Panenkový muž

 

    Les. Boží chrám, domov zvířat a rostlin. Máme ho rádi, hezky se tam dýchá

    pod těmi vysokými stromy. Zvířata nám neublíží, raději utečou. A lidé ?

    Vždy, když šla do lesa, měla strach. Měla strach, že někoho potká a ten člověk

    jí ublíží. Jako kdyby tušila, co ji čeká. Přesto do lesa chodila, nebavilo ji sedět

    stále doma v zaprášeném městě a příbuzné na venkově neměla, byla sama.

        Jezdila stále na stejné místo, tam, kde to znala. Bála se, že zabloudí.

    Až se to jednoho dne opravdu stalo, zabloudila. Bylo pozdě odpoledne,

    začalo se stmívat, les byl najednou cizí, nepřátelský, plný zvuků.

    Volala, ale nikdo neodpovídal. A přesto ji někdo uslyšel a šel za zvukem

    jejího hlasu. Když přišel na místo, kde byla, zůstal ukrytý mezi stromy

    a sledoval ji. Slyšela jeho kroky a dostala strach, než stačila zareagovat

    vyskočil z úkrytu a strhl ji na zem. Zůstala omráčená ležet. Přehodil si ji

    přes rameno a vykročil zpět k své chatě. Tam ji přivázal k židli a do úst jí

    strčil kus hadru. Vzal si malou hadrovou panenku bez obličeje a začal

    s mučením. Dívku probrala bolest v hrudníku mezi žebry, právě tam

    ten muž zabodl špendlík. A pokračoval dál, na dalších místech těla.

    Sténala bolestí a začala krvácet. Toho podivína to vzrušovalo a začal se 

    ukájet. Když vyvrcholil, vzal nůž a panenku bodl přímo do srdce.

    Dívka byla ihned mrtvá. Tělo zakopal vedle chaty a jakoby se nic nestalo,

    najedl se a šel spát. 

        Ráno ten muž našel na dveřích svého obydlí pověšenou hadrovou panenku.

    Něco na ní bylo napsáno. Bylo tam napsáno jeho jméno.