Přátelé

Anotace: Pro pisálky na téma č. 34- Premiera mé vraždy. Před nedávném jsem byl ve společnosti svých přátel terčem vtípků pokaždé když jsem se někde objevil. A tak vzniklo tohle. Všichni se dnes těší dobrému zdraví ;)

Přátelé

„Co máš za program na první týden o prázdninách?“ ptala se mě sms zpráva.
„Zatím žádný, proč?“ odpověděl jsem
„Tak už máš, jedeme na chatu a chceme, abys jel s námi, bude tam celá parta a navíc jsme tě už chvíli neviděli,“ přišla blesková odpověď.

Podíval jsem se trošku nedůvěřivě na telefon a vzápětí se usmál

„To mám radost,“ řekl jsem do ticha pokoje.

Můj pohled spočinul na precizně sbaleném batohu v koutku místnosti.

„Ale asi bych přišel i tak.“



**************

Stál jsem na kopci a shlížel na chatu, kde jsem byl pozvaný, abych se několik dní nezřízeně opíjel. Což o to, před několika lety by mi takový návrh udělal nemalou radost. Strávit víkend s přáteli, decentně si nakapat do strojku a udělat nějakou ostudu.


Dnes však už věci byly trošku jinak. Na přátele jsem však nezapomněl. A nemohl jsem se dočkat, až uvidím jejich překvapený výraz, když tam nakráčím.


Zkontroloval jsem kameru na rameni. Takový ten malý model, který vypadá jako foťák. Stačilo pouze stisknout knoflík a kamera by začala natáčet až čtyř hodinový záznam ve vysoké kvalitě. Za ty peníze to stálo.


Ještě chvíli jsem přejížděl pohledem celou scenerii. Pět kamarádů sedělo u ohně, zatímco ostatní dva jsem tušil v prostorách chaty. Na ohni se rožnilo sele a jediný pohyb znamenal cestu k bečce a zase zpět. Do své výbavy jsem sice zahrnul dalekohled, ale v rozpočtu jsem věnoval větší část jiným věcem, takže jsem si mohl dovolit pouze jednoduchý s minimálním přiblížením. I tak to stačilo, abych je všechny identifikoval.


Jacob s Alicí se objímali, jak se na každý slušný pár sluší a patří. On sice už možná měl trošku nakročeno k ranní kocovině, ale držel se. Alici naopak stačili tři, čtyři piva a už ji měla jak z praku. Občas to s ní bývalo zábavné.

Johny si zavdával z mohutného korbele, který si dovezl odněkud z cesty po Evropě. Usmál jsem se. Několikrát jsem se přistihl, že mu ho závidím.

Jane s Bobym se zrovna zvedali, aby přiložili pod ohněm. Přísahal bych, že ti dva se hádali častěji než průměrný italský pár, ale taky jsem nezažil, že by někdo miloval toho druhého víc. O to zajímavější, že i po několika letech stále nebyli svoji.

Pořád mi chyběli dva lidi, které jsem čekal. Parta stále nebyla kompletní. Potřeboval jsem je všechny na jednom místě. Nemohl jsem si dovolit chybu. Všechno muselo být perfektní.

Uběhlo patnáct minut. Chata zhasla, dveře se pohnuly a vyšla z nich Ona. Sevřelo se mi srdce. Sky, jak si říkala, měla pro mě velkou osobní hodnotu. Byla známou spisovatelkou a jedním z nejprodávanějších autorů na východním pobřeží. Vydělávala ve svých třiceti letech dvakrát tolik než mi všichni dohromady a lidi na ulicích ji poznávali.

Krom jiného to taky byla mrcha, která mi zlomila srdce.



Čekal jsem, že se ze dveří vyřítí její partner Peter, kterého jsme moc nemuseli, ale byl to manžel Sky, a tak byl přijat. Nikdo další však z chaty nevyšel. Parta byla prakticky kompletní.

Zbýval jsem jenom já. Bylo na čase se připojit.


Sházel jsem ze stráně dolů, velice pozvolna a potichu. Snažil jsem se, aby mě nezaregistrovali, dokud nebudu blízko u nich.


"Čau, Dave, co se tu plížíš?" ozvalo se mi do zad.

Ztuhl jsem. Pravidlo pěti Pé právě selhalo.

Pečlivou Přípravou Předejdete Podělání Plánu.

To, že se Peter půjde projít na večer k lesu, jsem opravdu neočekával. Byl jsem prozrazený a stejně tak i můj překvapivý pozdní vpád.

Peter mě skoro přátelsky objal kolem ramen a vypravili jsme se k ostatním. Kameru jsem schoval prakticky okamžitě. Nejspíš ji ani nezaregistroval, ale i tak to mohlo vyvolat nežádoucí otázky.


"Čoveče, ti řeknu, že ty jsi vymóděný do lesa. Vojenský maskáče, kde jsi k tomu přišel?" ptal se mě.
"Ale tak, klasicky jsem je koupil, tyhle věci nejsou moc drahý."

Nelhal jsem. Maskáče mě z mé výbavy stály opravdu nejméně.


Ušli jsme posledních tři sta metrů k chatě. Můj žaludek dělal kotrmelce. Bylo možné spustit celou akci už nyní, ale hlas vzadu v hlavě mě zrazoval. Nebylo to ono. Něco chybělo. Ten poslední impuls.

"Hele, sledujte, o koho jsem zakopl v lese," zařval na celé kolo, když jsme přišli k ohni.

"Jdeš pozdě, vole," zahlásil naprosto věcně Jacob.
"Díky, tebe nemít tak fakt nevím. Udělal jsem si výlet a šel jsem z města pěšky."

Také to nebyla to lež. Nechtěl jsem, aby mě náhodná hlídka ve městě či nějaký zvědavec v autobuse odhalil dřív, než se dostanu k nim. Vzal jsem to tedy lesem; tam kdyby mě někdo potkal, zaškatulkoval by si mě jako jednoho z těch military fanatiků.

"Co nám neseš?" ptala se s předstíraným zájmem Alice.
"Sebe."
"To neni moc, Dave. Pojď, dáme pivko," utnul veškerou debatu Johny.


Pivo v plastovém kelímku vypadalo oproti tomu ve skle až nepatřičně. I tak jsem si ho s díky dal. Jistota mě začala opouštět. Bylo nutno to zrychlit.

Sky si přisedla vedle mě. Zježily se mi chlupy na zátylku.


"Jak se máš? Už dlouho jsem o tobě neslyšela."
"Ale prosím tě, vždyť je to tak vždycky. Nikdy se neozývám, víš proč."
"Nech toho, je ti dvaatřicet a chováš se jako patnáctiletý školák. Co je u tebe nového?"
"S někým jsem se seznámil, vlastně relativně nedávno."
"No nepovídej, jaká je, řekni?"
"Má dvacet osm, inženýrka, pracuje v bance."
"To jsem nemyslela."
"Blondýnka, širší v bocích, prsa akorát do ruky a sexuální bohyně," odpověděl jsem lehce afektovaně.
"No vidíš, konečně se bavíme," řekla s úsměvem.
"Je mi to jasné. Třeba jsem konečně našel tu správnou couru, co láme srdce konto a vaz."
Frázi "Stejně jako ty" jsem však už nahlas neřekl.
"Ale nech toho, jestli budeš takhle přistupovat ke všem lidem, navěky zůstaneš sám."


Zadíval jsem se do ohně. Navěky zůstaneš sám. Jo, to se asi stane. Osoba, o které jsem mluvil, byla totiž kompletně vymyšlená.

Sky si opět odsedla a věnovala veškerou pozornost své drahé polovičce.


Dopil jsem pivo, vstal a odnesl si batoh do chaty. Ujistil jsem se ještě, že všichni jsou usazení okolo ohně a že show může začít. Zavřel jsem za sebou dveře chaty a zanořil ruce do útrob batohu.


Studenou pažbu Beretty 92 jsem nahmátl prakticky okamžitě.

Na rameno jsem opět připevnil kameru a zmáčkl tlačítko On.

"Muziko, hraj," řekl jsem na půl úst a vyrazil ze dveří.

Běžel jsem s pistolí v ruce vstříc osobám, které jsem několik let považoval za své přátele. K lidem, kterým jsem dal svou důvěru, pustil si je k tělu, jen abych přišel na to, že jsem jim pro smích. K přátelům, které jsem měl v úmyslu dnes zavraždit.

První, kdo si všiml, že něco není v pořádku, byl Peter. Vykřiknout nestihl. Jedno zmáčknutí spouště, kopnutí pistole a tělo se sesunulo k zemi.

Pak začalo peklo. Všichni začali panikařit a utíkat. Jenže neměli kam.


Střílel jsem pečlivě. Každý z nich dostal po jedné ráně do stehna či břicha. Krom Petera, který byl mrtvý okamžitě.

Váleli se na zemi a řvali bolestí a strachem.

A já si to užíval.

Přiklonil jsem se k Bobymu, šlápl mu na hrudník, abych upoutal jeho pozornost.

"Když jsem vás poprvé prosil ať si za cíl vašich vtípků a urážek najdete někoho jiného, řekl jsi, že nevíš, o čem mluvím, a že žiju v nějakém imaginárním světě, kde jsou na mě všichni hnusní. Vzpomínáš si?"

Vytřeštil oči a snažil se popadnout dech. Uvolnil jsem tlak z hrudního koše a nechal ho být. Podle toho jak jasně rudá krev se mu valila z břicha, bylo naprosto jasné, že je do dvou minut mrtvý.

Pokračoval jsem dál.


"Jane, Jane, Jane. Kdy jsi udělala něco, aby mě nechali na pokoji? Kdy jsi jim řekla, že už je to moc?"

Dívala se na mě útrpně. Nezasloužila si, abych její bolest prodlužoval. Ukončil jsem to výstřelem do srdce.


"Johny, znám tě z nich nejdéle, přivedl jsem tě do téhle party. Vzpomínáš si, když jsem si tehdy před lety pořídil motorku? Jaká to byla sranda? Jak jsem měl být podle vás drsný motorkář? Chodit v kůži? A já jediné co chtěl, bylo jezdit si po krajině a užívat si svobody. Sbohem příteli." První ránu, dostal do stehenní tepny a podle toho jak byl bledý, tak se jeho konec blížil velice rychle. Výstřel do hlavy.


"Alice. K Jacobovi si se vždycky ochotně přidala. Vždycky jsi při něm stála. Pamatuješ si, jak jste si slibovali "Dokud nás smrt nerozdělí"? Tak dneska je ten den." Jedna do srdce.


"Jacobe, tak jsme tu příteli. Tohle je konec cesty. Vždycky jsi začal nějakou blbost. Rozvedl jsi ji a nechal ostatní, aby to dokončili. Považoval jsem tě za svého nejlepšího přítele. Nejbližší osobu. Sice jsem ocenil, že ses nepletl mezi Sky a mě, ale na druhou stranu tak jsi tomu moc nepomohl."


"Jdi do prdele, ty sráči. To "Já a Sky" bylo jenom v tvojí hlavě," vysípal ze sebe.

"Ale jo, to půjdu, neboj se. Nicméně mi v pekle drž fleka," oznámil jsem a nechal poslední větu bez komentáře.


Několikrát jsem se sebe ptal, proč jsem se celé ty roky s nimi stále stýkal a to i přes to všechno. Odpověď byla nasnadě. Byli to jediní přátelé, které jsem měl.


Dalších kulek nebylo třeba. Pistoli jsem schoval za pas a věnoval se poslední osobě, kterou střela jenom lízla do boku. I tak to vypadalo působivě.


"Bolí to, že? Drahá. Věnoval jsem ti každou myšlenku. Byl jsem ochotný pro tebe umřít. Drtilo mě, když jsi mluvila o jiných, jak skáčeš z jednoho na druhého. Byl bych takový, jakého by sis přála. A ty sis se mnou jenom hrála. Prý ať to jiskří. Tak uvidíme."


"A co po mě chceš? Nikdy nebudu tvoje."
"Jo, tak to mi před časem došlo. Ty děvče ale pro mě uděláš něco úplně jiného."
"Zavolej mi záchranku, a udělám cokoliv, co bude potřeba."
"Já tu určuju pravidla!" zařval jsem a udeřil ji dlaní do rány. Zkroutila se v křeči.

Chvíli jsem ji nechal, ať popadne dech, ujistil se, že kamera naposledy zabrala všechny mrtvé a následně jsem ji vypnul.

"Ty děvče, se mi odvděčíš za všechny ty roky, kdy jste si ze mě utahovali, kdy jsem vám byl pro smích. Za ty roky bez respektu. Ty mě učiníš slavným."


Vtiskl jsem jí do ruky SD kartu z foťáku s kompletním záznamem.


"To, že mě neuvidíš, neznamená, že nebudu na blízku. Dám ti rok na to, abys napsala svoji nejlepší story. O mně."

"Jenže to není možné. Víš, co píšu. Romány pro maminy. Tohle mi nikdo nevydá."
"Ale vydá. Důkaz držíš v ruce. A navíc ber to jako premiéru."


Sesbíral jsem mobilní telefony a nechal je do zlatova opéct na ohni. Nejbližší telefon je tři kilometry daleko. Zrovna této části jsem věnoval zvýšenou pozornost při plánovaní celé akce.

Přiklonil jsem se ke Sky a pokusil se ji políbit. Znechuceně otočila hlavu. Nedivil jsem se.

Věcí, na které jsem mohl vzpomínat, bylo víc než dost.

"Nenávidím tě!" křikla mi do zad.
"No vidíš, a já tě nechal naživu. Hádej proč. Nezapomeň, máš rok, jinak se vrátím," řekl jsem a vydal se na dlouhou dovolenou do Jižní Ameriky.


Uplynul rok a já pečlivě projížděl stránky vydavatelství. V té díře, kde jsem se ukrýval, byl internet malý zázrak, ale i tak se mi málem zastavilo srdce, když jsem kliknul na seznam připravované literatury.


Skylar Mattiasová – Premiéra mé vraždy – Dle skutečné události