Trve

Anotace: první pokus o horor

Koncert zakončila pyrotechnika. Po oslepujících záblescích se vše ponořilo do ticha a příšeří. Na pódiu zůstal jediný kužel světla dopadající přímo na Daragona. Ten předvedl několik hrozivých grimas a paroháčem poděkoval fanouškům v kotli.

„Ďábel vás provázej, dobrou noc!“ zařval do mikrofonu.

Po Daragonově tváři stékaly proudy potu a barvy. Na čelo se mu při úklonu nalepil pramen vlasů. Užuž by ho odstranil pomocí předloktí, ale včas si uvědomil, jakou by udělal blbost. Párkrát na stahováky zapomměl, a bodci si na obličeji vytvořil pořádné škrábance. Jeho hlouposti si naštěstí nikdo v publiku nevšiml, krev, co procedil, měli fanoušci za imitaci.

 

Nabuzení metalisté v prvních řadách nechtěli přijmout, že další přidavek nebude. Plešouni s nápisy security přes hrudník měli co dělat, aby udrželi hrazení na svém místě. Na podium nekompromisně vrhli bedňáci a začali smotávat šňury.

Světla v sále se rozsvítila a frontman se na okamžik podíval do rozcházejících se řad fanoušků. Přesně v tu chvílku ji spatřil. Byl to prostě kus. Dlouhé, lehce zvlněné vlasy odstínu havraní čerň, obličej zas jako porcelánová panenka s dokonalou postavou k tomu. Tahle holka v něm okamžitě probudila chuť rozdat dnes pár autogramů. Otřel pot ručníkem, rychle se napil a přitom stále sledoval, jestli už někam neodešla. Ona se naštěstí z místa ani nepohnula, jako kdyby ho čekala. Daragon seskočil s propiskou v ruce z pódia skoro až k jejím nohám

„Chceš autogram?“

„Jasně!“ odpověděla a nastavila hrudník přes zábranu mezi nimi. Daragona to pobavilo. Rozhodl se nemarnit čas řečičkama.

„Jsi tu sama? Nechtěla by sis trochu pokecat? Dát něco k pití a tak...“

Přikývla. Kolem ní se nahrnul houf metalistů nastavujících vše možné i nemožné při škemrání o podpis.

„Běž doleva a tamhle tomu řekni, aby tě pustil, že se spolu známe."

„Já chci jít taky!“ozval se hubený puberťáček, co stál vedle ní.

„Tak si nech namontovat vagínu a pak o tom začnu uvažovat,“ odpověděl mu Daragon a poplácal ho po rameni. Rozdal rychle ještě pár autogramů a zamířil uvítat krásnou neznámou. Ještě že se nezdržoval. Nějaký hlupák z ochranky ji vytrvale odmítal vpustit.

„Tohle je má známá, nech ji projít na mou odpovědnost,“ usadil ho a odvedl si krásku do zákulisí. Sekuriťák se na něj podíval trochu zaraženě. Aniž by to postřehl, vrhali na sebe divné pohledy i kluci z kapely. Zvykli si, že Sebastián (skutečné Daragonovo jméno) vodil do zákulisí holky, ale tahle nebyla ani trochu hezká. Vypadala jako anorektička, k tomu výrazně poďobaná a oblečená, jako kdyby vybrala popelnici u nightclubu v chudinské čtvrti. Když procházela kolem nich, zdálo se jim, že ji pronásleduje odporný závan hnijícího masa a snad i roj much .

„Možná už ho pěkný přestaly bavit. Jen se trochu bojím, co to bude příště!“ zaculil se basák na bubeníka, a ten se raději pokřižoval. Pak si uvědomil, co zrovna udělal a s omluvou políbil přívěsek ve tvraru obráceného kříže.

Mezitím se jejich Sebastián se svou zvláštní kamarádkou výborně bavil. Ta holka nebyla žádná naivka, což ho potěšilo. Nemusel před ní nic předstírat, ani ji zdlouhavě opíjet. Oběma bylo jasné, že spolu stráví noc a nechtěli se už ničím zdržoval. Za několik málo minut zaparkoval před vchodem taxík, a Sebastián cestou proklínal každou zastávku na semaforech.

 

Když se konečně dostali na hotelový pokoj, jejich vášnivé polibky nebraly konce.

„Neměli bysme do sprchy?“ zeptal se jí.

„Na to kašlu. Mně se líbíš v tom corpse paintu. Je to takový stylový," mrkla na něj a objala ho.

On si pomyslel, že tahle dračice je asi i prasátko, ale proč by mu to nakonec mělo vadit? Dvojdomek si s ní zatím nepořizuje, tak co. Vlastně ještě ani neví, jak se jmenuje.

„Ok. Jak ti mám vůbec říkat?"

„Říkej mi třeba couro. Ráda si hraju," zasmála se a zacpala mu ústa dalšími polibky. Svalili se do čistě povlečené postele. Netrvalo dlouho a servali ze sebe téměř všechny svršky. Jen stahováky, které většinou sundaval jako první, mu tahle nažhavená fanynkaka tvrdé hudby odložit zakázala. Snažil se jí vysvětlit, co všechno jim může hrozit, když si nechá na rukou ostny, ale trvala na svém.

 

„A teď bychom to mohli udělat trochu zajímavější, Daragone. Nemám ti snad říkat Sebastiáne, že? Je to takový pitomý jméno. Sebastiáne tě oslovovat nebudu, Daragone!“

 

Tohle ho zarazilo, zrovna totiž chtěl požádat, aby mu říkala křestním jménem. Myslel, že ho nejspíš vůbec nezná, a ženským se obyčejně zdálo hezký.

„Co myslíš tím zajímavějším?“

Začala se chichotat a schválně natáčet tak, aby si mohl ze všech úhlů prohlédnou její dokonalou postavu a roztomilou tvářičku.

„Kdybych tě třeba připoutala... “

„Nevím, párkrát jsem to zkoušel, a nic moc. Navíc tu stejně nemáme pouta ani nic podobnýho.“

„Já jsem ale daleko lepší, než nány, se kterýma jsi to dělal. A s provazy si nedělej hlavu.“

„Tak dobře, jsem pro,“ souhlasil nejistě, a už sledoval jak jeho nová známost s neuvěřitelnou hbitostí nožem mění osušku na provizorní lano. Uvědomil si, že si nůž musela přinést s sebou. Přišlo mu to divný. Která holka místo kabelky nosí kudlu? Začal z toho mít nepříjemný pocit. Co když je ta ženská cvok? Nebo dokonce ani není ženská! Ty operace dneska uměj divy... Vzpomněl si na toho puberťáka a svůj vlastní vtípek. Z téhle penisoidní představy mu naskočila husí kůže. Začal přemýšlet, jak se z uvazovaní vykroutit, protože přivázaný by se podobným překvapením ubránil jen těžko.

 

„Co kdybych třeba přivázal já tebe? “navrhl.

Zahleděla se mu do očí.

„Tak dobře, když se mě bojíš!“

„Se tě rozhodně nebojím. Jen jsem to opačně ještě nedělal a napadlo mě, že by to mohlo být zajímavý,“ bránil se tvrzení, že z ní má strach, a přitom se pokoušel o nenucený úsměv.

Ruce se mu pak trochu třásly, i když přivazoval její končetiny k nohám postele. Celé mu to přišlo ujeté. Teď už se jí sice jako potencionálně šílené vražedkyně bát nemusel, jenže co s ní vlastně dělat? Tedy něco takového, aby to bylo zajímavé... Čekal, jestli sama něco nenavrhne, když byla předtím tak aktivní.

 

„Pojď až ke mně, potřebuju ti něco pošeptat,“ zaculila se.

Sklonil se těsně k její tváři. Počítal s tím, že dostane instrukce.

„Nechápeš, kdo jsem. Nemáš o tom ani tušení,“ řekla tiše. Náhle vykřikla: „Jsem sám Satan!“

„Jo, tak tomu i docela věřím," rozchechtal se Sebastián. Jeho smích však kráska přerušila změněným hlas.

Byl hluboký, hrubý a děsivý.

„Myslím to vážně! Jsem ten, kterého léta ve svých písních voláš a přitom na něj nevěřiš. Jen zneužíváš mé jméno. Vlastně mě jebeš už celé roky, Daragone! “

„Hele, jseš fakt hodně dobrá v tom modulování. Ale tyhle srandy si můžem nechat až na ráno,“odsekl Sebastián otráveně. S těma blbostma a výmyslama to, princezna, začala na jeho vkus už dost přehánět.

 

Chtěl pak ještě něco dodal, ale měl najednou pocit, že se mu cosi vzpříčilo v krku. Nemohl vydat ani hlásku. Snažil se postavit, aby se došel napít, jenže zjistil, že bodce na stahovacích uvízly v povlečení. Snažil se je vyprostit, ale nešlo to. Lehké přikrývky se zdály těžké jako celá pohoří.

Kráska, sledovala jeho marné zápolení. Rozchechtala se. Její obličej najednou začal tát jako vosk. S hrůzou sledoval, jak celé její tělo mění podobu. Sililo a rostlo. Náhle už neviděl v poutech ženu, ale sám sebe.

„Tak, a teď se vyměníme!“ oznámil dvojník a Sebastián už nebyl bodci zaseklý v nesmyslně těžkých přikrývkách. Nyní ležel naznak a sledoval ďábla stát nad sebou. Ten se nahý u postele pobaveně uculoval. Jeho strachy napůl šílený zajatec, se snažil přervat cáry osušky. Jeho tělem tak zdánlivě zmítala podivná křeč. Neschopen křiku poslouchal vlastní dech zrychlený děsem.

Když se ďábel dost vynadíval, spustil:

„Asi tě zajímá, o co mi jde. Klasika. Chci prostě ovládnout svět a takový ty věci, kterejma tě nehodlám zatěžovat. Budu těď tebou. Nejdřív začnu dělat hudbu s pořádnými texty. Ne, ty tvé ubohé slátaniny plné omletých frází i riffů. Ovládnu posluchače. Black metal se stane trve, dokonce ještě víc než kdy býval...“

Během proslovu se bezmocná oběť pomalu přestávala snažit pláchnout. Sebastian tušil, že přijde smrt a jen se modlil, aby příliš netrpěl před ani po ní.

 

„Vím, na co myslíš, Sebíku, a máš tak trochu pravdu. My nemůžeme po světě běhat dva. To by bylo trochu divný.,. Nezlob se!" krčil ďábel rameny. Teatrálně předstíral lítost, a pak se ostny na předlokní poškrábal na bradě, jako kdyby přemýšlel.

„Pr...pro... s... m...“ chrčel Sebastian. Ďábel se nad ním naklonil a ukazovačkem mu přejel od slabin ke krku.

„Zabít tě ale taky nemůžu. Protože by tu po tobě zbylo tělo. I to by mohl být problém,“ pokračoval ďábel ve lhaní. Stačila by mu myšlenka, aby dokázal obraz reality přetavit, jak se mu jen zachtělo. Mohl klidně nechat zmizet celý hotel, natož jedno tělo.

Když dokončil své divadýlko, tak se na zoufalého muže usmál a pohladil ho po tváři.

„Ale protože mám pro tebe slabost, mám jisté řešení; ty a já budeme jeden! Já se stanu tím, kdo bude tvé tělo ovládat a ty... no ty budeš ten, kdo bude všechno takhle tiše sledovat, až dokud nás tvá smrt nerozdělí!“

 

Slzy začaly smývat zbytek zpěvákova corpsepaintu. Ďábel ho zlehka políbil na čelo. Pak se začala jeho tvář zvovu roztékat.

„Mohl bych prostě jen lusknout prsty a přenést se přímo do tvé mozkovny. Jenže snad víš, nebo aspoň tušíš, můj drahý, jakým způsobem a v čí podobě se rád dostávám dovnitř, že?"

 

Sebastiánovi se naskytl pohled na černého kozla, který zrovna vyskočil k němu na postel...