Nový (ne)život

Nový (ne)život

Anotace: Pokračování mé předchozí povídky.

Pomalu se probouzela. Nic si nepamatovala. Posadila se. Usilovně přemýšlela snažíc se vzpomenout si na cokoliv. Nakonec si přece jen něco vybavila. Temnou uličku. Muže, upíra. Pak jen bolest a tma. Počkat, tohle nedávalo smysl. Umírala a teď tu sedí živá. Jak?

Položila si ruku na krk. Ne, to snad ne. Uvědomila si, že necítí žádnou bolest, jen zvláštní pocit podobný hladu. Stáhlo se jí hrdlo. Je z ní snad?

Náhle sebou trhla. Kde to vlastně je? Venku už nebyla, nacházela se uvnitř nějaké budovy, v menší čtvercové místnosti. Seděla na posteli, kromě postele byl v místnosti jen stůl, komoda se zásuvkami a menší skříň. Místnost neosvětlovaly žádné svíce, jen zvláštní zářící krystaly. Vydávaly tajemné bledé světlo.

Nedůvěřivě se rozhlížela kolem.

Dveře do místnosti se s lehkým zavrzáním otevřely.

„Ale vidím, že už jsi vzhůru.“, ve dveřích stála charismatická asi třicetiletá žena. Měla oválnou tvář, ze které svítily zelené bystré oči, vlnité zrzavé vlasy, spadající v loknách na ramena. Usmívala se. Mohla vypadat i docela přátelsky, nicméně její nepřirozeně bledá pleť, prozrazovala, že je upír.

„Jmenuju se Mandy, upírka. Stala ses jednou z nás. Tohle bude ode dneška tvůj pokoj.  Nacházíme se v Arrinwonu, je to jakési město pod městem, zdejší upíří základna, menší upíří komunita. Funguje to tady víceméně podobně jako v lidské společnosti. Najdeš tu obchody, obytné čtvrti a tak podobně. Ten hlad, co cítíš je touha po krvi a už se jí nezbavíš, můžeš jí na chvíli umlčet, ale vždy se vrátí. Můžeš se živit zvířecí krví, ale je hladová, nadlouho tě nezasytí a nezískáš z ní žádnou sílu. Pokud chceš žít delší dobu, bez té lidské se neobejdeš. To je pro nás plnohodnotná potrava. Bohužel, se sluncem se rozluč, nyní je to tabu. Budeš potřebovat vypít krev do osmačtyřiceti hodin, abys neumřela hlady hned na začátku. Pro začátek tu seženeš zvířecí. Čím dřív však začneš lovit tím líp. Později tě vezmu za Ellis, naučí tě, jak se bránit a obstará ti nějakou zbraň. Najdeš tu víc trenérů, kteří tě můžou naučit různé schopnosti, ovšem něco za něco.“

Znovu nabrala dech a pokračovala:“ Doufám, že jsem nic nevynechala. Pokud máš nějaké otázky, klidně se ptej.“

Mlčela. Snažila se všechno vstřebat. Takže opravdu je upír. Chtělo se jí brečet, proč se to muselo takhle zvrtnout? Zadržovala slzy. Mandy si všimla jejího výrazu.

„Půjdu ti sehnat trochu zvířecí krve. Máme tu i určité množství lidské, ale tady dole to je luxusní zboží.“

Mandy se na ní ještě jednou podívala a pak odešla. Po té, co se zavřely dveře, chvíli poslouchala a pak se složila. Uvolnila potlačovaný pláč, stočila se na posteli do klubíčka a dala se do pláče.

 

Probudilo jí zaťukání na dveře. Musela usnout. Mandy vešla dovnitř, podala jí sklenici tmavě rudé tekutiny.

„Vypij to. Já vím, že se ti to možná moc líbit nebude, nebudeš první, kdo na začátku reaguje s odporem. Přesto to vypít musíš.“

S opovržením hleděla na obsah sklenice. Tohle nevypije, už jen při tom pomyšlení se jí dělalo zle.

„Nemusíš to vypít hned, pro své vlastní dobro to však moc neodkládej.“

Odložila sklenici na stůl a opět jí nechala samotnou.

Pocity smutku a zoufalství ustupovaly. Zato se jí začal zmocňovat vztek. Měla vztek na sebe, na Mandy, na všechny a na všechno. Nejvíc však na toho upíra, který jí tohle provedl. Čím víc na něj myslela, tím víc ho nenáviděla. Všechno je to jeho vina. Za tohle ho určitě zabije. Nechtěla žít jako upír, nehodlá však zemřít dřív než on. Najde ho a vyrovná s ním účty.

To však znamená, podívala se na krev na stole. Nešťastně si povzdechla. Pokud ji to, ale umožní přežít.

Vstala, přešla ke stolu a zvedla sklenici. Znovu se v duchu popohnala, potřebuje krev, aby se dokázala pomstít. Za sebe a možná i za další lidi, jenž potkal stejný osud. Pozvedla sklenici ke rtům, ve chvíli kdy ucítila krev, pocit hladu zesílil, na zlomek vteřiny se přestala ovládat a vyprázdnila sklenici až do dna. Vzápětí se zapotácela, opřela se o kraj stolu. Hrozila se sama sebe, co se to z ní stalo za zrůdu.

Nějakou dobu takhle stála, než se vrátila Mandy. Zdálo se, že uhodla, co se stalo.

„To bude dobrý, je to jen na začátku. Postupně nad sebou získáš větší kontrolu.“

Snažila se jí uklidnit, avšak moc to nepomáhalo.

„Zítra půjdeme za Ellis, dneska tě už nechám. Bylo toho na tebe víc než dost. Mám pokoj poblíž, pokud budeš něco potřebovat, zavolej.“

Autor kara11, 06.06.2016
Přečteno 553x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí