Peklo uvítáš

Anotace: Zjeví se, až když mu ty sám dáš svolení. Poté tvojí zničenou duši vezme k sobě, kde zůstane až na věčnost zatracená se všemi ostatními. Ty však budeš i přesto vděčný.

Peklo uvítáš.

                Já, Timothy Jones, jsem uvězněn v prázdném světě po dobu nespočetně dlouhou. Vzpomínám si, že když jsem byl sem jakousi silou přenesen, v prvních chvílích se mne zmocnil doslova až úzkostlivý strach. Popravdě nevím, zdali moji zpověď někdo slyší, ale jestliže existuje alespoň minimální šance, rád bych svému posluchači popsal své nechtěné, temné prostředí. Nedovedete si představit, jaká ochromující síla se mne zmocnila, když jsem poprvé otevřel oči v tomto pekle. Zapomeňte na jakékoliv fyzikální zákony, tady neexistují žádná pravidla. Rozhlížel jsem se kolem sebe, ale neviděl jsem nic jiného než hustou černou prázdnotu. Napadlo mě, že by to mohla být jakási kobka nebo jáma, avšak nic nemohlo vysvětlit to světlo vycházející přímo z mého těla. Snažil jsem najít nějaký konec místnosti, zeď, útes, ale bylo to marné. Šel jsem věčnost, ale pořád jsem byl na tom samém místě. Jenom já a moje duše.

                Nedovedu si odhadnout, jak dlouho uběhlo od mé první chvíle zde. Čas tady neplyne, vše zůstává stejné. Necítím žízeň ani hlad, nemusím spát, nemám žádné potřeby. Jediná věc, která zůstala stejná jsou moje myšlenky. Dokážu cítit strach, vztek, bolest a znechucení. Jsem uvězněn v nicotě pouze sám se svými vzpomínkami na život, který jsem znesvětil svými hříchy. Je tohle trest? Pokud ano, tak je příliš tvrdý. Ano, přiznávám, nebyl jsem nejlepší člověk. Ale s těmi karty, co mi Bůh rozdal, se nikdy nic vyhrát nedalo! Byl jsem zrozen z hříchu a nechán na pospas osudu. Jak jsem jen mohl vyrůst v slušného člověka, když mě každý jen zneužíval a ubližoval mi…

                Musel jsem jim to nějak vrátit. Proč bych měl trpět jenom já, ať si oni okusí, co je to žít neustále ve strachu. Ať se i oni naučí s tím žít! Vidím ten jejich bezbranný, špinavý, o milost prosící ksicht a chce se mi zvracet. Zlámal jsem jim nohy a ruce, ať se nemůžou z té místnosti dostat a přešil ústa, ať nemůžou slyšet. Na kapačkách jsem je držel měsíce naživu. Jejich kůže nepocítila sluneční svit a začali se proměňovat spíš ve zvířata než lidi. Každý den jsem je hodiny pozoroval a těšil se ze skutečnosti, že už nejsem sám, kdo s něčím takovým musí žít.

                Proč na to musím pořád myslet?!! Nemůžu se ani zabít, zůstanu zde napořád! Tohle je daleko horší než peklo. Pokud mě někdo slyší, prosím, pomozte mi ven! Pokud je v tomto světě ještě někdo další, ozvěte se mi, prosím!! Ticho. Jen já a moje vzpomínky. Mučili mě tím nejhorším způsobem, ale tohle je daleko horší.

                Odpusťte mi všechny moje hříchy. Žádná živá bytost si tohle nezaslouží. Zachraňte mě před mnou samotným. Nechci se sebou být už ani chvíli. Dal bych všechno za to, abych se vrátil do dnů, kdy mě mučili. Zasloužím si to. Zasloužím si nejhorší možné zacházení, ale tohle ne. Sám sebe nenávidím. Mučte mě, vezměte moji duši do pekel a mučte mě tam do konce věků, ale nenechávejte mě na věčné časy užírat se sám se svým svědomím.