Prokletí 4

Prokletí 4

Úkol č. 2 - "Dále se nauč základní rituál "Obětní pohřbení" Zároveň je to jediný rituál, který se ZATÍM naučíš a budeš muset umět. Tento rituál provedeš na své oběti. Musí to být ihned, jakmile zavládne naprostá temnota nejlépe ihned po smrti tvé oběti. Pamatuj, čim více utrpí oběť bolesti před smrtí a čim dříve bude rituálně pohřbena, tím efektivnější rituál bude."

Tohle sem si vzal vážně k srdci. Proto sem toho hipíka tak krásně přeříznul. Nevím jestli něco cejtil, když byl v tom bezvědomí… ale zdálo se mi, že někde uprostřed hrudníku otevřel oči a chtěl něco zařvat. Dvě půlky vyhulenýho krypla. Na to, že mu bylo ňákejch 17 měl docela zuhelnatělí plíce. A proč sem se vlastně rozhodl zabít zrovna jeho? Protože mě stejně sral jak
každýho žebral o cigára, za pár let by stejně chcípnul na ňákej šobojrus a ten blbeček se jako vždy objevil v nesprávnou dobu na nesprávnym místě. Ale což. Jeho blbost že narazil na narušenýho sadistu jako sem já.

Jen tak mimochodem sem přemýšlel, když sem tenhle rozpůlenej pytel sraček táhl hluboko do lesa.
Slunce už dávno zapadlo za humra a les pomalu zahalovala temnota. Tuhle dobu mám opravdu rád. Má nádech jakéhosi tejamna. Jakoby něco naznačovala. Ukazovala co hledáme ale neuvědomujeme si, že to máme přímo před sebou. *Kurva to sou sračky!* Řekl sem sám sobě nahlas, když mě napadali tyhle stupidní úvahy. Jednoduše, toto stmívání je vzrušující, stvořené pro někoho jako sem já…

*Aaah, konečně ty vole…* Oddychl sem si celkem spocenej, když sem tu hispánskou verbež dotáhl na zajímavé místo. Hlíněný plácek který připomínal dávno zapomenuté pohřebiště. Vlastně jsem tu skoro pořád. Jakoby ke mně tohle místo promlouvalo a neustále přitahovalo. Rozhodl jsem se, že dokud se nedostanu mezi "Prokleté" tohle místo bude moje obětiště. Přímo uprostřed bylo něco, co připomínalo obětní oltář. Mechem prorostlá, popraskaná kamenná deska. Vlastně sem si jí všimnul až teď. Jakoby tohle místo vědělo, že to budu potřebovat a onu desku vyvrhlo nedávno. Z pytle sem vytáhl nechutně zasmrádlího, rozpůlenýho a vnitřnosti ztrácejícího Adama a tak nějak poskládal na oltář. Pak jsem začal kopat jámu, kam by se dal pohřbít. Mezitím sem si v hlavě prošel, jak to má vlastně vypadat.

Obětní pohřbení - Do oběti, která bude ležet na tvrdém podložení, zabodneš 5 černých svící (Do hlavy,dlaní a chodidel) všechny je zapal a nech chvíli hořet. Poté tělo přivaž k sobě nejlépe jak dokážeš. Postav se k hlavě tělu a odříkej modlitbu Demoniky.
"Heil Satan!
Pokorně před tebou poklekám a živou duši předávám. Tobě sloužit chci a vlastní duši ušetřit! Žádám hřát se v tvé slávě a velikosti! Přijmi tuto ubohou duši jako důkaz mé věrnosti!"
Poté tělo vhoď do čerstvé jámy, kterou si předem vykopal v HLÍNĚ a vhoď na ní jakýkoliv stříbrný amulet. Poté zasyp hlínou a jako náhrobek použij buď obrácený krucifix, nebo obrácený pentagram. Též k nim přidej jakýkoliv stříbrný amulet.

Sedni si před hrob, zapal před sebou všech 5 svící a čekej, dokud všechny nedohoří. Pokud jsi vše udělal správně, na tvém těle se může a nemusí objevit Ďáblovo znamení,které ti už zůstane do konce života. Pokud ne…..to poznáš.

Doufám, že když mám v životě tak krásnou smůlu, tak se teď taktéž něco posere. Sedím před těma svíčkama a netrpělivě očekávám to nejhorší. Celkem by mě zajímalo, co by se asi stalo kdybych to posral. Ale radši to vědět nechci. Spíš sem zvědavej, jestli dostanu to "znamení" A co to má kurva bejt za znamení? Narostou mi rohy nebo co? Uhnije mi čurák? Tyhle zasraný hádanky fakt miluju. Člověk nemůže dělat nic jinýho než sedět, čumět a přemejšlet. Já ale nad ničim nepřemejšlim, zbytečný. Stejně bych zas na něco začal stěžovat a zbytečně byl nasranej….

V lese zavládla tma jak v prdeli a noční dravci začli vylejzat ze svejch nor. Tim mám hlavně namysli svího právě se stvořujícího čuráka. Co to má kurva znamenat?! V týhle zajebaný situaci? Kdy se může kdykoliv připlazit ňáká zavšivená svině a nečekaně se zakousnout?....Teda je pravda, že kdyby sem přilítla ňáká perverzní Gothička, vůbec bych si nestěžoval. Uklidňující představa…byla by tu teď semnou….ležela by na mě, kousala do ruky a já jí zákeřně okusoval a olizoval ucho. To je tak…..
Z mích představ mě vyrušil jakejsi i na mě velmi tichý a hrůzu nahánějící chraplavej hlas, kterej šeptal cosi, čemu sem nerozuměl. Při mém dalším zjištění sem zjistil, že svíce už minimálně minutu nehořely…šeptání,tma a ještě k tomu sem začínal mít pocit, že se podemnou cosi hejbalo. Jakoby se začala hejbat hlína na které sem seděl….ale to nejhorší….jako by se mého ramene dotkla smrt…srdce mi bilo tak rychle, že sem chvílema myslel, že vodlítlo kamsi do prdele…. tak mraziví stisk…tak chladný….tak hrůzostrašný! Začal sem řvát bolestí…bolest,mráz a cosi podmanivého se mi z ramene začalo rozšiřovat do celého těla….propadám se do temnoty….ještě větší než dokázal vytvořit tenhle zkurvenej les…padám…padám………padám……………………já…………………tohle.......ještě........nemůže být……………………………………………………………padám……………………………………………
Autor Charnel, 01.10.2012
Přečteno 254x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter