Satyr

Anotace: troška cynizmu a krve

Stal se ze mě ješitný sobec a egoista. No a co, proč se furt na někoho otáčet, co z toho. U posledního soudu budu stát já a ne davy, který kolem mě prošly a chtěly mi určovat život. Zásadní zjištění po tom, co člověk konečně otevřel oči…..a dál? Některé rady se možná vyplatí poslechnout a popřemýšlet o nich a né se tvářit, jako by člověk sežral všechnu moudrost světa. Některé činy se vyplatí odložit a nedokonat je, no nic, trocha času na nápravu ještě zbývá.

Nabít zbraň, otřít břitvu a s úsměvem na tváři do dalších nesmyslných bojů…

Zasranej potravní řetězec. Dokud jsem predátor, tak mě to moc netrápí, ale děsím se, že přijde den, kdy i já se stanu jen obyčejnou potravou a proč? Nejsem neomylnej ani disciplinovanej, jsem jen agresivní parchant, co se snažil prosekat si cestu na lepší světlo. Vždycky sem byl tak trochu šmejd, nikdy sem nikoho nebral a nikdo mě nezajímal. Pak mi ruplo v kouli, hold i na mě dopadlo něco jako láska – ale když to vidím zpětně, ženský a chlapi by se neměli míchat, kočky a psi spolu taky zrovna ukázkově nevycházej. Přesně v tu dobu jsem spadl do okovů konvence. Něco máte, tak se od Vás očekává určité chování, vystupování, myšlení. Vlastně se máte stát zasranou loutkou v rukách – vlastně ani nevím v čích rukách a taky proč, všichni to tak ochotně a poníženě dodržují, že na otázky už nezbývá prostor.

Každopádně, jednou už to vydržet nešlo. Takovýhle šrouby do hlavy jsem fakt neměl zapotřebí, od rána do večera poslouchat, co je špatně, že nenosim kytky, pomalu, že jí nelíbám prdel, kudy chodí. No, v hlavě sem to nikdy neměl moc v pořádku, naše poslední hádka skončila tak, že ležela rozpáraná na kuchyňský lince. Uznávám, že mě pak zamrzelo, že ten svinčík neměl kdo uklidit. Každopádně jsem v tu chvíli poznal nové rozměry, nejen to, že v lidském těle je fakt hodně krve.

Nejhorší na tom je, že sem si pak otevřel flašku Jacka, dal si cigáro a užíval si ten klid bez jejího otravnýho hlasu. Ten den jsem se zbavil veškerých pravidel, co mě svazovaly. Průšvih byl, když za 3 dny stále ležela na tom stole. Hm, prej že pedantka na úklid. Nedalo mi to a začal jsem se smát. Tak jsem si k úklidu pustil Sinatru a šlo to jedna báseň, nechápu, proč na to neustále nadávala. Je ale fakt, že když sem koukal na ty igelitový pytle, ve kterejch teď byla narvaná, tak se mi zastesklo, kouřit uměla fakt libově. Bych jí prznil, až by brečela, to se ale bohužel moc nedá, když je na kusy – a takovej úchylák ještě nejsem.

Tak nakonec nejjednodušší varianta byla ulovit si nějakou kurvičku na ulici. Zrovna kolem našeho – teda mýho bytu jsou jich snad tisíce. Je tady skoro všechno co se dá dneska sehnat – malý, velký, kozatý, plochý, zkérovaný, sjetý. No, já si vybral docela rychle, taková malá blondýnka – krásný kozy, zkérovaná, naprosto nehorázně na mě kroutila tou její prdelkou.

Normálně takový věci zas tak často nedělám, stará – vlastně bejvalá byla děsně proti. Ale občas si tu jízdu užít s podpůrnejma prostředkama není úplně od věci.

Jen jsme vlezli do dveří, chytil sem ji pod krkem a donutil jí, aby si klekla. Na rozdíl od mý starý pochopila, co se od ní čeká (eště aby ne, když je za to placená) rozepnula mi kalhoty, něžně ho vzala do svejch kouzelnejch ruček a pomalu mi začala jazykem přejíždět po žaludu, chytnul jsem jí za vlasy a můj chuj se jí zarazil až o druhou stranu lebky, evidentně s tím problém neměla, podle jejího výrazu spíš naopak. Sama začala hlavou přirážet rychleji – takhle jednoduchý to mít holčička rozhodně nebude.

Chytil jsem jí za vlasy a vytáhl nahoru. Odvedl jsem jí ke dveřím do obýváku, ještě furt jsou na nich přidělané bondáže, jen stará tehdá furt remcala, že jí nebaví stát – takže jsou vlastně ještě neposkvrněné – no, z ženský co by ojel každej, se stala obyčejná frigida.

Tahle ale byla docela poslušná, přidělal jsem jí ruce, rozepl tričko co měla na sobě a začal jí líbat na krku, pak jsem se sklouznul k prsům, zatím je ještě chránila podprsenka, ale ne na dlouho. Vyndal jsem jí je ven- tak krásně pevný je měla a ty bradavky, skoro jsem tomu nemohl ani uvěřit, něžně jsem jí je okousával a přidával na intenzitě.

Přejel jsem jí rukou po vnitřní straně stehna, trošku se zatřásla, jen tak jakoby omylem jsem jí zavadil o kalhotky, už byly celý mokrý. Stáhnul jsem jí sukni, stejně jí nebude potřebovat a pomalu jí začal hladit od podbřišku až ke kundičce. Je fakt, že teď už jsem si musel kleknout, ale tak pro tohle bych se možná byl schopnej i plazit.

Stačilo ty její minikalhotky akorát kousíček posunout…

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Nakonec jsem jí svázanou hodil do kouta v koupelně, furt se chuděrka snažila bránit, kopala kolem sebe, ale to jí bylo celkem k ničemu. Chytnul jsem jí pod bradou a vrazil jí dvě facky, nemohl sem si pomoct, tak jsem jí ještě flusnul do xichtu.

Ještě do teď sem jí chtěl nechat normálně odejít, ale nějak se ve mně něco zlomilo – kurva co nebude poslušná? Co to má bejt, nejsem moc spokojenej zákazník.

Chytnul jsem jí za vlasy a dotáhnul jí až do kuchyně. Byla skoro až sladká, jak byla vyděšená. Kleknul jsem si nad ní a začal jí kousat do stehen, žádný takový ty něžňoučký kousance, prokousl sem jí kůži a začala jí téct krev, při každém dalším kousnutí skučela víc a víc. Teď už ta malá čubka byla fakt moc hlasitá mezi 3ma facka dostala do huby i roubík – drátěnka sice nic moc, ale bylo to nejblíž po ruce.

– Nevím, jestli jsem se o tom zmiňoval, ale od jaktěživa mám rád nože a břitvy, neznám nic krásnějšího než krásně zdobenou a vykládanou břitvu. –

Jednu takovou mám přesně u sebe, pro jistotu, všude kolem se poflakuje hromada podivných lidí, člověk aby se bál vyjít z domu. Tak jsem ji vyndal, pomalu rozevřel a přiložil jí na její už tak zakrvácené stehno. Lehoučce jsem s ní jel nahoru až k jejímu klínu, až k té její roztomilé kundičce a říznul jí do pysku, neodolal jsem a musel jsem si ještě aspoň šáhnout.

Kdysi jsem měl takovou zajímavou představu a to sice co by se stalo, kdyby někdo strčil tu břitvu ženský dovnitř, no a proč to nevyzkoušet, když do týhle se vešla i celá moje pěst. Pomalu jsem jí roztáhnul a břitvu jí zasunul dovnitř, nějak už jsem ani nevnímal, jestli se ještě snaží křičet, tohle bylo naprosto dech beroucí. Začal jsem břitvou pomalu hýbat, cítil jsem každý zářez, který jsem jí vevnitř udělal, tak krásně se u toho svíjela. Chvilku jsem jí takhle dráždil zevnitř, když už bylo krve moc, tak jsem břitvu vyndal a přesunul jí po jejím těle směrem k prsům. Něžně jsem břitvou projel do měkké tkáně, nedalo mi to a musel jsem jí dát pusu na čelo. Pak už to bylo jak s mou drahou bývalou, od břicha až k tříslům jsem jí rozřízl, v tu chvíli už přestala skučet i se hýbat, škoda.

Noc je ještě dlouhá, tak snad něco chytnu v televizi, jen mě trápí, kam sem si dal cigára.
Je fakt, že takovej uťáplej morous jsem začal být až s bejvalkou, ušlapala ve mně všechny pudy, myšlenky, názory. Prostě mě zmuchlala jak list papíru a hodila někam do kouta. Už vlastně ani nevim, co se mi na ní kdysi tak líbilo. Ale jo, vzpomínám si, měla krásnej úsměv a ty její dlouhý nohy, nad nima musel slintat snad každej, škoda že to ve výsledku byla taková píča. Teď jí možná až moc křivdím, budíš jí igelitový pytel na odpadky lehký.

Na začátku byla úžasná, když to tak shrnu, tak jsme se prvním rokem prošukali. Jednou jsme seděli v hospodě a ona na sobě měla takovou černou minisukýnku, jak jí to v ní slušelo, normálně jsme se bavili a ona si během debaty sundala kalhotky, vzala mi ruku a začala si to s ní dělat. Bylo pekelně těžký zůstat sedět a nezprznit jí přímo tam na stole. Když jsem se rozhlídl kolem nás, tak na ní čuměli úplně všichni. Mívala takovej ten lehce perverzní úsměv – tomu se prostě nedalo říct ne, průšvih byl, když pak ona začala říkat ne mně.

Dodnes jsem nepřišel na to, co se vlastně stalo, najednou z ničeho nic byla jak kus ledu, ani sekáček na led by nepomohl. Každopádně na to se jí asi už nezeptám.

Nikdy nepodceňujte maso, které necháte venku na teple, i přes ty igelitový pytle je to sakra cejtit, kór když jich tu mám asi 8 – těch pytlů. Tenhle aspekt jsem nějak opomněl. Vyvézt je ven se smetím by bylo hodně divný a přijde mi to neuctivý, mrazák mám docela malej, tohle bude asi pořádnej problém.

Zbytky ve vaně – tak snad ta kyselina co sem si vygooglil bude fungovat, jinak mě odsud vystěhujou, kvůli tomu smradu, už i mně je z toho blivno. Ale co to dalo práce? Maximum pár malejch lahviček v jednom krámě, ale to na dvě ženský fakt nestačí, kór když bejvalá docela přibrala za poslední 3 měsíce. Furt musí dělat nějaký problémy… Byl to sice boj, ale povedlo se, pak už to chtělo jen hromadu osvěžovače vzduchu. A nějakou tu kytku – aby se neřeklo.

Konečně, v bytě čisto, dokonce sem se překonal a uvařil si – ale maso nechci nějakou dobu vidět, asi ze mě bude vegetarián. Na chvilku se mi do hlavy vloudila myšlenka, co by se stalo, kdyby na to někdo přišel. Ta klasická otázka by byla proč, jaký byl důvod? No, jestli se dá brát jako důvod to, že se Vám někdo nelíbí, tak pak jsem důvod měl. – Ale za to bych dostal rovnou křeslo. A jiný než to, co mám doma, fakt nechci.

Už začínám přemejšlet co a jak udělat líp, aby se na to nepřišlo – ale to asi nebude nic nenormálního, teda nevim, psychopat nejsem, jen sem to hold trochu nevychytal, ale tak stane se. Ono co si budeme povídat, bude dalších milion chlapů, co by chtěli udělat to samý co já, ono se to totiž fakt nedá, nevim, co si tim ty blbý čubky chtěj dokázat? Si snad myslej, že jsou nedotknutelný, nebo nepostradatelný? Kdyby byli Bruce Willis tak možná jo. Ne, to je furt dokola, nekoukej na ty krváky, pojď, tady dávaj nějakou romantickou píčovinu, furt maj s něčím problém, chtěj něco řešit, okolo všeho mají milion keců, chvíli člověka nenechaj dejchat, vadí jim fotbal, pivo, snad dokonce i náš názor, neustále se ptají, jestli nejsou tlustý, a když jsou tak to člověk stejně nemůže říct, protože by pak maximálně dostal talířem do hlavy – a jak pak člověku nemá hrábnout.

Na stranu druhou musím uznat, že s náma to asi taky nebude zas tak růžový, chlapi jsou docela bordeláři.
No dobře, asi nejen bordeláři. Ani my nejsme tak dokonalí, ale aspoň to ženskejm neustále neomlacujeme o držku, což ony s radostí dělají.

Nikdy jsem asi nebyl úplně dobrej přítel. Ale tak kdo je, vždycky se najde něco, co člověk prostě nevychytá.