tentýž okamžik jakoby se náklad v rukou nosičů pohnul. Je ale zřejmé, že šlo buď o pověru, nebo mohl být dotyčný v podnapilém stavu, neboť byl častokrát vídán, jak opouští hostinec poblíž mola ve veselé náladě.