Hotel 2

Anotace: Den první

Tento děj se odehrává těsně před událostmi v Hotelu 1

I.

Je krásné jarní počasí jako vystřižené z katalogu na báječnou dovolenou. Nejen pro tu rodinnou samozřejmě. Vítr se opírá do mladých zelených listů vysokých stromů a Tújí. Šumění je slyšet až dovnitř, do obývacího pokoje malého moderního domku, kde dva zamilovaní surfují po internetu. Snaží se najít pěkné, laciné, místní ubytovaní. „Hele, Marku, to vypadá zajímavě,“ řekne Míša. Marek: „No, nevím, je to úplně fungl nový.“ Míša: „No a? Hele, tady dole je už nějaká recenze.“ Pravda, dole je recenze od Elly a píše se v ní: Užijete si skvělou dovolenou. Ať jste pár nebo celá rodina. Místní prostředí a ochotný personál vám zajistí mimořádný zážitek v úplně novém hotelu. Bazén je skvělý, jídlo výborné až na ulízaný profesionální personál, ale chutnalo nám. Není co vytknout, no, možná tu chybí větší tělocvična. Hotelu děkujeme. Ella. Marek: „To píšou vždy nějaký pitomci nebo je to nastrčený, či placený od hotelu, však víš.“ Míša: „Ale prosím tě, zase fantazíruješ, jsou tam i fotky, podívej, vypadá to luxusně a skvěle. Úplně tu novotu cítím.“ Marek popostrčí Míšu k monitoru: „Až sem? Ty jsi ale dobrá... Cítím v tom podraz. Je to moc dobrý na to, jak je to levný, smrdí to.“ Míša: „To musí být, aby přilákali lidi. Takhle to je vždy. Podívej, máme výročí i narozeniny a někam musíme.“ Marek: „Pro mě za mě můžeme k našim, minulý rok jsme byli u vašich, teď je čas zase strávit skvělý chvíle s naší rodinkou,“ zasměje se, protože vždy to stojí za to. Míša: „Ne, tam pojedeme až na Vánoce, teď chci někam na dovolenou, alespoň na prodloužený víkend. Mají teď ještě slevu na pátek až neděli. A chci si zaplavat!“ Marek: „Tak si jdi zaplavat do řeky, máš jí támhle za plotem,“ a ukáže nevrle rukou za plot. „Máš to kousek a byla jsi tam jen dvakrát se psem. Nechápu lidi, co mají vodu u baráku a chodí někam do bazénu a tak, proč chceš k vodě, když u ní bydlíš, to prostě nechápu. Fakt ne, za mě je to zhýralost a plýtvání.“ Míše zazvoní telefon, volá jí kamarádka Monika: „Nazdar, ségra, co děláš?“ Míša: „Vybíráme s Markem víkend někde, kde můžeme něco zažít.“ Monika: „To zní supr čupr, taky chceme, Michal má za chvíli taky narozeniny a nemůžeme nic vybrat, ale ještě je čas.“ Marek: „To je zase ta slepice, co furt kvoká, co? Asi ji hodím nějaký zrní,“ a naštvaně odejde. Míša se zamračí a mávne rukou. Monika: „Hele, Míšo, zítra nejdu do práce, musíme něco s Michalem zařídit v hlavním městě a cestou se ještě někde stavíme, takže přijedu až na víkend.“ Míša: „OK, my chceme opravdu už jet na tu dovolenou, plánujeme to celkem dlouho. Klidně můžeme zakalit dohromady, jste spolu asi stejně dlouho jako my, ne? Tak co kdybyste jeli s náma, zahrajeme nějaký hry, popijem a táák.“ Marek to uslyší až ven a začne mávat rukama s výrazem postřelené vrány. „To si dělá prdel,“ zamumlá... „se na to vyseru, fakt už, fakt, do psích prdelí. To bude zase něco,“ a jde se radši projít k řece. Vezme s sebou Maxe. Je to kříženec Borderky a Labradora. Je už starší, ale chuť do života má stále jako štěně. Popadne svůj oblíbený míček a oba vyjdou ze zahrady.

II.

Míša po telefonu domlouvá detaily s Monikou. „Člověče, to vypadá skvěle, zeptám se pak Michala, třeba to klapne, ale my můžeme až max v sobotu.“ Není nad romantickou dovolenou nebo spíše párovou terapii? To se ještě uvidí, co dvě mladé a horlivé slečny spolu zažijí. V telefonu je slyšet cinkání klíčů. Monika: „Čau, co bys říkal na dva dny teď o víkendu v novém hotelu?“ Ozve se z druhé strany telefonu. Michal: „Co? Teď? To jako stíháme? Fakt si nechceš doma odpočinout?“ Monika: „To bude v cajku, stíháme ne?“ Michal: „Dobře, ale řídit budeš ty.“ Monika: „Vidíš, jak je to lehký, domluveno.“ Míša: „Ten můj tak nadšený není, někam odběhnul.“ Monika: „To bude v cajku, věř mi, chlapi se musí umět popostrkovat, viď,“ a podívá se na svojí drahou polovičku. Je slyšet jen zamumlání z dálky. Míša: „Co to říkal?“ Monika: „Že se těší.“ Míša: „Tak já to zarezervuju pro čtyři a kdyby něco, tak nic, však víš.“ Monika: „OK. Ještě si dáme vědět a dík, jsi skvělá.“ Míša položí telefon a najde možnost apartmá pro 4 osoby a vyjde to výrazně levněji i se saunou. Rychle na to klikne a dá objednat, do košíku a šup zaplatit. Jde si udělat kafe do kuchyně. Neuběhne ani minuta a zvoní telefon... „Dobrý den, tady recepční Nella. Vidím, že jste si zamluvila na tento víkend u nás pobyt pro čtyři osoby do našeho apartmá. Je to tak?“ Míša: „Ano, ano, to je rychlost, Nello, tak to má fungovat. Potřebujete něco?“ Nella: „Ano, ohledně toho velkého apartmá... Mohli bychom vám nabídnout dva naše nejlepší pokoje? Máme tam od rána problém s elektroinstalací a nechtěli bychom vám nějak znepříjemňovat pobyt. Samozřejmě rozdíl účtovat nebudeme. Snad vám to nevadí a nepřekazí nějaké plány.“ Míša: „Zaujala mě tam hlavně ta sauna, chtěli jsme se naložit pak do páry.“ Nella: „Aha, tam je ta sauna. Rozumím, ještě je jedna u bazénu, samozřejmě vám tam dáme přístup, mohlo by to být takto? Budete spokojená?“ Míša: „To přežijeme, jste moc milá a vstřícná, takže mně to rozhodně nevadí. Kéž by byli všude tak ochotní, Nello, děkuji a přeji pěkný večer.“ Nella: „Taky vám přeji pěkný zbytek večera a těšíme se na vaši návštěvu.“

III.

Než si stačí Míša zalít kafe, přijde Marek a optá se: „Mišule, tak jak? Musíme podstoupit ty Tantalova muka?“ Míša: „Už jsem to zaplatila, domluvila, změnila a vyšťavila se, 4v1, Medvídku,“ a usrkla si čerstvou kávičku. Usmála se na svého partnera a mrkla na něj. Marek opravdu moc šťastně nevypadá. „Míšo, myslel jsem, že chceme být spolu a ty si tam pozveš zase nějakou kamarádku z práce, není to blbý?“ Míša: „Proč jako, bude sranda. Dáme čtyřku jako posledně.“ Marek: „Už nám není šestnáct, někdy mám pocit, že jsem tu dospělej jen já,“ vezme si z ošatky jablko a jde o patro výš do pracovny. Zamumlá ze schodů: „Díky za dárek!“ Marek to bere poměrně statečně, protože již několikrát z takových rychlo-akcí měl jen samé problémy, takže není divu, že se na tuhle opět moc netváří. Míša dole kliká do svého noťasu něco do práce a v tom jí volá opět Monika: „Čusbus, hele, tak jak? Máme dva pokoje, chtěla jsem apartmá, ale to jim vypovědělo službu, takže budeme mít dva oddělené pokoje, snad to nevadí.“ Monika: „Nevadí, je to super a co ta sauna a bazén?“ Míša: „Sauna a bazén jsou nějak vedle sebe a budeme tam mít plný přístup zadáčo. To je v pohodě, docela se těším. Zadovádíme jako zamlada,“ zahihňá se nahlas. „Ty, Moniko, jak jste na tom s Michalem, všechno jde, jak má?“ Monika: „To víš, že jo, vše je OK. U vás to snad skřípe?“ Míša: „Nevím, poslední dobou je Marek nějaký divný. Nevím, jestli je to z práce nebo něco mezi náma.“ Monika: „To bude v cajku, potřebujeme všichni na chvilku vypnout. Zablbneme, pobavíme se, pokecáme a vše bude v pořádku. Jinak už se těším na naši čtverylku.“ Míša: „To já taky, je to vždy taková změna a sranda. Mám zase nový kombiné.“ Monika: „To zní zajímavě, má vzít Michal foťák? Uděláme zas pár glamourek, co ty na to. Ať máme na starý kolena na co vzpomínat.“ Míša: „Určitě, ten se neztratí,“ zase se zachichtá a dodá: „Hele, vem taky nějaký hračky, nám půlku rozkousal pes, když jsme uklízeli. Normálně to Max vytáh a honil se s Markem po zahradě. Musela bys to vidět, chcala jsem smíchy.“ Monika: „Pak povyprávíš nad skleničkou dobrého Beaujolais. Viděla jsem, že tam mají i krb, tak tam přesně takový příběhy patří. Musím jít. Michal tu na mě mrká, asi si chce hrát. čus,“ a típne v půlce es hovor. Míša se ušklíbne, zasměje se, dopije svoje vlažné kafíčko a jde za Markem nahoru, protože je nějak rozdováděná z předešlé konverzace.

 IV.

Popozítří vstávají oba dva za úsvitu, kdy jim hází krytý bazén prasátka od sluníčka až do ložnice. Marek: „Jéé, to je dnes krásně,“ a loktem nenápadně prověří, zda Míša spí nebo ne. „Spíš?“ Míša: „Už ne.“ Je pátek a oba si musí ještě rychle sbalit věci s sebou na prodloužený víkend, protože přišli ve čtvrtek až pozdě večer a raději se ještě oddávali nočním radovánkám. Marek: „Šup, šup, vstávat a cvičit! Vyskoč ze svého kloboučku a hop, hop.“ Míša: „Ty zase řádíš, proč mě nenecháš jednou vyspat?“ Marek: „Spát můžeš v hrobě, teď žijeme no táák, vstávej,“ stáhne z ní deku a hodí na zem. „Není čas ztrácet čas,“ zazní, když Marek opouští místnost a kluše dolů za psem ho rychle vyvenčit jen v trenýrkách. Venku už je skoro léto a teplo mu leze do bombarďáků všema směry. Míša popadne svůj noční čaj, opře se o zábradlí a dívá se na ně z malého balkonku v ložnici. Kluci dole pod ní dovádí a ona si uvědomí, jak krásný teď mají život. Je spokojená. Max štěká, Marek mu hází talíř a všichni jsou opravdu v tomto momentu šťastni. Marek nahoru huláká: „Něco naházej do tašky. No, co uznáš za vhodný. Víš, že nám stačí málo,“ a hraje si dál se psem. Míša se ušklíbne a jde sbalit věci s sebou. Sejdou se oba dole v obýváku. Marek: „Máš všechno? Teda, máme všechno?“ Míša: „Asi jo, ty ale snad nepojedeš jen takhle,“ sjede ho pohledem. Marek: „No jo, a běží si něco vzít nahoru.“ Přijede auto. Z něj vystupují dva lidé ve zralém věku. Jsou to rodiče Marka, kteří budou hlídat Maxe. No, hlídat. Max bude nejspíše hlídat je a za to mohou užívat malý domeček se vším všudy. Dostanou se sem z panelákového domu jen občas. Syn je zahlédne z ložnice a křičí dolů z balkonu: „Nazdáár,“ a málem přepadne, jak zběsile mává rukama. Seběhne a rychle podá otci ruku, matku obejme a letmo ji políbí na tvář. „Rád vás vidím lidi,“ uměje se. Táta: „No, máš to tu fakt pěkný, to je novej bazén?“ Marek: „Jo, jo, samo, že se můžete koupat. Je čistej, i když ještě studenej, ale má bejt teplo, tak to můžete prubnout.“ Přijde Míša: „Ahoj, Marceli, Miluško, ráda vás zase vidím, už je to doba.“ Miluška: „No, když nepřijedete vy, musíme my k vám, ne?“ Marcel ji trošku okřikne: „Nech toho zase, co my dělali tenkrát,“ letmo zavzpomíná až se ztratí v proudu myšlenek. Miluška: „Haló, je tam někdo?“ pinkne do něj ramenem. „Sníš nebo bdíš, starej?“ Přiběhne Max a začne jim cpát čumák do rukou, jestli náhodou tam nemají něco dobrého. Marcel: „Maxíku, ty jsi zas vyrost a koukám, že už jsi šedivej jako já. To víš, moudrost.“ Miluška se zasměje. Marcel: „No, no, co se ti stará zase nelíbí? Nemáš fousy, tak nevíš, jaký to je bejt pánem přírody.“ Miluška: „A to máš bejt jako ty a kdo ještě? Já jsem si je narozdíl od tebe včera pěkně oholila,“ usměje se a mrkne na Marka. „Nechte toho vy dva a pojďte dovnitř, odjíždíme v cuku letu“. Marek dá poslední instrukce rodině, vezme velký bágl přes rameno a jde ho hodit do kufru auta. Míša: „Moc vám děkujeme a kdyby něco, tak volejte.“ Miluška: „Nebojte, otravovat vás nebudeme, taky jsme byli mladí,“ a podívá se na svého manžela zasněně, jako kdyby to byl ten mladý dvacetiletý junák, do kterého se tenkrát zamilovala. Marcel: „Nevím, koho myslíš ty, ale já jí neviděl už čtyřicet let,“ zasměje se, až se zakucká. Marek: „Tak my jedeme, mějte se a Maxi, buď hodnej pes, haf, haf!“ Pohladí svého psa po hlavě a jdou do auta. Rodinka jim ze zápraží zamává, pes zaštěká, běží za autem. Míša: „Máme všechno?“ Marek: „To musíš vědět ty, já mám jen mobil.“ Míša: „Asi jo,“ ještě se naposledy otočí, aby vše zkontrolovala, kdyby to náhodou mezitím lehlo popelem. Povzdychne si, otočí se po směru a oba se vydávají na delší cestu... K Hotelu...