Peklo

Anotace: !!VAROVÁNÍ!! obsahuje brutální scény, inspirováno hrou Agony. Děkuju Cotovi za poskytnutí obrázku

Sbírka: “Horory“

♪♪

Probudil jsem se v pekle. Nebo mi to tak alespoň připadalo. Byl jsem nahý, na lepkavé vlhké zemi. Všude kolem mě byla mrtvá těla. Některá byla roztrhaná, jiným chyběly údy a z některých zbyly jen kosti. Někde blízko mě plápolala pochodeň. Chtěl jsem se postavit, ale měl jsem ruce, nohy a krk spoutaný okovy spojené navzájem jedním řetězem. Slyšel jsem nářek, vyděšený smrtelný křik ubohého člověka. Museli ho mučit. Neviděl jsem ho. 

Uslyšel jsem kroky. Nebyly lidské, patřily démonovi. Rudému démonovi s vztyčenými chapadly místo hlavy, s šesti prsy a trojdílnýma nohama, zakončenýma kopyty. Měl obrovskou sílu. Zvedl mě a odnesl tmavou oslizlou chodbou do malé kobky. Položil mě naproti zakrvácené modle mimina obepnutého šestiprstýma rukama, sundal mi řetězy a odešel. Nevěděl jsem, co se ode mě očekává, a tak jsem využil situace a vydal se na útěk. Neměl jsem tušení, kudy se mám dostat pryč, pokud vůbec vede nějaká cesta ven.

Z kobky vedly tři chodby, tou kterou jsem přišel jsem se nehodlal vrátit. Dal jsem se tou, kde mi připadalo, že je méně mrtvol. Plížil jsem se podél vlhkých stěn a přelézal mrtvá těla. Všechno bylo zbarveno krví a všude byl mrtvolný zápach. Doplížil jsem se do kruhové místnosti. Ve středu byla obrovská díra, z které se ozýval ohlušující řev. Po stěnách byly pochodně, jednu jsem si vzal a hodil jí do té díry. Padala přes další tři patra, než dopadla na zem k obrovské modře světélkující bestii. Neměla nohy, místo rukou měla z ramen řetězy, kterými byla připoutána ke stěnám, z hrudi jí vyrůstal pár hubených dlouhých rukou s šesti prsty a na hlavě měla rohy. Viděl jsem, jak jsou dolu z různých pater shazovány oběti, které ta bestie požírala za živa. Vykřikl jsem a pozvracel se. Nejspíš jsem na sebe upoutal nechtěnou pozornost.

Zaslechl jsem, jak se ke mně odněkud něco blíží. Rychle jsem se přikrčil ke zdi a čekal. Za chvilku přiběhla obluda na čtyřech mechanických nohách, ke kterým byla přirostlá tělem. Neměla dlaně, namísto toho měla do předloktí zaražené sekáčky, zubaté, staré a rezavé, zbarvené krví. Měla zašitou pusu a oči, takže se orientovala pouze sluchem. Nejhorší na tom zjevení bylo, že měla kolem krku náhrdelník z hlaviček novorozeňat. Obcházela mě a pod každým došlápnutím mechanické končetiny zapraskaly kosti. Čas se zastavil a já zapomněl dýchat. Nevydal jsem jediný zvuk. Když obluda zjistila, že nic nenajde, odešla stejným tunelem, kterým přišla. Já jsem se ještě několik chvil krčil u vlhké zdi, než jsem se i s pochodní vydal přesně opačnou stranou, kterou odešla bestie.

V tunelu jsem potkal dalšího člověka. Umíral, byl vyhublý na kost, plešatý, ale v celku. Zeptal jsem se, kde to jsme, kudy se dá odejít, co se tu děje. Neodpověděl a jen bezmyšlenkovitě drmolil nesrozumitelná slova. Když jsem se ho dotkl, vykřikl a utekl tunelem, kterým jsem přišel. Sledoval jsem, jak utíká na smrt a když doběhl až do oné kulaté místnost, čekala tam na něj obluda se sekáčky místo rukou a rozkrájela ho na kusy. Nevydal ze sebe ani hlásku, nejspíš mu to přineslo klid.

Šel jsem dál, v chodidlech jsem měl zapíchané odštěpky kostí, byla mi zima, byl jsem celý od krve a skoro pořád jsem zvracel, i krev. Najednou jsem před sebou uviděl postavu. Jen tam nehnutě stála. Šel jsem blíž, až jsem stál vedle ní. Pořád se nehýbala. Dotkl jsem se jí a ucítil kámen, pod kterým bušilo srdce. Byl to člověk uvězněný v kamenné skořápce. Na obličeji byly jen dvě díry na dýchání. Rozhlédl jsem se a spatřil kolem sebe spoustu těchto kamenných postav. Napadlo mě jednu shodit na zem a osvobodit člověka uvnitř. Kámen se rozbil o zem, ale nebyl dutý. Navíc způsobil velký rámus. Pochodeň začala odhalovat další postavu. Pohybovala se. Byla obrovská. Upustil jsem pochodeň a dal se na útěk. Když jsem se otočil, uviděl jsem třímetrového člověka. Neměl kůži, jen na hlavě měl na několika jehlách napíchnutou tvář nataženou tak, aby obepínala obličej. Znovu jsem se pozvracel.

Musel jsem omdlít. Probral jsem se v temné cele. Vedle mě museli být další lidé v celách, slyšel jsem jejich nářek. Prosili o jídlo, o vodu, o smrt. Divil jsem se, že jsem pořád na živu. Ale nebyl jsem celý. Chyběl mi kus ruky. Měl jsem jen pahýl z kterého koukala přeražená kost. Začal jsem šíleně řvát.

Otevřely se mříže cely a vstoupil člověk. Byl shrbený, oblečený v černém plášti a měl havraní masku. Na zádech měl nějaký elektrický generátor, z kterého vedla hadice zakončená přísavkou. Připojil mi jí na hruď a v tu ránu mnou projel silný proud. Ztratil jsem vědomí. Po probuzení jsem byl v uzavřené místnosti. Nebyla tu žádná těla ani krev. Na zdech byly dlouhé ostny a uprostřed podlahy díra. Neviděl jsem, jak je hluboká, jen se z ní linulo slabé, bílé světlo. V tom se zdi začaly pohybovat. Sunuly se směrem ke mně a nutily mě skočit do té díry. Nechtěl jsem, ale lepší než se nechat rozmačkat a propíchat. Skočil jsem dolů.

Probral jsem se v nemocnici, vyděšený, polomrtvý. Chyběla mi ruka, na hrudi jsem měl popáleniny od elektřiny a propíchané nohy. Byl jsem vyděšený, dezorientovaný a agresivní. Doktoři mi dali velkou dávku sedativ a řekli mi, co se stalo. Srazilo mě auto a museli mi amputovat ruku. Vypověděl jsem jim, co jsem prožil. Myslí si, že to byl jen přelud, vysněný svět v kómatu. Ale já si myslím, že jsem zažil peklo. Věříte mi?