Neříkej, že to necítíš stejně

Anotace: Když jeli po polní cestě a po pravé straně se kolem nich rozléhala dlouhá vinice, byli si téměř jistí, že jedou správně, a že každou chvíli se před nimi musí objevit ten starý zchátralý penzion. A to se také stalo, i když… ne tak úplně doslova.

„Zlato? Kde je to cédéčko s naším mixem?“ zeptala se Meg a musela trochu přidat na hlase, aby překřičela rádio, ze kterého zrovna hrálo cosi, co Meg ani Dean nepovažovali za opravdovou hudbu. „Podívej se do dveří u zadních sedadel.“ řekl Dean, tentokrát už do ticha, protože ten děsný rachot raději vypnul. Meg se od spolujezdce natáhla dozadu a s jejím překvapením tam cédéčko opravdu bylo. „S tímto se nám pojede mnohem příjemněji, nemyslíš?“ prohodila, zapnula přehrávač a během minutky se autem rozeznělo With or Without you od U2. „Pamatuješ? Na tu jsme spolu ploužili v noc naší svatby, když všichni odešli. Tu písničku miluju.“ podívala se zamilovaně na Deana a ten ji pohled vrátil koutkem oka, rychle, protože zrovna předjížděl jakousi dodávku. „To víš, že pamatuju, lásko.“

Megan a Dean se vzali skoro před půl rokem, ale teprve až teď v říjnu si vyjeli na svatební cestu. Nebo, jak rádi říkali, svatební road trip. Potřebovali došetřit peníze, dostatečně tolik, aby si mohli užít společných deset dní na cestách bez jakéhokoliv rizika. Předem neměli naplánované totiž vůbec nic. A v tom bylo právě to kouzlo, pro které se ti dva nadchli. Jeli starým jeepem, který Dean koupil za příznivou cenu a co bylo potřeba, to sám opravil. Megan ošuntělé kožené sedačky zútulnila háčkovanými potahy a na vnitřní zrcátko zavěsila malou mušli na provázku z pláže, kde se poprvé potkali. Přišlo jim to naprosto dokonalé. A tak se teď vezli vstříc bůhví čemu a bůhví kam, ale přesně proto byli tak šťastní a spokojení. Byli spolu. Dva mladí zamilovaní blázni ve starém autě, šestý den na cestě, plni zážitků a očekávání z toho všeho, co je ještě potká.

„Hepčík!“ kýchl Dean tak nahlas, že to s Megan, opírající se čelem o okénko u spolujezdce, škublo a probudila se z lehkého spánku. „Promiň, ta cesta je ale prašná.“ omlouval se Dean a snažil se u toho točit páčkou na dveřích, aby zavřel okno. „Pořád nic? Žádný hotel? Ani penzion? Z toho podřimování v autě mám úplně zlomený krk.“ postěžovala si Megan a z Deanova kroucení hlavou ze strany na stranu pochopila, že po cestě stále nic ani nikoho, bohužel, nepotkali. Bylo už asi půl dvanácté v noci a oba začali být pomalu zoufalí. Zívali snad každé tři minuty a Dean se za volantem už opravdu necítil dobře, natož bezpečně. „Podívej!“ vytrhnul Megan z dalšího velkého zívnutí. „Támhle je nějaká asfaltka, to vypadá nadějně, po té musíme určitě dojet do nejbližší vesnice nebo města.“ s nadějí usoudil Dean a vydal se po ní dál.

S úlevou konečně míjeli ceduli s názvem, který sice nestihli přečíst, ale bylo jasné, že předurčuje obydlenou část okolí a to bylo to hlavní. Jejich jediným cílem teď bylo sehnat jakékoliv ubytování na noc, dát si horkou sprchu a zalehnout do postele, byť by byla třeba jen jedna a oni by se v ní mačkali. Hned na to se před nimi tyčily rodinné domky, jeden za druhým a tak Megan vynaložila všechnu svoji zbylou energii k tomu, aby mezi nimi pečlivě hledala ten s tabulí se slovy hotel, penzion a podobně. Hlavně, aby to nepřehlédla. Jenže ať se snažila, jak chtěla, nic takového žádný z těchto domů nenabízel. Když se blížili ke konci vesnice, Dean nutně potřeboval zastavit a dát si od řízení pauzu.

