Ticho na jezeře

"Hej, Franku, mám tu ještě pár krásných červíků. Podívej, jak jsou vypasení. Na to musíš něco chytit," zasmál se George a jedním tlustým červem zamával Frankovi přímo před obličejem.
"Jo, jasně, dej je sem," zašklebil se Frank, plácl ho přes ruku a díval se, jak jeho syn pomalu táhne člun k jezeru.
"Poslyš, nechci ti kazit večer, ale Jim už není malý dítě. Měl bys mu to říct," zašeptal George.
Frank jen mlčky zakroutil hlavou.
"Co? Že se se Susan rozvádíme? Dnes ne. Chci, aby si dnešek užil. Na tuhle diskuzi máme ještě hodně času."
George jen zamyšleně pokýval hlavou a mrknul směrem k zaparkovanému pickupu.
"Vážně pro vás nemám přijet dřív? Do rána budete zmrzlí na kost."
"Byl to jeho nápad," kývl hlavou Frank směrem k Jimovi, který se snažil odsunout člun na vodu. Paty holinek měl zabořené hluboko v bahně.
"Fajn, jak chceš. Hlavně bacha na jezerní pannu," ušklíbl se George a vydal se zpátky k autu.
"Ty vaše vesnický báchorky mě vážně nevyděsí," odvětil mu Frank sarkastickým tónem, a George jen se smíchem mávnul rukou.
Frank došel k člunu, který už se pohupoval na klidné hladině a Jim na sedátku unaveně oddechoval. Frank se na něj povzbudivě usmál a opatrně vložil do člunu pruty i návnady, a hodil Jimovi do ruky dvě plechovky piva.
Jim se spokojeně usmál a sledoval, jak se Frank zkušeně odrazil pádly od břehu a zamířil dál. Jezero bylo obklopené lesy, jejichž listy se už pomalu začaly zbarvovat do podzimní palety. Šumění stromů jen občas přerušilo zahoukání sovy či slabé zakvákání žab.
Uprostřed jezera si Frank hluboce oddechl a složil pádla do člunu. Ostré zasyčení piva prořízlo večerní klid jezera a Frank pozvedl svou plechovku.
"Tak, synu, přípijím na dnešek a na to, že určitě vytáhneš nějakýho pořádnýho macka," zasmál se a ťukl s ní o Jimovu. Chvíli jen popíjeli a spokojeně se rozhlíželi. Hladina jezera zůstávala stále nehybná a obloha byla posetá třpytivými hvězdami.
Jim se se zájmem podíval na oranžově žhnoucí měsíc.
"Je to trochu děsivý, nemyslíš?" zašeptal a kývl hlavou jeho směrem.
"Prosím tě, je to jen měsíc," ušklíbl se Frank a začal vyndavat pruty ze dna člunu.
Jim se znovu zamračeně podíval na nebe a pohled mu sjel na klidnou vodní hladinu.
"Víš, co se říká? Když je rudý měsíc, poteče krev."
"Ale no tak, snad taky nevěříš na tyhle kraviny. Jezerní panna, co stahuje lidi ke dnu. Co si ty lidi nevymyslí," bručel si Frank pod vousy a opatrně nabodával červy na háček.
"Jak to můžeš vědět? Co všichni ti mrtví?"
Frank protočil oči, zatímco mu podával prut.
"Tohle je vidlákov. Spousta lidí se nikdy pořádně nenaučila plavat. Myslí si, že zvládnou doplavat až sem, ale dostanou křeč a nedoplavou zpátky. A protože jsou tady lidi pověrčiví, vymysleli si jezerní pannu, aby tím mohli strašit děti, co se předhánějí, kdo doplave nejdál."
Jim jen pokrčil rameny a nadhodil udici.
"Moc pěkný, už jsi se to konečně naučil," pokýval Frank uznale hlavou, když udice proťala vodní hladinu několik metrů od lodi.
Frank si spokojeně natáhl nohy a položil se zády na sedačku.
"Copak, tati, neříkej, že tě to pádlování tak unavilo," protočil Jim se smíchem oči.
"Ale ne, dnes jsem měl vážně náročný den. Jen na chvíli zavřu oči. Dej mi vědět, až něco chytíš," odpověděl s hlasitým zívnutím a posunul si čepici do očí. Měsíc byl jasnější než nová žárovka.
"Tati, tati, mám to!" probudil ho náhle vzrušený hlas. Frank sebou trhnul. Vzduch byl nepříjemně chladný a měsíc se už schovával za vrstvou mraků.
"Tati, pomoz mi, je to asi pořádnej candát, podívej, jak sebou mele," zasmál se Jim a Frank se k němu otočil. Udice sebou prudce cukala a nepříjemně se napínala pod neznámou tíhou. Frank okamžitě vytrhl prut z jeho rukou a snažil se na chvíli povolit tlak.
Povolit a utáhnout. Povolit a utáhnout.
Pod vodní hladinou se na okamžik objevila mrtvolně bledá tvář.
"Co to..." vyjekl Frank a zády spadl do člunu. Prut se mu okamžitě vysmekl z ruky a zmizel pod vodou.
"Tati, můj prut!" zaúpěl Jim a podíval se na Franka. Jeho obličej byl bílý jako křída.
"Tati, co je?" díval se na něj, v obličeji narůstající nervozita.
Frank se jen vyškrábal zpátky na sedačku a očima znepokojeně pročesával vodní hladinu. I přes chladný vzduch mu na čele vyrazil pot.
"Asi bude nejlepší, když pojedeme zpátky. Nějak mi není dobře," zamumlal a spustil pádla na hladinu.
Hladina se náhle rozčeřila jen kousek od nich. Frank ztuhnul. Nechtěl věřit starým povídačkám, ale najednou cítil sžíravý strach.
"Tati, co se děje?"
Nedokázal nic říct, nemohl se ani pohnout. Voda pod nimi začala zuřivě vířit a člun se nebezpečně nakláněl ze strany na stranu. Pádla mu vyklouzla z rukou a zmizela v ledové vodě. Sotva se stačil chytit okrajů člunu a vší silou se ho snažil vlastní vahou vyrovnat. Viděl ten strach v synových očích, jak se zoufale držel člunu a začínal panikařit.
"Tati, co se děje?"
"Tati, někdo tam je." Jim se zvědavě naklonil nad okraj a očima zkoumal vodní hladinu.
"Jime, ne!" vykřikl Frank s hrůzou když si všiml, jak se před Jimem z vody vynořila hubená, bledá ruka. Tmavé žíly jí prosvítaly kůží a táhly se od loktů až do konečků prstů. Frank nestačil zareagovat. Než se nadechnul, mrtvolná ruka chytila Jima za krk a stáhla ho pod hladinu. Frank úzkostlivě zalapal po dechu a naklonil se nad hladinu. Voda byla temná, neviděl ani na metr. Znovu začala vířit a člun sebou opět začal házet. Frank znovu spadl na dno člunu, rukama si objal kolena a roztřásl se.
"Tati…," zaslechl tichý šepot nad hladinou, ale už to nebyl hlas jeho syna.
Člun sebou znovu trhnul, voda zuřivě vířila. Frank zavřel oči. Cítil, jak se mu celé tělo rozechvívá úzkostí. Nedokázal se ani pohnout. Hlavu měl pevně sevřenou mezi koleny a poprvé po letech se tiše modlil.

A pak... všechno ustalo.
Voda se uklidnila, hladina byla znovu tichá, jako kdyby se nic nestalo. Frank zůstal schoulený na dně člunu, hlavu opřenou o kolena, třesoucí se zimou a hrůzou.
Člun se pomalu houpal na klidné vodě a noc přecházela do rozbřesku. Frank seděl bez hnutí, jeho mysl byla prázdná, tělo vyčerpané. Slunce začalo vycházet nad obzor a z břehu se ozvalo zatroubení auta.