Europa III.

Europa III.

Vstupuji do osvětleného, ale poničeného velína, který je pentagonem vyplněným nefungujícími, či rozbitými počítačovými panely, velkými černými obrazovkami zírajícími na mě jako bezedné díry a mnoha stoly, u kterých každý den pracují kolonisté a podřízení prefekta Cassia, jehož kancelář se tam taky nachází.

Vidím, že řada počítačů byla zničena střelbou, jiné prostě rozbité, v dalších akorát není elektřina nebo nejsou jen zapnuté. A vidím, že tam ani není nikdo z lidí, kteří by tam měli být. Nikdo z místních správců a techniků pomáhajících řídit tohle místo. Jen prázdná místa u rozházených židlí, převrácených stolů a mezi stohy rozházených papírů a poházených datapadů.

Co mě však ještě více zaujme, je čmouha, kterou vidím u dveří Cassiovi kanceláře. Široká a dlouhá tmavá skvrna táhnoucí se od dveří kanceláře, až ke dveřím chodby technické sekce, které jsou po levé straně. Pokračuje tam dál, ale nevím, kde začala. Zda u Cassia nebo zda právě tam končila. To uvidím, až seberu dostatek sil a odvahy vejít do jeho pracovny. Musím říct, že jsem naprosto vyděšený i kvůli těm dveřím. Za zády mám otevřené dveře do prázdné, potemnělé chodby, po levé straně je další dlouhá a černá chodba a další taková po pravé straně, která vede k výzkumu.

Otočím se a zmáčknu tlačítko na dveřích, abych je zavřel, ale jak jsem očekával, ač jsem doufal, že to tak nebude, nezavřou se. Buď jsou poškozené, nebo bez elektřiny. Někde tu elektřina funguje, jinde ne. Funguje v pootevřených dveřích velitelské kanceláře, kam se nyní ubírají mé kroky.

„Ahoj,“ uslyším za sebou velice zřetelně jemný, ale pronikavý dívčí hlas. Vyděšeně sebou trhu a otočím se, abych se podíval do prázdné místnosti a dlouhé prázdné chodby, kde není nic, kromě Ernstových rukou. Mlčím, neodpovídám, třesu se a cítím, jak ze mě lije pot. Možná se i v duchu modlím, jestli si vzpomenu, jak se modlit, ale nakonec pouze nahmatám knoflík na dveřích, které se otevřou, a pozadu ustupuji do kanceláře.

Zase zavřu dveře, které se naštěstí zevnitř dají zavřít a trochu se mi uleví, i když ne na moc dlouho. V prostorné kanceláři se mi dostane dalšího nepříjemného překvapení. Stejně hrozného jako byl pohled na ty ruce. Možná i horší, když uprostřed místnosti vidím velitele Cassia. Oběšené tělo tmavovlasého muže visí přivázané na trubku u stropu, s provazem zarytým do krku a drásajícím pohledem prázdných důlků, které se dívají na špinavou podlahu.

Rozpomenu se na skvrnu, kterou jsem viděl venku a podívám se, kam vede. Vedla do kanceláře, protože se táhne okolo místa, nad kterým visí Cassiovo tělo a směřuje na jeho manželskou postel, protože jeho kancelář byla taky jeho ubikací. Ta skvrna byla zaschlá krev jeho ženy Fausty. Řídila výzkum přeměny Europy, nyní se ona sama přeměňuje v hnijící pozůstatky. Sedí na posteli, opřená o stěnu a s kuchyňským nožem zabodnutým do krku. Vedle ní rozlámaná postýlka.

Až když se vzpamatuji z tohoto úděsu, rozhlédnu se po pracovně. Nevypadá o moc lépe než velín. Rozbité skříně, rozházené věci, rozmlácený pracovní stůl, zakrvácená postel a podlaha, hluboké rýhy na stěnách a taky nápisy. Vidím tam tmavé a nečitelné nápisy, kterým vůbec nerozumím.

Chvíli je studuji, ale vzdávám to, protože najdu něco, co je čitelné, a to je Cassiův deník. Ten leží na podlaze pod Cassiovým tělem. Display je trochu rozkřápnutý, ale číst se to dá, jen nevím, kde to chci číst. Žádné místo tu není snesitelné na pobyt a tak se akorát stáhnu do nejzazšího koutu místnosti, co nejdál od mrtvých těl a otevřu zápisník.

 

  1. 7. 1900.

Mám ověřené informace, že říše brzy umožní likvidaci těch organismů. Nehodlám na ně čekat. Čekáním už bylo ztraceno příliš mnoho času. Těžba musí pokračovat, jinak bylo vše k ničemu.

Nařídil jsem předběžné přípravy na eliminaci hnízd živočichů ve vytyčených lokalitách. Pověřil jsem Ernsta a Ariel součinnou přípravou vojenského a biochemického postupu eliminace hnízd. Nehodlám dál tolerovat jejich přítomnost. Tenhle projekt musí pokročit, jestli máme přežít.

Sepsal jsem dodatečná hlášení a rekvizice pro velitelství na Marsu. Rekvizice byla potvrzena ostatními důstojníky a personálem. Doufám, že tentokrát dojdou zásoby včas.

Markus opět podával lososy v kantýně. Naštěstí jsem to tentokrát zohlednil v rekvizici. Už žádnou další rybu…

 

  1. 7. 1900.

Ariel důrazně protestovala proti našemu chystanému zásahu. Tvrdí, že na to nemáme právo, ale je to jen její ješitnost. Byla mezi prvními, kdo ty ohavné „korály“ prostudoval. Nechce přijít o svůj úspěch. Je falešná do morku kosti. Vždycky byla.

Chápu ji. Každý chceme být úspěšní, ale abych já mohl být úspěšný, musím tu havěť odstranit, jinak nepostoupíme v rozšíření těžební kolonie. Ernst je vstřícnější a aktivnější. Připravil základní plán postupu, pracuje na tom, jak odlákat nejnebezpečnější jedince, vybírá dobrovolníky a připravuje výzbroj. Zatímco s Ariel jsem se musel ještě chvíli hádat, Ernst potvrdil, že připravuje výbušniny na eliminaci hnízd. Uvidíme, kdo z nich bude úspěšnější, ale hlavně ať už mě ta kráva nesere. Budu muset oslovit někoho jiného z biovýzkumu.

 

  1. 7. 1900.

Ariel se předvedla. Zneužívá obezličky, že stále musíme čekat na svolení senátu a tak odmítá plnit mé instrukce. Hovořil jsem s Rebekou, souhlasila, že převezme její úkoly. Bude chtít extra prémie, ale čert vem prémie. To bude nic ve srovnání s naším dalším postupem. Odsouhlasil jsem jí to a zítra mi podá návrh postupu.

Dorazil E. Stafford (skladiště), R. Donovan (teraformace), J. Weylová (teraformace) a S. Petrinski (reaktorová sekce). Vedl jsem jejich brífink a zdá se, že ve všech případech jde o kompetentní pracovníky. Příchod Donovana a Weylové do manželčina výzkumu terraformace naznačuje, že císařství chce Europu nejen vytěžit, ale i zušlechtit. Faustě to dost uleví v práci. Stafford má zase pár dobrých nápadů, jak zefektivnit inventuru a práci s materiály ve skladišti. Později s ním budu mít schůzku.

 

  1. 7. 1900.

Rebeka se činí. S Ernstem dal dohromady menší tým a podařilo se jim ukořistit pár těch tvorů proplouvajících okolo nižších stupňů naší základny. Samec a samice. Samice jsou, až třikrát delší a agresivnější, než samci. Zvláštní, ale je pravda, že nejsem odborník na exobiologii.

Ariel se pokusila o sabotáž naší činnosti, když chtěla smazat vlastní výzkum. Nechápu to. O co jí jde?! Data byla zálohována v počítačovém archívu, takže ničeho nedosáhla a všechny její výzkumy jsem nechal poslat Rebeka a jejím asistentům.

Žádní nově příchozí, Stafford byl pověřen reorganizací skladiště a na Petrinského přišla stížnost kvůli nižší kvalifikaci (C1 namísto C3). Chyba v administrativě a rozpisech. Bude muset projít doplňujícím technickým kurzem a zkouškami. Snad ho nebudu muset zbytečně poslat k přezkoušení na Mars. Uvidí se.

 

  1. 7. 1900.

Technická analýza a rekonfigurace senzorů proběhla úspěšně. Konečně se podařilo nainstalovat nové rozšíření. Firewall naší počítačové jednotky se choval jako snaživý idiot a blokoval některé programy.

Nechal jsem propojit terénní senzory, které nyní mají trojnásobný dosah, s termálními, aby se podařilo identifikovat největší shromaždiště té havěti a rozmístění hnízd. Povedlo se.

Ukázalo se, že té havěti je mnohem více na větší ploše než se očekávalo. Místo padesáti tisíc kusů jich může být desetinásobek, ale povětšinou jsou roztroušení ve vzdálených hnízdech, daleko od oblasti, kterou potřebujeme zabrat, takže to problém nebude. To byla jedna z věcí, která nás překvapila.