,,Aspoň něco Meg, skočím si pro kafe, chceš taky?” zeptal se Dean když zastavil na benzínce kousíček od vesnice a soukal se ven z auta. ,,Jo, počkej na mě, půjdu s tebou.” Vešli do prodejny, která měla pro jejich štěstí dnes otevřeno nonstop, a pozdravili člověka za kasou. ,,Dobrej!” dostalo se jim odpovědi od staršího chlápka v montérkách, s šedivým plnovousem a ošoupanou kšiltovkou s logem nějakého baseballového týmu. ,,Prosím vás dvakrát kafe, jakýkoliv.” řekl Dean prodavači a vyčerpaně se opřel lokty o pokladní stůl a snažil se protáhnout si rozbolavělá záda z cesty. ,,Joo mladej, na to je támhle automat, kávovar nevedu.” s lehkým pousmáním prohodil muž na Deana. ,,Jistě, děkujeme!” vložila se do rozhovoru Megan, a než se její manžel dobelhal jako zombie ke kávovému automatu, stihla u Matta, jehož jméno vyčetla z cedulky, která mu visela na tričku, proměnit za bankovku několik drobných. Kafe, jenž pili se ani z daleka nedalo připodobnit jakékoliv kávě, což oba věděli, ale ani jeden o tom konverzaci nezačal. Tentokrát ne. Tentokrát by totiž i za tuhle břečku zaplatili snad zlatem, jen pokud by jim dodala alespoň malinkatou dávku energie. ,,Dlouhá cesta?” ozvalo se směrem od kasy a když se tam Meg otočila od stolku, u kterého teď seděli a nabírali sílu, pochopila, že do prodejny nikdo nový nepřišel, je to tedy otázka na ně dva. ,,Ale ani nemluvte,..” chtěla pokračovat, jenže v tom ji prodavač přerušil. ,,Matt. Já jsem Matt.” a ukazoval na svou jmenovku. ,,Megan, těší mě, a tahle podřimující hromádka vyčerpání je Dean, můj manžel. Jsme na svatebním road tripu, zatím jsme do večera pokaždé nějaké ubytování našli, ovšem dneska nám asi hvězdy nepřejí.” Matt se na ni soucitně usmál a když si k nim přisedl ke stolku Dean se probral a pak si ti tři povídali asi dvacet minut. Vyprávěli mu jak se poznali, o jejich zasnoubení i o svatbě. Matt byl očividně rád, že si s někým poklábosí, protože zas tolik lidí tu prý nepotká a taky tomu nejspíš nahrával fakt, že je, jak zjistili, vdovec. Povídal, že celý svůj život bydlí ve vesnici, kterou ti dva před necelou hodinkou projeli. Avšak posledních pět let sám. ,,Sakra, asi to vypadá, že dnes se Megan moc dobře nevyspíme.” vrátil se Dean po uplynulém rozhovoru zase k počátečnímu tématu, ,,Sedačky sklopíme jak to jen půjde, ale víš sama, jak moc pohodlné to v autě je, když si tam chce člověk zchrupnout.” ,,Vím.” nešťastně mu Megan přitakala a při vzpomínce na její dnešní pokus o šlofíka během cesty si protáhla krční svaly pohyby hlavou doleva i doprava. ,,Vy náhodou, Matte, o ničem v blízkém okolí nevíte, že?”

,,Bohužel vás zklamu. Tady v blízkosti opravdu žádný hotel není. Jo býval tu kdysi jeden, teda spíš takový penzion, než hotel, asi dva kiláky odtud, taková samota u vinice, ale ten už, co vím, dávno nefunguje. Vidíte, kolikátého, že je dneska? Třetího ne? No ty bláho, zítra je to přesně patnáct let, co to tam zavřeli. Jako by to bylo včera.” s povzdechem na konci věty jim Matt odpověděl a výraz v obličeji se mu u toho změnil z přívětivého a usměvavého na vážný a utrápený. ,,Čtvrtýho.” Poznamenal tichým hlasem Dean. ,,Prosím?” dal najevo Matt, že nerozumí Deanové poznámce. ,,Nic, já jen, že už je po půlnoci, že už je tedy čtvrtého října, a ne třetího.” vysvětlil Dean. Megan Mattova změna nálady při vzpomínání zarazila a měla k tomu jisté otázky. ,,No a, proč ho teda zavřeli? Tvářil jste se u té věty tak vážně, že to nemohlo být snad jen kvůli krachu, nebo ano?” odhodlala se ho zeptat. ,,Kéžby krach.” řekl a hned na to začal vyprávět dál.

,,Adelaine a Joe. Ach ti dva blázni. Poznali se už jako mladí. Ona byla čerstvě po škole, její rodina se neměla vůbec špatně, a on byl pětadvacetiletý charismatický chlápek, kterému zemřeli rodiče, když mu bylo dvacet, a tak zdědil penzion a vinice okolo. Adelaine se tehdy rodiče rozváděli, chtěla vypadnout někam pryč z města, kde by si mohla vyčistit hlavu a aspoň chvíli mít klid od těch nekončících hádek. A protože Joeův penzion byl na samotě, uprostřed krásné přírody a vinic, zdálo se jí to, jako přesně to místo odpočinku, které zrovna hledala. No a takhle se ti dva poznali. Byla to velká láska, netrvalo ani dva týdny a Adelaine se do penzionu rovnou nastěhovala. Hostů měli spousty a všichni si penzion vždy jen a jen chválili. Však se o něm ve vesnici napovídalo. Zkrátka všichni vždy mluvili o tom, jak jsou ti dva dokonalý pár, jak spolu vypadají tak šťastně. Celých těch patnáct let, co spolu byli. To víte, jak všem spadla brada, když se to tehdá stalo. Byl to, myslím, pátek, ten den neměli žádné hosty, protože chystali pokoje na víkend. Měla tam být svatba, takže rezervace byly plné od svatebčanů. Já sám jsem měl rezervovaný pokoj, byl jsem svědek ženicha. Ovšem v sobotu na nevěstu čekalo odpoledne jejího velkého dne poněkud jiné, než si kdy kdo mohl představit. Divné nám bylo už to, když se po příjezdu nikdo neozýval ani neobjevil ve dveřích a pak, když jsme uviděli při vstupu do haly budovy louži zaschlé krve na parketách, bylo nám jasný, že se tu stal nějaký průser. Teda v první moment jsem myslel, že vidím rozlité víno, chápete, to co se ve skutečnosti stalo nenapadlo nikoho z nás, navíc Joe měl i vlastní sklípek a jeho víno bylo jakousi ikonou pro jeho penzion, ale pak jsme vešli dál. Ve spodní společenské místnosti, kam se nás odvážilo jen pět, jsme našli dvě mrtvá těla. Joe i Adelaine. Krve bylo všude jak po nějakém masakru, i když nás by se v ten moment krve člověk nedořezal ani náhodou. Do dnes mám ten otřesný pohled před očima. Když chci jít spát, nebo klidně kdykoliv během dne, kdy mi ten obraz sám od sebe problikne v hlavě. Občas se mi o tom i zdá. Zavolali jsme policii a poté už to bylo na nich. Nás pět, co bylo uvnitř, odvezli na stanici. Několik lidí to nezvládlo vůbec a složilo se. Veřejně se o tom nikde moc nemluvilo. I noviny pouze uvedli krátký článek o tom, že je penzion uzavřen, ale žádné detaily ani bližší informace se z toho člověk nedozvěděl. Samozřejmě mezi lidmi začalo kolovat několik verzí, tahle se ale udržela a dnes ji lidé věří, jako by to byla jistá pravda. Říká se, že Joe byl ubodán nožem a Adelaine vykrvácela, protože když svého muže zabila, sama si pak podřezala žílu. Ano, Adelain byla vrah a poté i sebevrah. Policie prý, po prohledání mrtvol, našla v kapse zástěry u Adelaine dopis, kde stálo něco ve smyslu jejího vysvětlení. Údajně se prý dozvěděla, že jí je Joe nevěrný. To jí tolik zlomilo a rozčílilo, že v zápalu hádky prostě vzala nůž z kuchyně a muže ubodala. Když ho pak viděla celého od krve mrtvého na podlaze, došlo jí, co se zrovna odehrálo, a vzala si život sama. No a takhle jsme je tam v tu sobotu taky našli a ten den se penzion zavřel a zůstal opuštěný. Já tam od té osudné noci nebyl. Ani jednou. A nikdy se tam už ocitnout ani nechci.”

Oba na prodavače koukali a nebyli si jistí, co přesně na to mají říct, ovšem v moment kdy z Megan chtělo vypadnou, že z toho má husí kůži a jak hrozné to je, Matt zase spustil. ,,Táák, a co s váma tedy?” snažil se změnit téma, ,,Heleďte, vzadu mám v šatně starej vrzající gauč, není to žádná paráda, ale hádám, že byste to teď docela mohli ocenit, hm? Dá se snad i rozložit, takže jestli chcete, zchrupněte tam, já dnes stejně jedu noční. Ráno můžete jet dál. To víte, často tady teda nocleh nenabízím, nejsme žádnej motel, ale taky jak často sem jezdí takoví dva blázni jako vy, že?” zasmál se a pak už jen dodal: ,,Joo ale mladej, prosím tě, to auto venku si přeparkuj někam vedle, ráno mi má přijet zásobování.”

,,Musíš to víc nadzvednout Meg!” radil jí Dean když se snažili pohnout s levou částí Mattovi pohovky, aby ji rozdělali. ,,Dyť to je nějaký zaseklý sakra!” ohradila se Megan na svého muže a v tu ránu pružina konečně povolila. ,,Vidíš, silačka!” šťouchl ji Dean do ramene a oba se na sebe zazubili. ,,Stará měkoučká pohovka, bože jak já ji miluju!” poznamenala Meg když společně ulehli. ,,Hele tak to se tam zítra zajedeme podívat, ne?” zeptal se z ničeho nic Dean a Megan neměla tušení o čem to mluví. ,,Kam jako?” zeptala se ho. ,,Noo k tomu penzionu přece, neříkej, že tě neláká to tam jít prozkoumat. Starý, zchátralý penzion uprostřed samoty s takovouhle historií. Nalezena dvě mrtvá těla, pomstychtivá manželka, krve všude po celém spodním patře. Jen vejdeš do dveří a celé to nadpřirozeno tě tam POHLTÍ!” vykřikl poslední slovo a rychle čapl Megan za ramena. Ta sebou leknutím škubla, že zavrzání gauče musel slyšet i Matt vepředu v prodejně a obořila se se smíchem na Deana. ,,Ty jsi takovej blbeček! Fuj, víš jak jsem se lekla?” přičemž se její manžel smál, až se chytal za břicho. ,,Hele, ale to není vtipný víš? Myslím ten příběh, co nám Matt vyprávěl, nedělej si z toho srandu.” pokračovala dál. ,,Prosím tě, ty tomu jako věříš? Víš co si myslím? Že se nám ten dědula teď vepředu pěkně směje, když si vybaví náš pohled, jak mu tu jeho story hltáme. Beztak jsou to báchorky, kterýma takto straší všechny cizince, co potká. A já se mu nedivím, musí se tu pěkně nudit. Ale, to, že bych se tam zajel podívat, to jsem myslel vážně, co říkáš? Ať to zavřeli z jakéhokoliv důvodu, pořád to je teď stará opuštěná budova u vinice s takovouhle legendou! Musí to mít své kouzlo, víš, že mě taková místa baví.” dořekl Dean a hodil na Megan pohled psího štěněte. ,,Zlato, opravdu si nejsem jistá, jestli chci své líbánky trávit na nějakým zpustošeným starým místě činu.” odpověděla.

Několik zaparkovaných aut, ozdobených bílou stuhou. Spousta lidí. Štěkající pes. Zlatý retrívr. Křídová tabulka s nápisem “Čekáme na vás, vítejte!”. Parkety. Louže krve. Krev na modré zdi. Na zemi. Krvavá cestička vedoucí do další místnosti. Nůž. Dopis. Krev! Vinice. Hosté. Policejní siréna a blikající světla. Krev! Svatební dort. Krev! Krev! Tolik krve!
Megan vyletěla z gauče tak prudce, avšak její manžel spal moc tvrdě na to, aby si toho jakkoliv všimnul. Pot jí stékal po čele a zprudka dýchala. Než se pořádně vzpamatovala, uvědomila si kde je, a že to byl pouze sen, uběhlo několik dlouhých minut. Přesto, že sny se jí většinou moc nezdály, nebo si je alespoň nepamatovala, tento měla ve své mysli docela jasně zřetelný. Když se vydýchala, přitulila se opět k Deanovi a snažila se, s přáním bezesného spánku, zase usnout. To se jí však podařilo asi až za necelou hodinu.

Ráno je vzbudilo jakési šramocení hned vedle jejich provizorní postele. ,,Pardon, já tu jen potřebuju složit ty krabice, co dovezli, než to roztřídím.” omluvným šepotem se Matt snažil obhájit své hlučnější pohybování se kolem nich. ,,To niic, dobré ráno!” pozdravila Meg a zívla, přičemž prstem šťouchala do Deana, aby se také probral a vstal. ,,Dobré ráno.” konečně z něj vylezlo a snažil se promnout si rozespalé oči. Pak ti dva už na nic moc nečekali. Složili zase zpátky starý gauč, od Matta si koupili dva čokoládové balené donuty ke snídani, poděkovali a rozloučili se.

Na svůj sen si Megan vzpomněla až při Deanové otázce ,,Tak co, jedem?”, kterou jí položil hned, jak vyšli ze dveří benzínky a trochu se jí přitom udělala husí kůže. Bylo jí jasné, kam má její muž namířeno a původně chtěla začít hned protestovat a říct mu o jejím snu, jenže pak se zarazila a zamyslela se. Rozhodla se o snu vůbec nezačít, věděla, jaký názor na tento příběh Dean má, navíc se jí v tom nechtělo dál babrat, vzpomínat a už vůbec ne popisovat, co viděla. Ovšem čím víc nad tím vším přemýšlela, začala si uvědomovat, že z nějakého nevysvětlitelné důvodu jí manželův nápad nepřišel tak špatný. Pokud byl Mattův příběh pravdivý, mozek Megan si ho vyobrazil po svém a ona teď chtěla vidět reálné místo.

Tento den byl tedy jejich první cíl jasný a opravdu jen malý kousek vzdálený. Když jeli po polní cestě a po pravé straně se kolem nich rozléhala dlouhá vinice, byli si téměř jistí, že jedou správně a že každou chvíli se před nimi musí objevit ten starý zchátralý dům. A to se také stalo, i když, ne tak úplně doslova. ,,Teda já nevím, ale přijde ti tohle jako patnáct let opuštěný penzion?” zeptala se Megan když auto míjelo poslední sloupek oplocení pole vedle příjezdové cesty a jim se tak dostalo pohledu na dům v celé své velikosti a kráse. Nevypadal staře, zchátrale a dokonce ani opuštěně. ,,Tak to vypadá, že Matt fakt kecal. Já ti to říkal.” řekl Dean a loktem šťouchl do své ženy, která ještě také seděla v autě u spolujezdce, přesto, že auto zastavil před penzionem už asi před třema minutami. ,,Nebo to někdo koupil, opravil a Matt o tom prostě jen pořád neví.” argumentovala Megan a nespustila přitom z budovy oči. ,,Docela bych si dal konečně pořádný kafe, myslíš, že nám ho tady udělají?” pronesl Dean a podíval se přitom na Megan, která v jeho očích sice viděla touhu po lahodném šálku dobré kávy, ale docela jistě ji překrývala jiskra zvědavosti, kterou na jeho očích už moc dobře poznala. ,,Jo, to já bych si taky dala.” odpověděla mu a hned na to vylezla z auta, pohybem ruky naznačila manželovi, aby se taky zvedl a následoval ji a už si to mířila k hlavním dveřím penzionu. Když stála před nimi, srdce ji poskočilo při pohledu na křídovou tabulku zavěšenou vedle nich. Stálo na ní “Čekáme na vás, vítejte!”. Okamžitě si vybavila záblesk dokonale stejné tabulky ve svém snu. ,,Divný.” zamumlala potichu. Nakonec se rozhodla tuto skutečnost přejít a považovat ji za náhodu. Vzala za kliku a s lehkostí otevřela odemčené dveře.

,,Haloo? Je tu někdo?” zavolala Meg do ticha když vstupovala dovnitř a okamžitě ji přepadl podivný pocit, který nedokázala moc dobře vysvětlit. Tíživý, jako by ji někdo dal na záda batoh plný cihel. Jako by se jí sevřel hrudník a ona už by se nikdy neměla nadechnout z plných plic. Když ji Dean došel a v hale budovy již stáli oba dva, podívala se na manžela s očekáváním, že má z místa podobné dojmy. Hned však pochopila, že se nejspíš plete. Dean vůbec nevypadal jakkoliv znepokojeně, naopak. Prohlížel si prostor a usmíval se. ,,Páni, tak čekal jsem všechno. Pavučiny, prach i špínu, ovšem tohle? Co Megan? Útulný, nemyslíš? Vsadím se, že postele tu budou určitě pohodlnější, než Mattova pohovka.” Megan mu na to nic neřekla. Chtěla se svým mužem jeho nadšení sdílet, ale nešlo jí to. Rozhlédla se okolo sebe. Na stěnách byla světle modrá tapeta a do poloviny výšky od země dřevěné obložení z tmavě mořeného dřeva. Přímo před nimi byly dřevěné schody vedoucí nahoru do dalšího patra a po levé straně viděli dveře do další místnosti. Ty byly ale zavřené, takže co se za nimi nacházelo mohli jen hádat. Ovšem vpravo se jim nabízel pohled do jakéhosi obývacího pokoje, nebo snad hlavní místnosti penzionu, skrze velké otevřené dveře, které se otevíraly ze stran od sebe. Přesně tam už měli oba namířeno, když se ze schodů ozval hlas. ,,Vítejte u nás, už jsme se nemohli dočkat vaší návštěvy.” pronesla srdečným tonem nějaká žena a šla směrem k nim. Mohla mít něco přes třicet, husté blonďaté vlasy měla stažené do vyššího drdolu. Zdobila je červenou čelenkou s bílými puntíky a ofina se jí při chůzi dělila uprostřed čela napůl. Na sobě měla světlý krémový kostýmek a sukně jí zvýrazňovala její dlouhé štíhlé nohy. Nehty se jí leskly rudě červenou barvou, a to i na nohách, čehož si v těch jejích sandálkách na podpatku nešlo nevšimnout. Pří té větě se Megan s Deanem podívali lehce nechápavě na sebe, ovšem pak je žena pobídla, ať jdou dál do společenské místnosti, a tak nic neřekli a šli poslušně za ní.

,,Posaďte se, buďte tu jako doma. Mohu vám něco nabídnout? Kávu, čaj, nebo snad něco ostřejšího?” spustila na ně žena, rukou je pobídla ke koženým křeslům naproti studenému krbu a při nabídce alkoholu laškovně šťouchla ramenem do Deana. ,,Oo, nebo snad víno? Dáte si víno, viďte? Zaručuji vám, že široko daleko lepší neochutnáte.” pokračovala dál, když se jí při prvních otázkách nedostalo okamžité odpovědi. ,,Vlastně bychom si docela rádi dali tu kávu, děkujeme.” vzpamatoval se konečně Dean ze všeho toho neočekávaného a zazubil se na ženu. ,,Jistě, cokoliv si přejete. Hned budu zpět.” mrkla na něj jedním okem a odešla. Megan se necítila stále vůbec dobře. Seděla v hnědém křesle a byla celá mimo. Nedokázala přestat myslet na svůj sen. Hlavou jí neustále blikaly jeho ústřižky a nedokázala se jich zbavit. Louže krve, vinice, hosté, krev na modré zdi, svatba, a ta uvítací cedule! Sklopená hlava k zemi jí v tu ránu vyletěla nahoru. Pohled jí směřoval ke dveřím do haly, kterými před chvíli prošli a uviděla je. Modré tapety. Až teď jí došlo, že jsou sakra modré, stejně jako zeď od krve v jejím snu. Měla pocit, že potřebuje na vzduch. ,,Helee, hned se vrátím jo? Já, jen si dojdu pro něco do auta.” řekla do ticha. ,,Copak?” zeptal se Dean, který si doteď nevšiml, že je s jeho ženou něco v nepořádku. ,,Niic, já, prostě jen půjdu na vzduch, hned jsem zpět.” odbyla ho Megan, protože momentálně opravdu neměla sílu k tomu, cokoliv mu vysvětlovat. ,,Děje se něco? Mám jít s tebou?” projevil Dean starost, ale Meg ho pár slovy ujistila že nemusí, a že tady má raději počkat na hostitelku s kávou, protože by bylo neslušné, kdyby se vrátila a oni mezitím bez jakýchkoliv slov zmizeli. Prošla halou a pohled soustředila k podlaze. Stejně jako zdi ignorovala i tabuli u dveří a sešla těch pár schodů dolů z verandy. Zavřela oči a snažila se dýchat zhluboka. Teda ne, že by to šlo moc dobře, cítila, že na ni jde úzkostná ataka, přesto, že jí ještě nikdy dříve nezažila. Poléval ji studený pot, ruce se jí třásly. V jednom z nejvíce nepříjemných momentů ji ale najednou rozptýlil pohled na postavu, vycházející z vinice a směřující si to přímo k ní. Nějaký muž. Muž a za ním pobíhající pes. Zlatý retrívr.

Když se Megan probrala, ležela na studené kožené pohovce a zírala na trámový strop. Nechápala, co se stalo a na svém obličeji to dala znát. Pomalu se posadila a prohlížela si prostor kolem sebe. Společenská místnost. Tentokrát si všimla i staré fotografie, která visela v rámu nad krbem. Byl na ní nejspíš vyfocen nějaký mladý pár. Stáli před penzionem, muž držel ženu kolem ramen a oba se usmívali od ucha k uchu. Do obličeje jim Megan z této vzdálenosti moc dobře neviděla, ale žena měla na sobě ten stejný kostýmek, který měla i žena, která je uvítala před chvílí. V tom jí vylekal mužský hlas vycházející ze dveří místnosti. Stál tam nějaký muž, kterého neznala a vyděsila se ještě víc. ,,To nic, to je v pořádku, už je vám lépe?” zeptal se jí a šel k ní se skleničkou vody v ruce. ,,Co se stalo? Kde je Dean?” chtěla hned vědět Megan. ,,Šel jsem zrovna ze sklípku a když jsem docházel k penzionu, uviděl jsem vás před verandou a po chvíli, co jste tam stála na místě, jste omdlela. Běžel jsem za vámi, předpokládal jsem, že máme hosty podle neznámého auta, tak jsem vás odnesl sem. Tady, napijte se.” vysvětlil jí muž a podal jí plnou skleničku. Megan si ji vzala a měla co dělat, aby vodu kvůli třesoucím se rukou nevylila na podlahu. ,,Nepotřebujete ještě něco? Mohu vám donést něco k snědku, nebo..” pokračoval, ale Megan mu skočila do řeči. ,,To je dobré, děkuji vám, už je mi mnohem lépe, nechci vás zdržovat.” Zalhala, protože lépe jí opravdu moc nebylo, ale neměla teď na cizí společnost náladu a chtěla jít najít Deana, aby mohli odtud co nejdříve odjet. ,,Jste si jistá? Dobrá, kdyby jste něco potřebovala, najdete mě venku.” ujistil muž Megan a odešel z domu. Opatrně se zvedla z pohovky, rozešla se do haly a volala u toho manželovo jméno.

Rozhodla se vejít do těch dveří nalevo, které byly stále zavřené, stejně jako když přišli. Vzala za kovovou kliku a ocitla se v prostorné kuchyni, bíle zařízené se spoustou květin ve vázách a kulatým jídelním stolem s krajkovým ubrusem. Částečně se jí ulevilo, když u něj uviděla sedět Deana, ovšem lehce jí znepokojil fakt, že jakmile vešla do místnosti, žena, která již měla připravenou kávu na kuchyňské lince, stála u jejího manžela, něco mu říkala a hladila ho přitom po rameni. V moment jak spatřila Megan jí ruka ucukla zpět, nahodila falešný úsměv a chvátala pro tác se šálky. Dean vypadal překvapeně stejně jako Megan, ale z jakéhosi důvodu měl potřebu rychle něco říct a tuto situaci vysvětlit, akorát že místo toho nervózně plácal. ,,Ptala se mě, jestli pijeme s mlíkem, tak jsem přišel sem, abychom na sebe nekřičeli přes tři místnosti. Taky tu prý můžeme zůstat přes noc, když budeme chtít, prý nám udělají zážitkovou degustaci jejich vína a..” Dean se zarazil a nedokončil větu, protože mu došlo, kde jeho žena doteď byla. ,,Už je ti lépe? Jsi v pořádku?” Megan si nebyla jistá, jestli jsou její momentální pocity přehnané nebo ne, věděla, že se Deanovi o svých pocitech úplně nesvěřila, ale cítila vztek. Z celé této situace i z manželova otravného nadšení, když ona si mezitím zažívala tak nepříjemné chvíle. ,,Já… myslím, že bychom se měli pohnout dál, ne? Moc dní z líbánek už nám nezbývá.” Odpověděla Megan a usmála se přitom ironicky na hostitelku, která mezitím servírovala kávu na stůl. Otázky na její stav ignorovala. ,,Můžete nás nechat chvíli o samotě, prosím?” zeptala se Megan ženy, ta jen kývla hlavou a odešla. ,,Hele, bavil jsem se s ní, je to tady samá vesnička, široko daleko bůh ví kde najdeme další ubytování a na to já jsem dneska teda málo spal. Určitě nehodlám strávit další noc někde na benzíně, lavičce, nebo v autě, chci se vyspat v posteli, nechci zase až do rána bloudit za volantem.” spustil Dean na Megan. ,,Navíc, co se ti tady nelíbí? Jsme tu na samotě, v krásné přírodě, večer se spolu půjdeme projít k vinici, dáme si víno, odpočineme se. Uděláme si to tu hezký, uvidíš, změníme vzpomínku na tohle místo a nakonec to tu budeš milovat, slibuju. Navíc, i tobě by bodlo se pořádně vyspat, jsi celá bledá, není divu, vždyť máme naspáno kolik? Něco málo přes čtyři hodiny?” Vzal přitom Megan za ruku a po dokončení poslední věty jí na hřbetu políbil. Megan si uvědomila, že má Dean pravdu. Že opravdu spala velice málo, navíc jí ještě vzbudil sen a taky moc nejedla. Určitě je děsně přetažená a tělo i mysl jí to dává znát. Souhlasila, že tu zůstanou a pak šla poprosit o klíč od pokoje. Rozhodla se jít si zdřímnout a Dean jí šel doprovodit. Lehl si na postel vedle ní, hladil jí ve vlasech a tak asi do pěti minut usnula.

Když se za několik hodin probudila, byla v pokoji sama. Poprvé za tuto návštěvu mohla říct, že se cítí o něco lépe, a tak vyskočila z postele a šla se porozhlédnout po Deanovi. Těšila se na slibovanou procházku kolem vinic, měla v plánu vzít s sebou deku a udělat si malý romantický piknik někde ve stínu pod stromem. Našla ho ve společenské místnosti. A nebyl sám. Seděl tam s ženou, která je hostila a jejíž jméno Megan stále nevěděla. Na stole bylo asi sedm otevřených lahví vín, přičemž z každé bylo trochu upito, poloprázdné skleničky a talíř s několika druhy sýrů. Dean zrovna něco dovyprávěl, ob se smáli a evidentně se dobře bavili. Megan ani Dean nebyli nikdy nijak přehnaně žárlivé typy, měli spolu zdravý vztah, ale po incidentu v kuchyni se jí to opravdu moc nezamlouvalo. Nápadně si odkašlala aby si jí všimli. ,,Jé zlato, už jsi vzhůru? Vyspala ses dobře?” zeptal se Dean, jakmile jí spatřil. ,,Vyspala, ale tebe ta únava nějak přešla, ne?” lehce rýpavě se zeptala manžela, přitom se snažila na tváři udržet úsměv, který se však částečně přeměnil do úsměvu ironického. ,,Víš, spala jsi dlouho, začali jsme s tou degustací, ale neboj, tyhle vybrané jsou ty nejlepší, musíš ochutnat.” Vysvětloval Dean a ukázal přitom na otevřené lahve na stole. ,,Vlastně jsem si říkala, že bychom se mohli jít projít k té vinici, jak jsme se bavili.” nabídla Megan místo dalšího popíjení. ,,Zlato, upřímně mi šlo to víno docela do nohou, však se posaď, vyprávíme si tu historky z dětství.” odmítl Dean návrh své manželky a do toho si žena, sedící na pohovce vedle Deana neodpustila poznámku ,,Dean je moc zábavný.” V Megan se začal opět hromadit vztek. Nepoznávala sebe, ani svého muže, který byl k ní vždycky tak všímavý a empatický, což se o něj momentálně říct nedalo. Zmohla se jen na pouhé ,,Fajn. Užijte si to.” a sebrala se ven sama. Čekala, že Dean půjde za ní, ale ani to se nestalo. Vydala se po polní cestě kterou přijeli a hlavou jí jen běžely myšlenky o té “paní dokonalé”, se kterou tam teď svého muže nechala. Deanovi vždycky věřila a on zase jí, proč jí teď a tady pochybnosti a žárlivost tolik užírá? Nechápala vůbec nic.

Šla pořád dál a dál, až jí cesta svedla na asfaltku a pak jí to napadlo. Nohy jí zavedly až ke staré známe benzínové pumpě. Když vešla do prodejny, za pokladnou ale nikdo nebyl. Pozdravila a odpověď uslyšela od regálu s cigaretami. Stál tam Matt, na schůdkách, otočený zády k ní a vyrovnával tam krabičky cigaret z palety. ,,Matte!” zavolala na něj, ten se otočil a hned se mu soustředěná tvář změnila v usměvavou. ,,Copak copak? Tobě to moje kafe tak chybí, že ses vrátila pro další, viď? A kde máš manžílka?” zavtipkoval okamžitě a chvíli práci odložil stranou. Sedli si ke známému stolku v prodejně a Megan mu začala vyprávět celý příběh, od jejího snu, až po degustaci. Když se zmínila poprvé o tom, že je penzion otevřený, spravený a opět funguje, Matt jí nevěřil. ,,To bych přece věděl, tady se nic neutají!” protestoval zprvu, ale Megan se nenechala rušit a pokračovala dál. ,,Omlouvám se, že vás tímto vůbec zatěžuju, ale nějak jsem nevěděla, kam jinam jít a byla jsem pěkně rozrušená.” řekla, když dokončila svůj monolog. ,,Já bych se nebál, když jsem vás viděl, vás nemůže nikdo ani nic rozdělit. Doplňujete se perfektně, proč by měl potřebu si to kazit?” uklidňoval jí Matt a pak to ještě několik minut spolu rozebírali. Megan to pomohlo hodně. Matta vlastně vůbec neznala, ale získal si jí už při prvním setkání, když jim pomohl. Cítila z něj takovou tu otcovskou starost, a tak jí svěřování přišlo docela přirozené. ,,Ne, že bych tě vyháněl, ale slunko zapadá, za chvíli bude tma, tak ať to stihneš zpátky aspoň za šera.” poradil jí Matt a Megan došlo, kolik už je vlastně hodin. ,,Letím, děkuju vám, mějte se krásně, stavíme se na cestě zpátky!” volala na něj při odchodu a spěchala zpátky do penzionu. Jít tam za tmy bylo to poslední, co si zrovna přála.

mezitím ve společenské místnosti penzionu
Dveře práskly když za sebou Megan zabouchla a chvíli se rozhostilo po celé místnosti ticho. ,,Já, asi bych měl..” začal Dean a zvedal se u toho z pohovky. ,,Ale copak? Nechala bych jí teď spíš vychladnout, asi vstala špatnou nohou, za chvíli se vrátí a určitě se k nám připojí.” Zarazila ho žena a začala mu nalévat další skleničku vína. ,,Myslím, že už bych neměl.” Chtěl ji Dean zastavit, ale ona se nenechala a nalila mu jí i přes jeho nejistotu. ,,Přece tak dobré víno neodmítneš. Teda.. můžeme si tykat, ne?” navrhla mu a přitom mu plnou skleničku podala du rukou, aby se zase napil. ,,Asi..jo?” znejistil chvíli Dean, jenže víno už mu stouplo i do hlavy a tak nad tím dál nijak hluboce nedumal. ,,Tak na nás!” pronesla žena a přiťukla si s ním. Na to Dean neřekl nic. ,,Jsi pořád takový napjatý, co je s tebou?” zeptala se ho s lítostí v hlase a položila mu ruku na stehno. ,,Asi jsem unavený, opravdu bych měl jít nejspíš za Megan.” Odpověděl jí a ruku jí z nohy zase sundal. ,,Já se teda bavím dobře i ve dvou, ty snad ne?” snažila se ho žena za každou cenu donutit zůstat. Než stihl cokoliv odpovědět, políbila ho z ničeho nic na rty. Než se Dean vzpamatoval, chvíli se líbali. ,,Co to má znamenat?” zeptal se naštvaně když jí od sebe odstrčil a chtěl se zvednout z pohovky. ,,Neříkej mi, že to necítíš stejně.” řekla mu na to, chytla ho za ruku a zatáhla za ni, aby si zase sedl. ,,Mám ženu, kterou miluju.” Odpověděl. ,,A já mám muže. Ještě jste se tu nepotkali?” zeptala se ho. ,,Však o tom ta tvoje nemusí vědět, na rozdíl od toho mýho.” pousmála se při této větě a Dean na ni nevěřícně koukal. ,,Prosím?” zeptal se. ,,Přijdeš mi na to docela perfektní.” zaleskly se jí přitom oči a její výraz se proměnil. Dean měl pocit, že už se na něj nedívá žena, která je přivítala ve dveřích, ale psychopat. Psychopat posedlí pomstou někomu, kdo mu ublížil. Až ho to vyděsilo. Jako by zamrznul. Díval se na ženu a ta zase na něj, usmívala se a hladila ho špičkou palce po rtu. Za celou tu dobu až teď, v tento moment se Dean cítil stejně, jako Megan už od začátku. Padla na něj jakási neviditelná tíha. Hrudník se mu sevřel. Přestal uvažovat. Jako by mu mozek zastínila hustá mlha a tělo ho přestalo poslouchat. A pak se to stalo.

Megan chvátala jak nejlépe mohla. Přesto, že dům se jí nezamlouval, po tmě to venku nebylo o nic víc lepší, a tak jí těšila aspoň vidina toho, že uvnitř bude její muž. Chtěla mu vše říct, probrat to s ním a brzy ráno vyjet konečně pryč odtud a užít si zbytek líbánek. Když byla asi tak deset metrů před verandou penzionu, z hlavních dveří vyšel rychlým krokem muž, který ji ráno pomohl při kolapsu. Vypadal rozčíleně, takže si jí ani nevšiml a mířil si to směrem k vinici. Megan to zarazilo, chtěla vědět, co se v domě stalo a tak se ke dveřím rozeběhla. Přes halu, kde nikdo nebyl volala Deanovo jméno, aby jí jeho hlas nasměroval k němu, ale dlouho hledat nemusela. Když vešla do společenské místnosti, uviděla je.

