Triton 5

Anotace: Dokonce i Danica sní ...

Sbírka: Triton

7.5.

Středa se chýlila ke konci a jelikož děti už spaly, naskytla se rodičům příležitost, aby si mohli vyhradit čas jen a jen pro sebe. Hifi věž přehrávala tóny saxofonu, manželé si dali sklenku vína, což spontánně vyústilo v milování . Za zmínku stojí, že Danica nežila úplně bez vibrací. Potom, co to pominulo, spokojeně položila hlavu na jeho hruď a zaposlouchala se do rytmu jeho srdce. Stanley jí zatím vískal ve vlasech.

,,Možná by ti slušely i kratší vlasy,“ řekl.

,,A jak moc?“ odměnila ho zlým pohledem.

,,Třeba jako je má Winona Ryder,“ sdělil jí úlisným hlasem.

 Danica na to odsekla. ,,Vidím, že ti rodinná alba nic neříkají!“

Fakticky se ale nezlobila a za neurčitou dobu usnula.

Nic nenasvědčovalo tomu, že bude snít sen k zapamatování.  Přesto stalo se.

Stála v mlze a svět se je jevil, jakoby zírala přes sépiový filtr. Zvídavě popošla vpřed, když v tom jí došlo, že se propadá do tekutého písku. Zoufala si, že v té odporné bledé nic nevidí. Rozeznala v ní pouze siluetu věže. Opodál šumělo moře a aniž by si toho byl snící vědoma, v kontaktu s realitou jí udržoval saxofon. Danicu však pohodová hudba vytáčela. ,,Nemůžete to přeladit?” zeptala se kdoví koho. Šlo snad o rozhlasovou věž? Její přání bylo vyslyšeno. Nebo ne? Hudební sluch jí prozradil, že jde o stejnou melodii, ovšem v hlubší tónině. Měla s tím co dělat ta pitomá věž?

,,Že by to ...?“ šeptala si pro sebe, jenže myšlenku nedokončila. Zarazila se. Rázem z té husté mlhy vynořily černé oči patřící neznámému muži z majáku. Tušila správně, když se bála. Nikoliv rozhlas, nýbrž maják!

,,Co mi chceš?“ vyjekla jeho směrem úzkostlivě.

,,Je za dvě dvanáct,“ zahučel hromovým hlasem a natáhl k ní svou mokrou ruku. ,,Hladina stoupá!“ Klepala se a čekala na okamžik doteku …

,,Jsi v pořádku?“ zeptal se manžel, zatímco jí objímal.

Sotva jí došlo, že to byl jen sen, z míry jí vyvedl pláč maličké Katy ve vedlejším pokoji. Zkontrolovala budík, kde poblikával čas budík 2:20. Lhal jí.

,,Proč brečí?“ zajímala se.

,,Protože jsi ji probudila!“

,,Já? Vždyť jsem teprve vstala,“ vyznělo to poněkud dotčeně.

Věnoval jí starostlivý pohled. ,,Něco s tebou není v pořádku.“

Nad jeho dedukcí mávla lehkovážně rukou. ,,Zase začínáš s Winonou?“ Rádio mlčelo. Kazeta nejspíš dosáhla konce. Danica se tedy usadila na kraj postele a poté si obula pantofle.

V ten moment jí došlo, že na ní manžel mluví.  ,, ... vem čert mumlání ze spaní. Ale řvaní?“

Zpozorněla. ,,Já řvala?“ pověděla nevěřícně, přičemž si dala ruku na líc.

,,Jako siréna!“ prohlásil manžel, přičemž jí chytil za volnou ruku, na níž shodou náhod nosila prstýnek. ,,Trápí tě něco?“

Mlčky zakroutila hlavou. ,,Budeš ok?“ Pro změnu přikývla. Vystačil si s tím.

Pouze jí sledoval, jak se nestabilně zvedá a jde žádat děti o odpuštění.

 

→ synéchisi →