Druhá věc, která překvapila, je přítomnost extrémně masivního hnízda. Může tam být až deset tisíc kusů havěti, ale to není vše. Z té oblasti vychází několik druhů energie. Nedalo se je zaměřit, kvůli rušení havětí. Určitě jde o tepelnou a ionizující energii, podle všeho i gravitační energii, která vytváří neidentifikovatelnou anomálii. Je tam až dvojnásobná hodnota gravitačního pole oproti zbytku Europy. U jiných hnízd nebyl takový zdroj zaznamenán. Nejspíše je to sem láká. Těžko říct.

 

  1. 7. 1900.

Stafford dostane prémie! Jak neuvěřitelně geniální mohou být jednoduché nápady. My, všichni ti vystudovaní a přemoudřelí učenci a technici si hodiny lámeme hlavu nad tím, jak zlikvidovat havěť a jeho to napadne během okamžiku.

Žádné výbušniny, žádná destrukce, jak navrhoval Ernst, ani geneticky cílený biotoxin, na kterém chtěla pracovat Rebeka, kdepak… ten prosťáček ze skladiště slyšel o našem nekonečném přemítání nad tím, co udělat, až ho napadlo nechat přesměrovat odpad z uložišť a recyklace do zdejších vod. Zamoříme místní ekosystém našimi splašky. Jestli to bude fungovat, dostane roční prémii!

Technická sekce na tom začala pracovat, nicméně ani ostatní návrhy nejsou zamítnuté. Ernst rozpracovává plán umístění výbušnin ke zničení hnízd a Rebeka zahájila svůj výzkum biotoxinu proti havěti.

Dorazila zásobovací loď a nový inženýr do sekce chemické rafinace, Roger Sellucius. VYMAZANÝ SEGMENT, už se vrací. Určitě bude nadšen z našeho pokroku. Doufám, že přinese dobré zprávy z Marsu. Hodně lidí je očekává.

Rekvizice č. 9 a 11 nebyla zaznamenána, sjednat nápravu.

 

  1. 7. 1900.

Všiml jsem si, že v posledních dnech se tu řeší snad jen ty podmořské ohavnosti, nemluvě o mých osobních záznamech a pracovních denících, ale zdá se, že se blížíme k vytouženému úspěchu.

Podařilo se ulovit jednu z těch věcí a ozkoušet její citlivost v laboratoři s použitím našich odpadních látek. Dopadlo to více než dobře. Byl jsem experimentu a pozorování přítomen, takže mohu oznámit, že po kontaktu s naším odpadem ta havěť uhynula po pouhých sedmnácti vteřinách. Pochopitelně je otázka, jak zareagují líhně, jaká bude situace v moři, kde je větší množství vody a cirkulace proudů, ale mělo by to vyjít.

V 17:40 došlo k odstřelení a izolaci několika míst v rámci ledových bariér. Tepelné moduly umístěny k zabránění novému zalednění oblasti. Stafford shromažďuje odpad.

První várka odpadu vypuštěna ve 20:00. Vyslány robotické sondy k vyhodnocení situace. Prozatím čekáme a pokračujeme ve vypouštění odpadu.

Cítím se unaveně. Ta práce už začíná být nad hlavu. Alice má starosti.

 

  1. 7. 1900.

Ano, podařilo se. V rozmezí 24 hodin bylo zahubeno šest tisíc hadů. Menší hnízda a seskupení se stahují k hlavnímu hnízdu. Další lovíme a uzavřeme je, aby došlo k jejich odeslání na Terru pro biochemické experimenty. Naše zařízení není dostatečně upravené k vývoji biologických zbraní. Pokračujeme ve vyhubení těchto hnízd, nicméně s tím, jak se zmenšuje populace, zejména okolo hlavního hnízda, tak se potvrzují podivné údaje, které dostáváme na senzorech. Pošlu tam robota na odebrání vzorků z hnízda a okolí.

Alice tvrdí, že bych si měl konečně odpočinout. Že nesmím polevit, ale že se nesmím zničit. Fausta by s tím souhlasila, kdyby jí viděla.

 

„Fausta by s tím souhlasila… kdyby jí viděla?“ zopakuji nahlas poslední větu záznamu. Žádnou Alici neznám, ne v tomhle zařízení. Ani žádná podle letových dokumentů nedorazila. Kdo je Alice?

Autor Vayl, 25.11.2022
Přečteno 18x
Tipy 2
Poslední tipující: mkinka, Marry31
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Zajímavá povídka

25.11.2022 15:09:48 | Marry31

© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí