Triton 4

Sbírka: Triton

1997

Bylo jaro, venku zpívali ptáci a na zahrádce kvetl šafrán. Žili si jako v bavlnce a měli krásné děti. Tomu navzdory Danicu rozbolela hlava. Cítila ve vzduchu něco těžkého. Co konkrétního to bylo? Přišla s nápadem, že vyvětrá. 

,,Zlato?“ oslovila manžela, jenž zrovna dělal kliky. ,,Uf! No?“ zafuněl v odpověď.

,,Kde si přišel k těm vidlím?“ zeptala se poté, co si změřila dvorek z úkosu. 

Stanley nechápal, o čem mluví. ,,Cože?“ dokončil sérii a rovněž se ráčil podívat.

Oba zírali na nevšední nástroj, co vzhledem skutečně připomínal vidle. Ovšem důvod, proč byly bodnuté toporem v záhonu, jim unikal. Hroty připomínaly písmeno "w". 

,,Zřejmě fór někoho od rivalů,“ hodil to na hokej. ,,Fanoušci těžko nesou porážky.“ 

Považovali je snad za vidláky? Danicu to neurazilo. Dobře si totiž pamatovala, co dovede závist. Sotva hlavobol pominul, napadlo jí, že ten neužitečný nástroj vyhodí. Jenže ke svému překvapení zjistila, že vidle jsou fuč. Došla k závěru, že se o to už postaral její milý, aniž by ho o to poprosila. ,,O důvod víc ho milovat,“ pronesla polohlasem a připravila mu Tzatziky. 

6.5.

Mateřskou dovolenou prožívala Danica tradičně. Koutkem oka sledovala synka, jak si hraje se stavebnicí, zatímco ona se věnovala mladší Katy. Vylovila z lednice přesnídávku, dcerušku usadila v dětské židli, aby jí nakrmila. 

,,Papej!“ usmála se na ni. Katy její úsměv opětovala

V kuchyni bylo šero, neboť ještě nestihla vytáhnout rolety. Dávala přednost šeru před oslněním. Nebylo zbytí, krmila jí i tak. 

Katy nemotorně žvýkala a očima po mamince sledovala maminčiny reakce, jestli jí správně. Náhle se stalo něco podivného. Pozornost dcery totiž upoutalo okno. Přestala jíst. ,,E,” zažvatlala. Okno s hypnózou nepřestávalo. 

,,Copak?“ tázala se jí maminka. Odpovědí jí byl dětský prst mířící k oknu. 

Danica tím směrem instinktivně vzhlédla a v tom se hrozně vylekala! Roleta vypodobnila černou silueta kohosi, kdo stál přímo za oknem a zaručeně jim hleděl do domácnosti! Ochranářsky vzala dceru do náruče a mezitím zkontrolovala i hrajícího se Maria. Obě děti byly v pořádku. Sebrala tedy odvahu, roleta vyletěla vzhůru a do síně pronikly paprsky. Jenže ulice byla pustá. Kam se poděl zdroj té siluety? Vyšilovala zbytečně? 

,,To bude tím, že je tu vlhko jak ve skleníku,“ došla k povrchnímu závěru.

→ synéchisi →