Z deníku asociála part IV

Z deníku asociála part IV

Anotace: další šílený pokračování s malým vánočním dobrodružstvím

Sbírka: Z deníku asociála

14.12.

Měsíc a něco v hajzlu.
Pěkně dlouho jsem tu nebyl jak to tak dneska sleduju a jak si to pročítám, tak jsem byl asi i v pěkně hnusnejch sračkách.
Takže se mi to nezdálo.
Zvláštní, jak se minulost dokáže během chvíle změnit v pouhou iluzi, který člověk snad ani raděj nechce věřit.
Je těžký si připustit po takový době, že jsem vážně takový hovado.
I když je to pouhej měsíc, zdá se to jako celý století.
Co jsem tu dobu vlastně dělal?
Velký nic.
Válel se ve vlastní špíně a rochnil se v drogovým opojení.
Přemítal nad životem.
Hledal jsem nějaký bod, ve kterým se to zlomilo a z mýho pohodovýho života plnýho lásky se stala hnusná noční můra jako vystřižená z béčkovýho hororu.
Těžký něco takovýho objevit, když se na to nedokážete podívat ani střízlivejma očima. Natož tak v pervitinovým rauši.
Kurva.
Škrtí mě džíny na koulích.
Zasraný uplý šmejdy.
Nevím, asi jsem k tomu byl předurčenej. Vychovanej přímo k tomu aby ze mně byl špičkovej psychouš.
Nebyl jsem plánovaný děcko a rodiče z té novinky, že mě budou mít nebyli údajně zrovna dvakrát nadšený. Taky mi to dávali sežrat kdykoli k tomu měli příležitost.
Nepamatuju si z dětství snad žádný světlý chvilky.
Snad teda až ne jedny narozeniny.
Fotr se tehdy ožral tak, že nemohl ani chodit a matka byla v práci. Takže jsme měl výjimečně klid, takový ten pohodový den bez řvaní a facek. Nejlepší narozeninovej dárek co mi kdy dali.
Ve škole jsem to taky nemíval zrovna růžový. Celou základku jsem v podstatě strávil s hlavou narvanou v hajzlu a z trenkama vytahanýma až po ramena. Nesnášel jsem to tam. Zmrd vedle zmrda. Nechápu jak mi ti parchanti mohli vlastně potom ještě posílat pozvánky na slučáky a pak bejt nasraný, že jsem je posílal do prdele. Lidi jsou fakt banda retardovanejch zvířat. Když to tak vezmu, celkem lituju, že jsem na ten poslední nešel. Třeba by mě ten vražednej amok popadl tam a vyřídil bych si to s těma bastardama hezky s jedním po druhým.
Možná to ještě udělám.
Nejlíp jsem se měl asi od střední.
Tehdy jsem fotra s matkou poslal do píči a šel na internát.
Ze začátku to sice nebyl žádnej med. Dostával jsem snad ještě větší čočku než na základce.
Ale naštěstí jsem tehdy poznal drogový svět a ten mě z těch sraček uměl vytáhnout.
Za pár kaček jsem si koupil celý tuny respektu.
Stačilo si jednou v hodině nachystat čáru přes celou občanku a od tý doby na mě nikdo už nikdy nešáhl.
Piko mi dalo sílu jako nikdy nic předtím. Už jsem se se zmrdama nesral.
Rozbíjel jsem držky na požádání.
Ale jen chvilku.
Když jsem fety začal i prodávat, už si na mě nikdo hubu otevřít nedokázal. Nikdo netoužil po tom, abych ho odstřihl od jeho dávky.
Nejspíš tehdy se ze mě stal takovej magor.
Těžko říct. Určitě by se toho našlo víc.
Byl jsem zrozenej z nerozvážnosti a pokřtěnej bezdůvodnou nenávistí.
Asi už ta hráz, za kterou jsem rval veškerou nasranost víc neunesla.
Teď už se tomu nedivím.
I když jsem na střední a pak i pár let po ní byl pěkný prase na všechny a na všechno, pořád jsem v sobě nosil dost hoven z dětskejch let.

15.12.

Zima jak v ruským filmu do piče.
Zkoušel jsem se v noci dostat do nějakýho azylovýho domu a konečně se po měsíci vyspat v teple a něčeho teplýho se i nažrat.
Zmrdi.
Půl dne jsem škemral jak socka o padesáti korunu abych na to vůbec měl. Nakonec jsem vymlátil z jednoho poloslepýho důchodce celou peněženku.
A když jsem konečně přilezl večer k tomu azyláku, tak mě odtamtud vyhodili kvůli tomu, že jsem zfetovaný.
Kurva a to jsem si dával naposledy ráno.
Rozmlátil jsem tomu týpkovi u dveří lebku o zeď a vystrašenej z policejních sirén zapadl do nejbližšího kontejneru.
Zasranci a pak prej pomoc potřebným.
Člověk celý den mrzne venku jak divoký zvíře a jediný co ho může trochu zahřát je chlast a nebo trochu toho šňupání a pak ho zas nevezmou na noc do tepla jenom proto, že si chce z toho hnusnýho života aspoň něco užít.
To tam dneska půjdu asi vypálit.
Do piče tak nasranej už jsem dlouho nebyl.

16.12.

Tak jsem to tam vypálit nebyl.
Někdo mě předběhl.
Sem tam večer naběhl s kanystrem benzínu a ještě než jsem stihl odšroubovat víčko tak se ozvala rána jako prase a celý patro se rozletělo do všech světovejch stran. Ty vole mě ta pecka odhodila snad deset metrů daleko a do rána jsem si myslel že jsem ohluchnul.
Prej únik plynu nebo co.
Na místě šest uskvařenejch socek a dvě buchty z charity.
Ještě že sem byl tak sjetej, že mě tam nepustili nocovat.
Ty vole bych jim měl ještě poděkovat.
Nebo spíš tomu dealerovi co mi dal ten shit.
A pak že drogy zabíjej. Nebejt sjetej byl bych tam teď ošlehanej plamenama taky.
Díky perníku, díky ti za to že seš tak skvělej.
Vod doby co jsem se s ním seznámil mi zachraňuje metaforicky život pořád, ale tohle bylo i nechutně reálný. Nikdy bych nečekal, že můj strážnej anděl budu v podobě krystalickýho bílého prášku.
Asi se k němu po večerech začnu modlit.


20. 12.

