Božská lázeň

Anotace: patří to spíš do kategorie bizár

Na samém konci světa, kde se nekonečné moře setkává s nebeským závojem, žil tajemný mrož jménem Moris. Jeho existence byla stejně záhadná jako tyto daleké krajiny, ačkoliv o něm kolují různé pověsti a pověry. Prý byl první bytostí, která se vyhoupla nad hladinu a spatřila první paprsky úsvitu slunce na počátku věků. Jeho původ však zůstává zahalen tajemstvím.

 

Moris byl tvor neobvyklý a vzbuzoval respekt i hrůzu. Jeho obří tělo bylo pokryto hustou bílou srstí s nádechem stříbrné barvy, což mohlo na první pohled působit roztomile, ale jeho dlouhé černé kly naznačovaly jeho nebezpečnou povahu. Tyto kly byly silné a ostré, což dokazovalo, že nebyl tvor, s nímž by si chtěl někdo něco začít.

Avšak nejstrašidelnější na něm byly jeho oči. Vypadaly jak dva temné víry a zdály se být oknem do hlubin oceánu, který by mohl pohltit i nejodvážnější duše. 

Kdo do nich pohlédl, mohl ucítit studený vánek vědomí, že tento starý mrož zná tajemství hlubin a záhady mořského světa.

Moris byl totiž také znám jako strážce ztracených věcí. Tato pověst byla dobře známa všem mořeplavcům plujícím po všech nezkrotných vodách. 

Námořníci se pokoušeli získat jeho přízeň pomocí různých dárků a obětí. Někteří z nich si uvědomovali, že jeho moc může být klíčem k bohatství a postavení, zatímco jiní se chtěli jen vyhnout jeho hněvu.

Moris takové s radostí uvítal na svém pobřeží, obdaroval je tím, co našel ve svých hlubinách – poklady, ztracenými předměty a záhadnými artefakty. Pro námořníky se tak stalo setkání s Morisem jakýmsi neobvyklým darem osudu. Jelikož kdo ho chtěl cíleně nalézt, tak ho nenašel, kdo však o něm jen snil, měl alespoň malou naději se s ním setkat.

 

A tak se mrož s temnýma očima nadále nacházel na svém odlehlém místě, obklopen nekonečnými vlnami a nebeským závojem. Příběhy o něm se šířily mezi námořníky jako opěvovaná legenda, ať už s respektem, úžasem nebo hrůzou. Nikdo však nemohl popřít, že jeho existence byla něčím zcela unikátním, čímž přispíval k příběhům o magii a záhadách, jež se odpradávna různě vyprávěly. 

 

S postupem času se ale závoj tajemství, legend a magie začal vytrácet z povědomí lidí. 

Nová éra přinesla vědecký pokrok, který umožnil lidstvu ovládnout sílu moří a oceánů. Dříve neprostupné vody se staly zmapovaným a lidskou technikou překonaným územím. 

Lidská civilizace vytvořila pokročilé lodě, které se mohly pohybovat přes oceány s neuvěřitelnou rychlostí a spolehlivostí. Moře, kdysi plné tajemství a neznámých míst, se stalo prostředím rutinního cestování.

 

Ale nejen moře, i vzduch se stal novým dobyvatelským prostorem. Lidé vyvinuli technologii, která jim umožňovala létat ve vzdušných plavidlech. Zatímco dříve obloha zůstávala nedotčenou sférou pro ptáky a mýtická stvoření, nyní se stala dalším územím k objevování a osidlování.

 

Vědecký rozvoj nutil lidi hledat racionální vysvětlení pro všechny záhady, které je obklopovaly. Mnohé dříve záhadné jevy byly dešifrovány a vysvětleny pomocí znalostí a technologií. Lidstvo si vytvořilo vědecký rámec, který se snažil eliminovat neznámé faktory a nahradit je logickými odpověďmi.

 

S postupem času začaly být staré legendy považovány za pouhé pověsti a mýty. Moris se stával postavou z dávné minulosti, která se v novém světě zdála být nepatřičná a neuvěřitelná. Lidé se snažili nalézat vědecké vysvětlení pro jeho údajnou existenci, ať už jako podivného druhu mrože nebo jako fantazijní postavy z doby, kdy přírodní síly byly neovladatelné, či jako bludu námořníků, co se ztratili na moři a zbláznili se. Jelikož do dnešních časů přetrvávají v různých rodinách historky, kdy se jejich prapraprapradědeček s Morisem setkal na moři. 

 

S rozvojem lidstva se svět kolem nich nezměnil jen fyzicky, ale také se transformoval v jeho vnímání. Zatímco technologický pokrok a vědecké objevy umožnily lidem ovládat přírodu a využívat její zákony, něco bylo ztraceno ve svém hlubším významu. Lidé začali vnímat svět jako soustavu mechanických procesů a vzorců, zatímco záhadné a nadpřirozené aspekty byly vytlačeny za hranice jejich pozornosti.

Tato nová perspektiva postupně zahalovala tajemství, která dříve poutala lidskou mysl a fantazii. Místo hledání magie a zázraků se lidé více soustředili na vytváření efektivních strojů a systémů. Postupně ztratili schopnost vnímat něco více za fyzickou realitou. Pohlceni vědeckým myšlením a pragmatickým přístupem se začali oddělovat od dřívějšího spojení s přírodou a mystériem světa.

Zároveň bylo mnoho lidí, kteří pocítili, že něco důležitého bylo ztraceno. Ti, kteří se zabývali uměním, filosofií nebo duchovními praktikami, hledali způsob, jak znovu navázat spojení se stránkami světa, které zůstaly skryty za oponou vědeckého racionálního myšlení. Byli to lidé, kteří se snažili zachovat a obnovit vnímání světa jako místa plného záhad, krásy a hlubšího významu.

 

V době, kdy ochrana životního prostředí a ekologie nebyly tolik v popředí zájmu, se skupina lidí fascinovaných příběhy o Morisovi rozhodla vyjádřit svůj zájem nekonvenčním způsobem. Rozhodli se, že mu přinesou velkou oběť, a to v podobě stovek tisíců gumových kachniček. Byla to doba, kdy se na dopady lidských aktivit na přírodu a oceány pohlíželo mnohem více benevolentně.

Tato skupina lidí začala organizovat masivní sbírku gumových kachniček, do které se mohl zapojit kdokoliv. Lidé si mohli koupit svou gumovou kachničku, pojmenovat ji a přispět tak k této neobvyklé oběti pro Morise. Sbírka získala ohromnou pozornost a slávu, protože byla viděna jako originální způsob projevení úcty k legendě O mroži s temnýma očima.

 

Když byly všechny kachničky připraveny, přišel den, kdy byly společně vypuštěny na širý oceán. Lidé sledovali jejich cestu s očekáváním, zvědavostí a nadšením. Byla to spektakulární podívaná, jak se stovky tisíc žlutých teček rozprostíraly po hladině a pomalu se vzdálily od břehu. Skupina dokumentovala jejich trasu a zveřejňovala informace o situaci a postupu.

 

Po nějakém čase byly gumové kachničky vyloveny z oceánu a poslány těm, kdo na tuto neobvyklou oběť přispěli, spolu s certifikátem. Lidé, kteří se zapojili do sbírky, tak obdrželi svůj symbolický díl této události.

 

Nicméně, několik desítek kachniček dorazilo až do svého cíle a to do jeskyně, kterou obýval Moris. Pro mrože to byl nečekaný pohled. Bylo to něco, co Moris nikdy předtím neviděl. Byla to zcela nová věc, kterou v moři nikdy nespatřil, a přesto se mu zdály roztomilé a neobvyklé.

Gumové kachničky byly jakýmsi záhadným zjevem v jeho domově, a protože Moris byl věčným strážcem všeho ztraceného na moři, rozhodl se ponechat si je.

Jakmile se jich dotkl, hned věděl k čemu slouží. A tak si je donesl do své obří vany, která k němu doputovala při ztroskotání Titanicu. Byl obeznámen s lidskými výrobky a technologiemi, a tak si uvědomoval, že jsou to vlastně hračky, které lidé používají během koupání. Ale pro Morise to bylo něco nového a zábavného, co mohl zkoumat.

 

Moris se pohodlně uvelebil v horké vodě a začal si hrát s gumovými kachničkami. Byl to zvláštní kontrast mezi jeho obřím tělem a těmito malými hračkami, ale Moris cítil potěšení z této neobvyklé zábavy. Jelikož byl ve vodě jako doma, cítil se svobodný a přirozený.

 

Zpočátku si Moris jen hrál, posouval je po hladině vody ve vaně a pozoroval, jak se pohybují. Zaujalo ho, že některé z nich nesou různá jména. Když je vzal do ruky, zaznamenal podivnou auru moci, která se z nich linula. Rozhodl se tedy a začal jména číst nahlas.

 

„Poseidon, Athéna, Hádes, Apollón, Afrodita, Áres.“ Jakmile jména božstev antické mytologie začala znít prostorem, začalo se dít něco nečekaného. Gumové kachničky začaly zářit a postupně se stávaly jasnějšími a zářivějšími.

Záře, která se rozprostírala po jeskyni, se postupně změnila v podivný světelný závoj, který Morise obklopil. Uvědomil si, že se něco neobyčejného děje. Kachničky, které držel v rukou, k němu náhle začaly promlouvat. Zvuk jejich slov se šířil po celé jeskyni, vytvářeje zvláštní akustický zážitek, který pohlcoval celé jeho vědomí.

V ten moment se Moris ocitl ve stavu, který byl někde mezi realitou a snem. Hlas kachniček byl zároveň jemný a mocný. Cítil, jak se slova vkrádají do jeho nitra, pronikají k jeho nejhlubším myšlenkám a emocím. Byl to zážitek, který zanechal nezapomenutelný otisk v jeho duši.

 

Mezi slovy z kachniček se však objevila neočekávaná reakce. Kachnička se jménem Áres zašviřotila svou otázku: „Co to tady doprdele děláme?“

Moris byl překvapený, že některá z kachniček takovým způsobem promluvila.

Následovala odpověď od jiné kachničky, která nesla jméno Afrodita, bohyně lásky a krásy. „Nevím,“ odpověděla Afrodita, „poslední věc, co si pamatuji, je, jak jsi mi zapínal šaty, když jsme se chystali na konferenci bohů. A teď se tu promenáduji v těle nějaké pitomé gumové kachničky a navíc se tu koupu s nějakým tlustým mrožem.“

Moris byl zmatený touhle neočekávanou výměnou slov. Bylo to, jako by se antická mytologie a myšlenky božstev promítly do jeho jeskyně a začaly komunikovat skrze gumové kachničky. 

„Za to může určitě můj stupidní bratr. Určitě si teď Zeus dopřává na Olympu koupel s některou z múz a ta inspiruje nějakého stupidního smrtelníka napsat tenhle bizár,“ odpověděl Poseidon.

„Máš pravdu, strýčku, za tohle si zaslouží pořádnou vojenskou deku. Jdeme,“ odpověděl se zasněným výrazem Áres. 

Moris to sledoval s nechápavým výrazem. Gumové kachničky byly najednou zas jen hračkami do vody. Bylo to reálné, či se mu to jen zdálo?

 

„Die, vypadni už z té koupelny a přestaň si hrát s tím gumovým mrožem a kachničkama! Za chvíli je konference a já se chci také vykoupat! A vůbec, proč máš zavřeno? Že ty tam máš zase nějakou děvku?“ křičí Héra.