Trhlina

Anotace: Ve stínech stromů se opět cosi pohnulo...

Sbírka: Paralelní

V celý krajině vládne tichá a poklidná noc. Vlastně v téměř celý. Na jedné louce hluboko v lesích se totiž sešla velká skupina lidí. Dunící zvuky bubnů se nesou do dáli a elektronická hudba zní celým lesem. Je zde mnoho lidí a mnohé z nich by jste běžně nepotkali. Některý v kostýmech, jiný v podivných hadrech jaké by jste ztěží někam zařadili. Taky spousta mladých párů z nich některý se znají jenom sotva pár hodin nebo minut. To jim však nebrání v tom aby se zde spolu bavili jako nejlepší přátelé. Stejně tak jako před lety i dnes je tady pařba v plným proudu. Znovu se zde tančí v rytmu tekkna.

Stejně tak to bylo i v jejich případu. Tančili spolu ruka v ruce jako by to mnělo tak zůstat až na věky. To se znaly jenom chvíli. Již tehdy když přicházel na párty a poprvé ji uviděl. Ty její vlasy, jak jí vlály ve větru a ten úsměv nejkrásnější jaký kdy viděl. Srdce se mu rozbušilo, když ji poprvé oslovil. A teď bavili se spolu jako nejlepší přátelé, jako by se znali již věky. Přišla k němu blíž a políbila ho. Trochu sebou cukl, nečekal to. Nečekal že je možné se zamilovat na první pohled. Ona se tomu rozesmála. Něco mu říkala ale kvůli té pár kW aparatuře které zde hrála na plný výkon ji vůbec neslyšel. Stiskla mu ruku a někam ho táhla, dál od repráků, dál od lidí.

Došli hodně daleko, avšak stále slyšeli zdáli zvuky tekkna. Stály na strmým svahu který teď v noci ozařoval jenom svit měsíce. Někde v lese, kousek od nich se mihnul stín a cosi zašustilo. Otočil se tím směrem, nič tam však neviděl. Stín byl již přič. Ukryt za stromem a číhal. Pohladila ho po tváři a políbila, vášnivě. Pak vytáhla pistoli CZ 75 a namířila mu na srdce.
„Co to?“ Ptal se zděšeně.
„Peníze.“ Zasmála se a z lesu vystoupili dva stíny, dva muži, taktéž se zbraněmi. Jeden z pistolí, avšak z dálky nešlo poznat její typ. Druhý však v rukách svíral brokovnici. Blížili se k nim.
„Co? Proč?“ Soukal ze sebe ještě stále v šoku z toho co se právě odehrálo.
„Hele Michale, takovýto poseroutky mám ráda. Skoro mi je líto je zabíjet.“ Promluvila ze smíchem k jednomu z chlapů a na chvíli se otočila jeho směrem, pistolí však pořád mířila na svůj cíl.
Takže jsou to obyčejní pitomí zloději. Sevřelo se mu srdce. Ta kterou miloval ho chce jenom sprostě okrást a možná i zabít. Využila jej. Byl naštvaný, že se nechal tak jednoduše nachytat, snad na ten nejstarší trik. Proběhlo mu to před očima. Výcviky přežití, adrenalinový sporty, ty šílené expedice na ještě šílenější místa. To byl jeho život a čas od času nějaký ten Czechtekk.
Využil její nepozornosti a rychlým pohybem zaútočil. Šel po její zbrani, doufal že jeho úder ji vyrazí z její rukou. Avšak držela ji pevně. Povedlo se mu však změnit uhel zbraně a kulka neškodně prosvištěla do tmy. Jeho úder byl tak rychlý že sotva stihla reagovat.Nečekala to. Myslela že je to jenom další pitomec který se posere když uvidí bouchačku. Takových byla na pařbách spousta, spousta lehkých cílů, spousta prachů. Chtěl se jí rychle dostat za chrbát aby ji mohl chytnout kolem krku a případě nutnosti i použít jako štít. Jenže ona taktéž nebyla jenom ledajaká zlodějka jak si myslel. A tak mu šikovně stihla podložit nohu a svou vahou ho převrhnout. Zachytil ji za ramena a oba se svalili na zem a kutáleli se dolu svahem. Ti dva její komplici sice chtěli pomoct ale bylo pozdě a tak jenom běželi za nimi.

Náhle krajinu ozářil zelený záblesk následovaný třeskem hlasnějším než všechny soundsystémy co hráli opodál dohromady. Ano jenom hráli, protože po tom podivném třesku hudba utichla, světla pohasla i nedaleké městečko co doteď osvětlovali pouliční lampy se ocitlo ve tmě.
Oba zločinci zastavili a zírali jako kdyby viděli ducha. Na místě kde ještě před chvílí byla jejich parťačka s tím pitomcem byl jenom kruh spálené trávy.

Ve stínech stromů se opět cosi pohnulo, praskla větev a oběma zloduchům projel mráz po zádech. Jeden z nich zapnul baterku ale ozvalo se jenom tiché cvaknutí a světlo nikde, nefungovala. Stáli zády k sobě uprostřed svahu a třásli se strachem. Viděli sotva pár metrů před sebe. Měsíc byl totižto za mraky, jako by se i on něčeho bál a za hradbou mraků se schovával před tím co bylo v lesích. Něco se pohnulo, celkem blízko, blíž než by si kdokoliv z nich přál.
Lekli se a udělali chybu, rozběhli se pryč, avšak každý jiným směrem. To bylo to, na co ta bestie čekala. Michal běžel co mu síly stačili když zacítil ostrou bolest v noze. Něco mu ní projelo a trhalo mu ji na kusy. Ten druhý taky utíkal. Směrem kde měla být cesta, asfaltka. Doufal že ho spatří nějaké auto a bude zachráněn. Bylo mu jedno že skončí ve vězení, je to pořád lepší než v břichu kdejaké bestie. Uslyšel střelbu, to byl jistě Michal. Ale už byl u cesty a nehodlal zjišťovat co se stalo jeho parťákem, i když to asi tušil. Uviděl světla, auto hurá, je zachráněn. Úsměv mu opadl když uviděl majáky a ty dva policisty co na něj míří. Až teď si uvědomil že v rukách pořád drží brokovnici.
Michal ležel na zemi v bolestech a věděl že za chvíli je po něm. Jestli ho nezabije ta stvůra tak ztráta krvi určitě. Cítil jak slábne, sotva držel v rukou zbraň. Všimnul si však stínu co se k němu pomaly plížil. Zastal celkem u něj, přímo nad ním. Ta zrůda se mu dívala přímo do očí a on cítil její páchnoucí dech. Namířil tedy na hlavu bestie a naposled vystřelil.
Odhodil brokovnici a zvedl ruce nad hlavu, basa mu je milejší. Lehl si na zem a jeden z policistů mu šel nasadit pouta. V dáli se ozval výstřel. Následoval pekelný skřek doprovázený mohutnou explozí co na pár vteřin změnila noc v den. Tam v dáli kde ještě před chvílí zuřil mohutný oheň, leželi v kráteru a přilehlém okolí kusy dvou těl. Jedno bylo Michalovo, ale to druhé… To nebylo z tohohle světa………………….