Ty vole, nenávidím tyhle předvánoční shony.
Lidi jsou poblázněný veselejma barvičkama. Předhání se s výzdobou svých barabizen a děcka balamutí nesmyslama o nějakých kriplech co žijou v nebíčku nebo někde na hroudě sněhu a věčnýho ledu.
Hledají po obchodech co největší a nejdražší hovno jenom aby někoho, o kom si myslí, že je něco spešl přesvědčili, že ho maj opravdu rádi.
Nechutný, kam až tenhle zavšivenej kapitalismus zašel. Rozežral duše každýho normálního člověka. Jako by snad nějaký materialistický pohnutky mohly vyplnit mezery z nedostatku všímání.
"Hele celej rok na tebe mrdám, ale tady jsem ti koupil super herní konzoli a tucet párů ponožek abys věděl, že tě mám vlastně rád."
Lidi jsou hrozné piče.
Posledních několik let jsem trávil vánoce tak, že jsem se zavřel sám v bytě a vychlastával se každej den z podoby.
Teda až na ty poslední.
Ty jsem profetoval se svojí ex. Celý svátky jsme seděli zavřený v obýváku, šnupali piko jak o život a šoustali jak králíci.
Pamatuju jak jsem je trávil jako dítě.
Matka bývala několik dní vystresovaná z toho, že nemá nikde uklizeno a nic napečeno a fotr chlastal dvakrát tolik co obvykle. Do teď se divím jak byl v takovým stavu, že pochcanej a zablitej sotva stál, schopnej sehnat a ozdobit stromek.
Já býval většinou zavřenej sám v pokoji a odpočítával vteřiny do štědrovečerní večeře.
Každej rok mívala stejnej průběh.
Když vyšla první hvězda, sešli jsme se u prostřenýho stolu a pomodlili se jedinou modlitbu, kterou naše rodina znala, Otčenáš, jenž si na nebesích. Do teď dostávám kopřivku jenom při vzpomínce na ta slova.
Pak už to šlo ráz na ráz.
Dojedli jsme houbovou polévku a máma nandala bramborovej salát a řízek z kapra.
Pak mě fotr seřval, že se s tím obíráním kostí moc piplám, načež jsem dostal pěst jako kráva a skončil v bězvědomí s hlavou zabořenou ve vlasním talíři.
Nechutnej zmrd se tím chtěl vyhnout tomu, aby mi nemusel dávat žádný dárky.
Vlastně jsem jednou jeden dostal.
Místo uspávačky jsem dostal kopačku do ledvin.
Takže jsem se zasranej byl stále schopnej doplazit k televizi a podívat se na pohádku.
Samozřejmě až po tom, co se on vychlasnal do komatu, jinak by mi o obrazovku roztřískal hlavu.
Tenhle rok bude jinej.
Chci už zažít i nějaký normální vánoce i když zrovna nejsem v situaci, kdyby to bylo zrovna uskutečnitelný.
Nějak moc mě to bere.
Nejspíš bych se měl po týdnu zas pořádně vyspat a možná i něco pojíst.
Tohle přežívání na lahváčích a matru mi nedělá zrovna dobře na mozek.

23. 12.

Plán na hezký vánoce už je narýsovanej. Zvláštní jak geniální plány se mi dokážou v hlavě občas objevit.
Už jen sehnat pistoli a můžu se do toho pustit.

24. 12.

Tak je to tady.
Den s velkým D.
Udělám si ten nejveselejší štědrý den v tomhle svým pojebaným životě a užiju si ho.
A nikdo mi ho neposere.
Teď už mi jen zbývá najít si nějakou šťastnou rodinku, se kterou bych ho mohl prožít.
Přejte mi štěstí. A radím vám, abyste byly poslušní, jestli dneska zavítám zrovna k vám.


"Ha ha ha, šťastné a veselé vánoce vy zmrdi."
Tak tímhle jsem večer překvapil jednu krásnou, veselou a šťastnou rodinku, když jsem jim vykopl vchodový dveře takovou silou, že se jim rozsypal vánoční věnec na nich pověšený.
Čuměli na mě jak trubky a já si nemohl pomoct. Záchvat smíchu mě popadl tak silně, že mi jeden z parchantů co se ještě před chvílí ládoval kaprem málem uprchl.
Kopačka do toho jeho devítiletého ksichtíku ho naštěstí zastavila.
Namířil jsem pistoli fotříkovi do ksichtu.
"Tak co, pičusi? máš prostřeno i pro nečekanýho hosta? nebo na tuhle tradici serete?" zeptal jsem se ho a zabouchl za sebou dveře.
Vzal jsem toho malého sráče s rozkoplou držkou do ruky a odtáhl ho zpátky ke stolu.
"Na něco jsem se tě ptal." zařval jsem znovu na toho přizdisráče a pohrozil mu znova pistolí.
Nezmohl se ani na slovo.
Jenom ukázal na volnou židli.
"Paráda." pronesl jsem a usadil se ke stolu a začal si nakládat jídlo.
"Vy žrát nebudete?" podíval jsem se na jednoho po druhém.
Strach v jejich očích mi připomínal tu hruzů co jsem prožíval jako malej parchant. Zajímavý jak mi to přišlo hezký.
Asi už chápu, proč mi to fotr dělal. Ten pocit všemocnosti je vážně nádhernej.
"Sakra jsem zapomněl, napřed by se mělo pomodlit, že?" vzpomněl jsem si, než jsem si dal první sousto.
Položil jsem pistoli vedle svýho talíře a povstal.
Modlitbu jsem odříkal hezky pomalu a vychutnal si každý zkurvený slovo. Tohle recitování otčenáše bylo to nejslastnější co jsem doposud zažil.
Každý verš z tý panbíčkářský sračky mě dováděl k extázi, nevím, jestli to bylo tím pocitem, že tentokrát mám tyhle svátky pevně v rukou já, nebo to, jak se tu ti dva staří sráči a jejich tři děcka posírají hrůzou. Každopádně bych to za nic na světě nevyměnil.
Skoro se mi z toho postavilo péro.
"Tak kurva sednete si už?" okřikl jsem je když už jsem se zase ládoval salátem a ty piče pořád postávali a tupě na mě zíraly.
"Ty si sedneš sem." poručil jsem paní domu a ukázal ji na židli vedle mě. Holčičku co tam seděla do teď jsem švihl pěstí do spánku a se slovy "Vypadni ty malá pizdo! tady sedí maminka" ji shodil na podlahu.
Chvilku to té staré krávě trvalo, ale nakonec se vedle mně posadila.
Hned jsem ji rukou pohladil po stehýnku a zajel ji i do rozkroku. Silně jsem ji stiskl kundu.
"Nebuď nervózní, budu hodnej." mrkl jsemna ni a znovu se pustil do jídla.
"Žerte už kurva! Nebudu se tu cpát tím lahodným jídlem sám." zařval jsem na ostatní.
Hned se pustili do svých porcí jako nenažraná prasata.
Zajímavý lidi, tahleta rodinka.
Čekal jsem snad všechno.
Že budou brečet, vzlykat a prosit ať je nechám.
Ale to ne.
Normální přisranci.
Celou večeři drželi huby a krom chvíle, kdy do sebe cpali žrádlo, jen zírali na mou zbraň.
Nacpal jsem se jako už dlouho ne. Po posledním soustu jsem si pořádně říhl a dostal žízeň.
Vzal jsem do ruky opět pistoli a přiložil ji jednomu z těch děcek k hlavě.
"Hele fotříku, máš tu někde nějaký pitivo? Dones mi nějakou kořalečku, nebo pivko. Ale pospěš si a říkám ti rovnou, pokus se vo nějakou pičovinu, a mozek tohodle smrada ti to tady vytapetuje."
Jenom přikývl a celej posranej odběhl do kuchyně.
Skoro jsem ani nestihl mrknout a měl jsem před sebou pivo a láhev whikey.
"Kurva, tomu říkám servis." pochválil jsem ho a z plna hrdla se nalokal výtečnýho destilátu.
"Půjdem si rozbalit dárky, ne?"
Zmrdi, stromek nazdobenej jak kasíno ve vegas a pod ním jen pár měkkejch dárečků. Samý slipy, trenky a ponožky. Jedno pyžamo a knížka o nějakých stínech.
"Tomuhle říkáte dárky?" vzteky jsem hodil s jedním harantem o zeď. Rozplácl se pak na podlaze jako žába a z pusy se mu vyřinul malý čůrek krve.
"Ty parchante!!" vyjekla ta stará a běžela k němu.
Její manžílek stál pořád jak čurák a jen blbě zíral.
"To vážně ani po tomhle nevypustíš ani hlásku? Umíš vůbec mluvit ty čuráku?" obořil jsem se na něho a vší silou ho kopl do kolena až se mu obrátilo na ruby.
Pahýl zlomený kosti mu prorazil kůži.
Zhroutil se k zemi a kvičel jak podsvinče.
"Paráda, takže hlasivky ti fungujou." plivl jsem na něj.
Nazelenalý chrchel se mu výsostně usadil na očním víčku.
"Chceš to opláchnout?" zeptal jsem se jej a vytáhl péro abych mu mohl opláchnout tvář čerstvou močí.
Děcka se kolem něho seběhly a pištěli jak hladový morčata.
Musel jsem se smát a pochcal jsem je taky.
Svíjel se a nadával.
Konečně ten parchant začal něco dělat.
"Trochu se pobavíme, ne?" pronesl jsem k jeho ženě a chystal se rozbalit konečně pořádnej vánoční dárek, ale nasral jsem se akorát ještě víc. Jeden z těch malejch nevydařenejch potratů se mi zahryzl do kotníku. Ty jeho malý mléčný tesáky zajely celkem hluboko.
Do piče bolelo to jako prase.
Odkopl jsem ho a rozdupl mu lebku. Křupla jako kokosovej ořech a podlaha se zaplnila směsí krve a mozkomíšního moku.
Pár posmrtných záškubů a byl od něho pokoj.
Jenom ten puch po tom, co se mu uvolnily svěrače byl trochu otravný, ale když člověk přežívá pár týdnů po kanálech, je zvyklej na ledaco.
"Ty seš ještě voblečená ty čubko?" zařval jsem na zhrozenou matku a vlepil ji facku takovou silou, že druhou dostala vo zeď.
Třetí parchant, ta malá holka co už ode mně jednu slízla při večeři, se k ní přiřítila se slzama v očích a začala pištět něco jako maminko, maminko.
Rozesmálo mě to.
Taková malá pička mi vánoční dárek kazit nebude.
Uspal jsme ji pažbou pistole a hodil s ní pod stromek.
Pak už jsem měl klid na trochu té pravé vánoční romantiky.
Strhal jsem hadry z uslzené paničky a užil si každou píď jejího těla. Hrál jsem si s jejíma kozama a slastně ji vzdychal do ucha když jsem ji prznil kaďák svým neholeným čurákem. Nehorázně luxusní pošukáníčko.
Jen mě trochu sralo to její ticho.
Nebrečela, nenadávala ani neskučela.
Jen tiše oddechovala.
Dokonce se ani nebránila, nijak sebou neškubala.
Naprosto se mi odevzdala.
Zamiloval jsem se do ní.
Sice jen pro tenhle sladký, krátký okamžik nekonečný rozkoše, ale miloval jsem ji.
Vyvrcholení jsem oddaloval jak dlouho to jen šlo, jen abych si užil tuhle opojnou chvilku co nejdýl. Ale stejně to muselo jednou skončit.
Napustil jsem ji konečník svým horkým semenem a pak ji čurákem propleskal po jejím zkrvaveným ksichtíku.
Bez reakce.
"Tak co? líbilo se ti to pusinko?" špitl jsem, když jsem si zapínal kalhoty.
Vzal jsem znovu do rukou pistoli a střelil ji do spánku.
"To máš ze to, žes u toho byla jako prkno." pronesl jsem nad jejím bezvládným tělem a přistoupil k manželovi.
Jeho zlomený výraz plný úzkosti ve mně vyvolal to samé zhnusení mým samým jako tehdy pohled tý holky ve sklepě tý zpopelněný chaty.
Už je to tu zas.
Deprese zaútočila a já si nebyl jistý, jestli tohle vyhraju.
"Do piče s tebou i s tvojí rodinou ty šmejde, takhle se ke mně chovat nebudeš. Právě jsem ti zabil dva haranty, voprcal před tebou tvou starou a tebe zmrzačil jak psa!!! To nic neuděláš? neskočíš po mně a nezkusíš mi sebrat bouchačku a oddělat mě? Ty kuse hovna!! Ty si nezasloužíš ani zhebnout, ty impotentní kriple!!"
Jen na mě dál bezduše zíral a kapky chcanek mu stékaly po vlasech.
Sebral jsem láhev tý whisky co ležela na jídelním stole a zhluboka se napil.
Stáhl jsem skoro půl flašky na ex.
"Ty zmrde." Procedil jsem skrz zuby k fotříkovi a rozmlátil mu tu flašku o hlavu.
Mlátil jsem ho tak silně, že když jsem skončil, mel místo květáku jen louži sraček.
Nechal jsem ho tam ležet mezi mršinama jeho rodiny.
V louži krve vytékající z díry v hlavě jeho ženy a z roztříštěné lebky jejich syna.
Ze začátku to všechno vypadalo jako kurevsky dobrý nápad. Trocha té srandy mezi svátky a snad i pěkný zážitek.
Skoro se to povedlo.
Jeden plus to celý ale stejně mělo.
Super vánoční dárek, co se válel pochcanej a vomráčenej pod stromkem.
Vzal jsem tu malou kurvičku a odnesl si ji sebou.
Teď už si najít jenom nějaký klidný místečko, kde bych se s ní mohl trochu blíž seznámit a trochu pomazlit.
Snad jste taky měli tak šťastný a veselý.
Autor hp.Rick, 24.12.2013
Přečteno 714x
Tipy 3
Poslední tipující: Isabella Monvoisin, Morýš
ikonkaKomentáře (9)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Už by ho dávno chytili. Už kvůli všem těm hnusům.

24.12.2013 23:56:16 | Jan Voralberg

jo a ještě jedna věc, zapomněl si mi dát supertip ;)

25.12.2013 00:00:02 | hp.Rick

dneska se dá ztratit až příliš snadno, jeden známý kdysi vystřílel jednu romskou rodinu kvůli dluhům za drogy, měsíc ho policajti hledali na jednom sídlišti a ten idiot tam celej měsíc skvotoval u jednoho kamaráda na balkoně ve 3.patře, nakonec se šel zfetovaný sám udat, asi záchvat černého svědomí, takže to zas až tak nemožný nebude, krom toho, kdo si tady hraje na realitu? :)

24.12.2013 23:59:12 | hp.Rick

Jasně, realita je někde jinde, i tak ale, řečeno jeho slovama: "lidi, jsou piče", určitě by ho někdo prásknul.
Ten supertip z minula byl omyl, stává se mi to relativně často, když jsem na mobilu. Takže dnes se nekoná. .)

25.12.2013 00:02:39 | Jan Voralberg

a jen tak pro doplnění, hrátky s policií plánuju do novoročního dílu, tak snad se bude taky tak líbit

25.12.2013 00:06:07 | hp.Rick

dík za názor, až se potkáš s realitou, kde jsou lidi netečný, dokud z toho nevidí profit, tak se vo tom můžem bavit dál ;)

25.12.2013 00:04:47 | hp.Rick

Netečnost kvůli absenci profitu jsem zažil už mockrát, i když ne v takovýhle situaci, tady bych to udání viděl spíš kvůli strachu.
Jedna věc mi tam nesedí. Nevim, jestli to nebylo řečený někde v minulých dílech, čtu to vždycky namátkou, ale.. vyhodili ho z azyláku, protože byl zfetovanej, načež říká, že si dal naposledy ráno, ale kousek vejš popisuje, jak žebral o pade, aby na ten azylák vůbec měl a pak z důchodce vymlátil celou pěněženku. Kde vzal na fet? Měl ho už z dřívějška?

25.12.2013 00:11:03 | Jan Voralberg

hele, nechce se mi sem házet další spoiler, ale všechno bude vysvětlený ;)mám to dokončený zhruba až do půlky června a o těch fetech tam toho bude ještě dost, tady se to zatím teprve rozjíždí

25.12.2013 00:17:17 | hp.Rick

Okej. ;)

25.12.2013 00:20:44 | Jan Voralberg

© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí