Hrdlička

Hrdlička

V době epidemie ptačí chřipky se hodí každá ruka… A tak se stalo, že jeden muž, jménem Špuntík, co měl údajně mírné psychické problémy, a vše chápal doslova a dost podivně, byl vyslán do drůbežárny, aby pomáhal s likvidací kuřat.

„Teď jděte do haly a zabijte všechna kuřata a jiné ptáky, co tam najdete“, přikázal mu veterinář.

Ten muž se krátce zamyslel a povídá: „Dobře. Ale máme tam taky Hrdličku !“

Veterinář ho jen odbyl. „No, když tam máte hrdličku, tak taky zabít ! Žádné vyjímky“.

Asi hodinu se nic zvláštního nedělo. Veterinář si vyřizoval nějaké poznámky a hovory a čekal na ukončení akce.

Pak se najednou ozval šílený řev. Po chvíli se ven vypotácel mladý muž se sekerou v zádech, padl na zem a bylo evidentně po něm.

Veterinář se ani nestihl vzpamatovat z toho děsu, když vyšel ven ten pracovník.

„Všechno je hotovo šéfe !“ Mnul si přitom spokojeně ruce nad dobře odvedenou prací.

„Ccco jee ttohle ?!“ ukázal veterinář zděšeně na ležící mrtvolu se sekerou v zádech.

„To je údržbář Hrdlička ! Řekl jste všechny ptáky a kuřata, tak jsem se přece ptal jestli Hrdličku taky ! A vy jste řekl, že ano !“

„Co jste to provedl, tohle je přeci člověk !“ zděsil se veterinář.

„Ale je to Hrdlička !!!“ trval si na svém pracovník Špuntík.

„Vy vrahu ! Volám policii !“ zařval veterinář.

„Ale poslechněte člověče !“, zadíval se na něj Špuntík podezřívavě. „Nejmenovala se vaše matka za svobodna náhodou Slepičková ?!“

Veterinář na něj vytřeštil oči.

„Všechny ptáky i slepičky musím zabít !“ Špuntík začal páčit sekeru ze zad Hrdličky.

„Co vás to napadá člověče ! Já nejsem žádná slepice !“ pokoušel se veterinář navázat dialog.

„A ještě k tomu je to mluvící slepice !!“, kontroval pracovník Špuntík.

Veterinář už na nic nečekal a rozběhl se pryč.

„Slepička mi nebude dávat rozkazy ! Jen počkej, já si tě chytím ! Všechna drůbež musí být bezpodmínečně utracena, i když se vydává za veterináře !“ A s vítězoslavným řevem se hnal za prchajícím veterinářem.

Když se ke slovu dostala zásahová jednotka, přivolaná, aby zabránila dalšímu řádění pana Špuntíka, byl její velitel, jistý pan Orlíček, málem taky zmasakrován, protože říkat takové jméno před osobou s takovou duševní poruchou je čiré šílenství. V péči ústavu pro choromyslné skončili proto oba…...