Megan chvíli stála na místě jako opařená. Pokud se jí někdy zatemnil mozek, bylo to právě teď. Sama nevěřila, že by byla někdy schopná cítit takovou nenávist, jaká se jí právě rozlévala po celém těle. Cítila ji všude. V rukou, v nohách, na hrudi, dokonce i v ušních lalůčcích. Teď ve dveřích nestála Megan, ale ztělesnění vzteku, zklamání, smutku a ještě asi dalších třech emocí dohromady. Opět se jí sevřelo hrdlo a všechny tyto pocity byly tentokrát nejintenzivnější. Vidění se jí zúžilo a ztmavilo. ,,Ty děvko!” zakřičela konečně na ženu a pak okamžitě utekla do kuchyně. Nemohla se na ně dál dívat. Chodila sem a tam, třásla se a nedokázala absolutně myslet.
Pohled jí stanul na stojan s kuchyňskými noži. Zírala na něj dobré dvě minuty a stála tam, jako kdyby jí duše opustila tělo a ona byla jen prázdná schránka. Najednou uslyšela hlas. Tichounký hlas snad někde hluboko v hlavě: “Vezmi si ho. Ublížil ti.” Měla pocit, že najednou není pánem svého těla, že ji ovládá nějaká vyšší síla a ona s tím nic nezmůže. Natáhla se pro ten největší, co ve stojanu byl a šla zpátky do společenské místnosti.

,,Kde je ta mrcha?” zeptala se Deana, který už seděl oblečený na pohovce, lokty se opíral o stůl a v rukách si držel hlavu. Když uviděl svou ženu s nožem v ruce, jakoby okamžitě vystřízlivěl. ,,Wou,wou, co to děláš?” zeptal se jí s hrůzou v očích. ,,Ty mi jdi z cesty, kde je se ptám!” zakřičela na něj. ,,Já to nevím, nevím! Nemám tušení co se tu do prdele teď stalo!” křičel na ni nazpět. ,,Prosím tě u všech svatých jenom odlož ten nůž! Megan! Odlož. Ten. Nůž.” zklidnil svůj tón hlasu, s nadějí, že to nějakým způsobem zklidní i ji. Jenže to se nestalo, Megan byla pořád v tom stejném amoku. Začala chodit po místnosti sem a tam, u toho křičela na Deana a rozhazovala rukama. Dean nevěřil svým očím, co s nimi tohle místo udělalo.

Pak se Megan rozpřáhla naposled. Nůž projel něčím měkkým a to ji zarazilo. Když se otočila, uviděla Deanův pohled. Díval se jí přímo do očí. Ty vyděšené vytřeštěné oči na ní teď hleděly a postupně se jí vzdalovaly. Dean spadl mlčky na zem. Megan se podívala na nůž, který stále držela ve své pravé ruce. Byl celý od krve a ta z něj teď kapala pomaloučku na zem. Pak se podívala na svého muže. Ležel na podlaze na levém boku, svíjel se a držel se za břicho. Krvácel. Krvácel hodně. V ten moment Megan stále nedocházelo, co se právě odehrálo. Klekla si k němu na zem a dotkla se louže krve, která se teď pod Deanem tvořila a byla čím dál víc větší. Podívala se na své prsty, které se teď leskly rudou barvou. To byl moment, kdy Megan přeskočilo úplně.

Druhý den Matt čekal, kdy se každou chvíli otevřou dveře a ti dva se s ním přijdou rozloučit, jak Megan slíbila. Jenže bylo poledne a najednou byl večer a ani jeden se neobjevil.

Dva dny na to se rozhodl, že se k penzionu vydá sám. Zajímalo ho, jestli se tam pár nakonec zdržel, a i kdyby ne a ti dva už byli fuč, chtěl vědět, jak to místo tedy dnes vypadá. Jel po polní cestě, kterou si moc dobře pamatoval, dál a dál a něco se mu nezdálo. Tráva byla všude kolem zarostlá, což nepůsobilo úplně udržovaně a když dojel k domu, byl zmatený a nevěřícně si jej prohlížel. Díval se na starý, opuštěný dům, zchátralý a sem tam rozpadlý. Před ním stály zbytky opuštěné dřevěné psí boudy a schody na verandu napočítal už pouze dva, místo původních pěti. Příběhu Megan vůbec nerozuměl, ale přece si místo nemohla splést, popisovala ho docela přesně, jen opraveněji. “Tady přece nikdo nikoho neubytuje” pomyslel si. Pár sekund na to si však Matt všimnul něčeho, co mu do tohoto obrazu opuštěnosti a staroby nesedělo ani trochu. Auto, které stálo kousek od domu tady rozhodně nebylo takovou dobu, navíc mu přišlo velice povědomé. “Jasně, to mi Dean zaparkoval na místě pro zásobování”. Rozhodl se, že se půjde podívat dovnitř. Když stál na verandě, musel dávat velký pozor kam šlape, aby se pod ním ztrouchnivělá prkna nepropadla. Pak u dveří uviděl tu malou křídovou tabuli, ovšem nápis na ní byl už dávno smazaný. Opatrně šťouchnul do pootevřených dveří do domu a vešel dál. Po celém těle mu naskákala husí kůže a on si své vzpomínky na onen den vybavoval najednou tak přesně a barvitě, jako nikdy dřív.

Do půl hodiny už u domu houkaly a blikaly policejní sirény. Matt zavolal 112 hned po té, co ve staré společenské místnosti našel dvě mrtvá těla. Megan a Deana.