Dveře

Anotace: Lehce hororový příběh o nikdy nekončící chůzi ke smrti.

Další dveře. Stále ta samá barva, trošku odřené, vybledlé, staré. Šel, po tolika hodinách, už polomrtvým krokem. Nic se za tolik hodin nestalo. Pokračoval v chůzi. Proč- to neví ani on sám. Taková monotónnost by se měla zakázat. I když tu něco je, vlastně tu nic není. Vše je stejné, nebo naprosto podobné tomu, co už tu bylo. Stejné dveře, stejné kliky, stejná podlaha. Občas, nejspíše pravidelně, ale to nepočítal, jsou na stěnách pověšená zrcadla.
Pamatuje si vůbec něco z toho co se dělo předtím? Vybavuje si tak akorát dům. Dům uprostřed lesa na palouku. Šedivá, nebo hodně vybledlá barva. Okna vymlácená. Jak se k němu ale dostal? Asi přijel jak jinak. Proč by ale přijížděl do takových míst? Benzín! Došel mu benzín, a tak se šel porozhlédnout, jestli mu někdo nepomůže.
Bylo pozdější odpoledne. Přešel silnici a vydal se postraní cestou, která očividně vedla k nějakému domu. První pohled na dům a bylo vše jasné. Tady nikdo benzín mít nebude. Nejspíš tady ani nikdo nebude a pokud tu někdo je tak to rozhodně není nikdo s kým by se chtěl setkat. Něco ho však k tomu domu přitahovalo. Zvědavost? Strach? Někdo jiný? Každopádně k němu přistoupil blíž. Dveře byly napůl vylomené. Profukoval tudy průvan a začla být zima. V průhledu díry byl vidět papír evidentně popsaný úhledným a zvláštním písmem. Nebylo to vytištěno. Někdo to napsal v ruce. Rozhodl se, že si ten papír vytáhne, přečte co je zde psáno a půjde. Sehnul se a začal sahat na podlahu pode dveřmi. Do díry nebylo přes ruku vidět, tak musel nahmatávat poslepu. Žádný list však nenahmatal. Najednou však sáhl na něco teplého. Ucukl s rukou. Když se do díry podíval nic tam však neviděl. Celkem se setmělo. Pomalo sáhl na dveře. Chtěl jen otevřít a vzít ten list papíru. Dveře však nechtěly povolit. Zabral tedy více. Zazněl zvuk jako by je vylomil z pantů, ale mnohem silnější. Spolu s ním se dvěře rozrazily a on téměř vpadl dovnitř. Dveře se však odrazily od stěny a vrazily se zpátky.
Petře v klidu! Podíval se na zem pro ten list papíru. Ten však nikde neležel. "Musel ho při otevření dveří odfouknout vítr," řekl si Petr. Šel se po něm tedy podívat. Stál v jakési předsíni. Vedly odsuď krom dveří ven jen jedny dveře. Místnost byla bez oken. Petr nechápal kde se zde může brát světlo, ale vidět tu bylo. Náhle cosi zaskřípělo. Znělo to ze strany těch dveří vedoucích dovnitř do domu. Petr se obrátil. Nechtělo se mu tu zůstávat. Vyrazil ke dveřím ven. Zatáhl. Dveře byly pevně zaraženy. Zabral více. Stejně se však dveře neotevřely. Když zabral se všech sil, utrhl kliku. Spadl na zem. Dveře však stály ve stejné poloze. Bez kliky je neotevřu. Jediná cesta byla jít do druhých dveří, najít nějaké okno a vylézt. Pomalu se obrátil k těm dveřím. Vypadaly mnohem funkčněji než ty druhé. Byly potřeny již vybledlou tmavou červenou barvou. U ohmatané kliky se již nedala určit původní barva. Pomalu k nim přistoupil. Chytl kliku. Kdyžtak prostě rychle zavře dveře. Zatlačil na kliku.
Dveře šly otevřít vcelku lehce. Pomalu je otevřel a nahédl do místnosti za nimi. Byla to prostorná a neuvěřitelně dlouhá chodba. Po obou stranách byly rozmístěny v pravidelných odstupech dveře, té samé barvy jako ty, které právě otevřel. Pomalu vkročil do té chodby. Byla neskutečně dlouhá. Vzhledem k jednolitosti barev stěn nebyl ani schopen určit kde má konec. Rozhodl se, že vkročí do prvních levých dveří. Snad tam bude okno. Došel k nim. Opět zlehka, trochu vystrašeně, chytl kliku u dveří. Trochu zatlačil. Dveře se otevřely. V místnosti něco bylo. Petr zahlédl stůl a za ním, zády otočenou otočnou židli. Na chvíli strnul. Celkem se lekl. Náhle se začala židle otáčet. Petr ucukl. Židle se otočila. Někdo tam seděl. Držel v ruce ten papír. Petr odskočil. Osoba začala vstávat a blížit se k Petrovi. Třískl vší silou dveřmi. Chtěl se rozeběhnout ke dveřím do předsíně. Dveře tu ale nebyly. Vůbec tu nebyla ani stěna. Celá chodba se prodloužila a vedla do obou stran donekonečna. Rozběhl se tedy co největší rychlostí doleva. Za ním zaskřípěly dveře. Neměl odvahu se ohlédnout. Jediné co ho napadlo bylo vběhnout do nějakých dveří. Za ním slyšel kroky. Zrychlil ale kroky nepřestávaly. Náhle zabočil a vletěl do jedněch dveří vpravo. Místnost tady byla úplně stejná jako ta chodba předtím. Další stovky dveří na obě strany. Rozběhl se dál. Když se ohlédl, dveře kterými přiběhl už tam nebyly. Místo nich bylo pokračování chodby. Utíkal dál....
Další dveře, další dveře, další dveře..... má to někde konec?