MUŽI Z DRUHÉHO SVĚTA - GEORGE

GEORGE

Nenápadně si prohlížím tvou tvář a jsem si čím dál víc jistá, že mi neříkáš všechno. Dělí nás od sebe několik metrů, a já mám přesto pocit, že stojíš hned vedle mě a dýcháš mi na krk. V ten okamžik vyšleš mým směrem jeden ze svých zaujatých pohledů a mě okamžitě zahoří tváře studem. A to mám své pubertální roky už dávno za sebou.
     Uběhl sotva týden, co jsme se spolu sešli v jiné místnosti a za jiných podmínek a já v sobě stále hýčkám vzpomínky na tvé potem se lesknoucí tělo a spokojený výraz, který pokaždé nasadíš, když dosáhneš plného uspokojení. Kvůli tomu se cítím výjimečná, protože ho jako jedné z mála ukazuješ právě mě.
     Poslední dobou mám ale pocit, že tě v našem vztahu cosi unavuje. Jako bych bez jakéhokoliv předchozího varování sestoupila v tvém pomyslném žebříčku hodnot až na spodní příčku. Ale o tom bych mohla nejspíš jen dlouze polemizovat. Naneštěstí vím, jak tuhle svou nejistou pozici změnit. Znám způsob, jaký by mě zaručeně přivedl zpátky na vrchol, ale prozatím na to v sobě nenacházím dost odvahy.
     Na večírku je ohromná záplava lidí, ale já jsem naplno schopná vnímat jenom tebe. Nedívám se ti ale přímo do očí, protože by to nebylo moudré. Místo toho pozorně studuji řeč tvého těla a zdá se mi, že jsi kvůli něčemu napjatý. Na malou chvilku uvažuji, jestli to tvé napětí pramení ze strachu, že poruším pravidla a veřejně se k tobě přihlásím, nebo jen z obyčejné nudy ze všednosti tohoto večírku. Jsem si ale jistá, že pokud dnes neudělám první krok, ty se mi budeš celý večer zdatně vyhýbat.
Nevzrušeně se porozhlédnu po ostatních lidech v místnosti a zhnuseně si uvědomím, jak moc mi donedávna záleželo na tom, co si o mě právě tihle lidé myslí. Dokud jsem nepotkala tebe. Jen díky tobě teď vidím svět jinýma očima. Tvýma očima. A pokaždé to není úplně hezký pohled.
     Když náhle opustíš hlouček svých obdivovatelek, mám co dělat, abych se nepřesunula na místo, kde jsi před chvílí stál a do plic nenasála vůni tvé toaletní vody. Občas mám strach z té nakažlivosti, která je mezi námi každým společným aktem stále silnější.
     Raději se připojím k pár lidem postávajících na chodbě a možná až příliš usilovně předstírám, že se dobře bavím. Dřív by mi tyhle plytké rozhovory o ničem vyhovovaly, jenže to bych nesměla na jednom z těch večírků narazit na tebe. Nyní je to jen tvá přítomnost, která mi dovoluje na tomhle světě existovat.
     Nesvěřila jsem se ti se svými city k tobě a myslím, že ty se mě na to sám nikdy nezeptáš. Pro tebe totiž víc než to, co k tobě cítím, znamená to, že s tebou sdílím tvou vášeň. A za to jsi ochotný mi dát kousek sebe, díky čemuž cítím výjimečná. Tím mě jen utvrzuješ, že k tobě patřím.
     Ze začátku našeho vztahu jsi mě o tom ale musel několikrát tvrdě přesvědčit. Dlužím ti omluvu. Řekl jsi mi, že ses do mě zamiloval a to mě tenkrát vyděsilo natolik, že jsem z tvé velkorysé nabídky zbaběle vycouvala. Chovala jsem se neuvážlivě a to sis nezasloužil.
Po našem prvním setkání jsem nevěřila, že bychom mohli mít něco společného, dokud jsi mi názorně neukázal svou představu o životě v rovnováze, která se během několika dalších setkání proměnila v mé přirozené prostředí. Překvapilo mě, jak to bylo snadné. Asi jako schopnost živého tvora dýchat sám od sebe.
     V davu jsi téměř nepřehlédnutelný, protože jsi až obdivuhodně stavěný. Navíc máš atletickou postavu a působivě atraktivní tvář. Mě ale víc přitahuje tvá různobarevná aura. Láká mě tvá destrukce. Miluji tvou odhodlanost a obdivuji tvou nedostupnost, za kterou před světem úspěšně skrýváš své touhy. Vzrušuje mě nebezpečí, které s tebou cítím, když mi ukazuješ své pravé já.
     Díky té hříšné kombinaci si vedle tebe ale občas připadám nevýrazná a jen tvé hřejivé objetí dokáže ten nepříjemný pocit trochu zmírnit. Snad proto jsem tvé nabídce nakonec podlehla.
V hlavě mi vyvstane tvůj pyšný výraz, když se mi poprvé podařilo zůstat v místnosti po celou dobu tvého vystoupení a udržet své emoce pod kontrolou. Později jsi mi do ucha pošeptal, že ve mně vidíš obrovský potenciál, který dokážeš využít a já tě nechci zklamat. Tentokrát už ne.
     Ostatně proto jsme dnes tady. Dnes se totiž naše cesty definitivně rozejdou, nebo s tebou zůstanu a ve všem se ti podvolím. A tím, jak mě teď na večírku úplně ignoruješ, mi jen ukazuješ, jak prázdný bude můj život bez tebe, když si zvolím tu první možnost. Zavřu oči, abych se lépe soustředila na to, co se odehrálo před týdnem.
     Ze všeho nejdřív si vybavím tvé dlouhé prsty putující po nachové pokožce horkého ženského těla. Vzpomínám si na všechny tvé opatrné doteky, které působily intimně a zároveň tak zbožně, až skoro obřadně, že mi z toho doslova zčervenaly tváře. A ty jsi, jako pravý gentleman, to mé nevhodné chování nijak nesoudil a soustředěně pokračoval v tvorbě svého díla.
     Ženské jemné rty se díky tvé zručnosti pootevřely a vydechly nefalšovanou touhou. Její oči se přirozeně naplnily očekáváním a její dech se stal o něco přerývavější, což bylo jen malou předzvěstí toho, co následovalo potom. S neutrálním výrazem ses dal do pomalého, až mučivého laskání její obnažené pokožky, dokud tě ty její bledé rty neprosily o vysvobození z té mučící euforie, kterou jsi jí svými zručnými doteky působil. Jakmile se jí však zvedly všechny světlé chloupky na těle a na krku jí vystoupla žíla, objevil se v tobě ten pravý lovec.
Nejprve jsi jí trochu surověji popadl za pravé zápěstí, ale ona byla tak pohlcená vlastní touhou, že hrubost tvého stisku sotva vnímala. Opatrně sis přiložil její zápěstí ke rtům a jemně jí políbil do míst, kde ji pod pokožkou pulzovala krev. Když se tvé rty setkaly s její alabastrovou kůží, dotyčná se pod náporem svého vzrušení sama kousla do vnitřní strany svého nadloktí. Nato jsi jí trpělivě palcem obkroužil políbené místo, a až teprve potom ses přesunul dál.
     Zpočátku jsi prstem líně bloudil po jejích jasně viditelných žílách, které se rozvětvovaly pod rozechvělou bílou pokožkou, zatímco já obdivovala tvou stoprocentní kontrolu, a především to, že tě tvoje vlastní tělesné touhy nepřipravily o chladnou hlavu. Nejspíš v ten okamžik jsem si uvědomila, o jak jedinečnou chvíli se ve skutečnosti jedná.
Pak ses dostal k jejímu vyhublému rameni. Tam jsi ukazováčkem několikrát zmapoval černé linky jejího tetování, které končily nad její klíční kosti. Nezbedné ramínko od modré podprsenky, co měla na sobě jsi jemně odsunul stranou, aby ti nic nebránilo přivlastňovat si to vzrušené ženské tělo před sebou.
     Stejným způsobem jsi pak až nesnesitelně pomalu pokračoval k jejímu hrudníku, kde její srdce svádělo trýznivý boj se stále rostoucím vzrušením a napětím, které se dál shromažďovalo ve středobodu jejího těla. Správně jsi vytušil, že je už téměř na pokraji fyzického výbuchu a svou pozornost jsi tak zaměřil na její suché a popraskané rty. Položil jsi na ně svůj ukazováček, a když se do něj ty rty hned po tvém pobídnutí toužebně zakously, tvého soustředěného těla se viditelně zmocnila nová vlna adrenalinu. A v ten samý okamžik jsem viděla tu scénu před sebou tvýma očima.
To rozpálené tělo. Měkké, poddajné a ochotné ti cokoliv dovolit. A ty jsi chtěl víc. Ne. Potřeboval jsi víc. Trýznit tu ženu touhou po své náklonnosti tak dlouho, dokud nebude litovat, že se k takovým hrátkám zaprodala.
Ohleduplně jsi zastrčil uvolněný blonďatý pramen jejích neposlušných vlasů za její ucho a hřbetem ruky jsi něžně pohladil její štíhlý krk. A pak jsi nečekaně tvrdě zaútočil na její chtíčem unavené tělo.
     Bez jakéhokoliv varování jsi uchopil jedno její ňadro do své dlaně a následně ho obdivně potěžkal. Palcem jsi přitlačil na její bradavku, čímž sis od svého objektu vysloužil náruživý povzdech. Tvá druhá ruka se proměnila v zákeřný plaz, když se hbitě přesunula k druhému prsu. Pár následujících vteřin jsi pak jako v transu prozkoumával oběma dlaněmi její ňadra a já přitom měla pocit jako by se zastavil čas.
     V téhle fázi sis to ještě mohl rozmyslet. Mohl jsi přemoct své choutky a ovládnout tak své vnitřní démony. Ještě tady jsi totiž pořád měl tu bestii v sobě pod kontrolou. Jakmile se ale daly tvé oči znovu do pohybu, poznala jsem, že jsi právě skrz ně otevřel bránu do samotného pekla.
Horkou dlaní jsi přejel po sotva viditelných varháncích hebké kůže, pod kterou se viditelně rýsovala žebra, a stejně vášnivě jsi tak pokračoval až k pupíku. Tam ses náhle zarazil a vůbec poprvé ses podíval té ženě před sebou přímo do očí. Mlčky jsi ji tak žádal o svolení dokončit své putování. Jako by snad měla na vybranou!
     Z tvého těla vyzařovala taková autoritativnost, která odváděla pozornost od tvého mohutného vzrušení v kalhotách, ale především od tvého skutečného záměru. Naopak v ženiných očích se zračila naprostá důvěra, protože v té chvíli obalamutil všechny její smysly tvůj nezdolný šarm a uhrančivá přitažlivost.
Prohnula své tělo v zádech a tím ti zcela úmyslně umožnila otevřený přístup do nitra svého těla v domnění, že právě po téhle její části prahneš nejvíc. Současně si laškovně olízla rty, aby tě ještě víc vyprovokovala k závěrečnému milostnému spojení. To stačilo k tomu, aby se tvé zkušené prsty pustily do práce.
     Opatrně jsi odhrnul lem jejích kalhotek, naplno nasál vůni jejího středu a teprve potom ses mi s vítězoslavným úsměvem a uspokojením podíval do očí.
Tu noc jsem ztuhle seděla v rohu místnosti, pevně přivázaná ke kožené židli na kolečkách s očima vytřeštěnýma hrůzou, a přesto neschopná se dívat jinam než na tebe, a to sněhobílé ženské tělo před tebou.
     Nesouhlasím s tím, co děláš, ale líbí se mi, jak se na mě díváš, když je konečně po všem. Když ke mně přistoupíš a tvé oči přitom překypují vřelostí a láskou. Když mi uvolňuješ provaz na kotnících a promlouváš ke mně skrz pnutí ve svém poklopci. Když mě později držíš kolem pasu a dáváš mi pusu na spánek.
     Ve skutečnosti závidím těm ženám, kterých se takhle otevřeně dotýkáš. Několikrát jsem tě prosila, aby sis mě vzal se stejnou náruživostí jako ty ženy, ale pokaždé mi odpovíš, že na to nejsem připravená.
     A přesto jsi to ty, kdo ode mě odvrací zrak pokaždé, když dokončuje své dílo. Když oběť křičí bolestí a úpěnlivě tě prosí, abys to její trápení ukončil. Nedokážeš se na mě podívat, ani když se jejich nehty zarývají do dřevěných opěrek, zatímco ty jim přitom chirurgicky přesně odděluješ končetiny od těla. Chceš, abych se při tom na tebe dívala, ale naopak ty se během toho nemůžeš dívat na mě. To je tvá slabina.
A ty dobře znáš tu mou. Nesnesu pohled v tvých očích, když ty ženy přivedeš k vrcholu. Opovrhuji těmi loutkami, se kterými si takhle hraješ a především mám vztek na tebe, protože mi tak dáváš najevo, že bych nebyla jiná, kdybych byla v jejich pozici. A asi nejvíc ze všeho jsem naštvaná sama na sebe, protože máš pravdu.
     Jsi to ty, kdo vyžaduje, abych u toho byla, když ty dívky připravuješ o úctu a následně o život. I přes to všechno mě přitahuješ. Chci tvé tělo, avšak proklínám tvou duši.
Jakmile se vrátím do přítomnosti, věnuješ mi jeden z těch svých samolibých úsměvů a trochu netrpělivě mi naznačíš, že je čas, abych se rozhodla. Nepatrně trhnu bradou k podnapilé atraktivní rusovlásce v rohu místnosti a sleduji, jak mou volbu na pár vteřin zvažuješ. Nakonec jen mírně pokývneš hlavou, a to je gesto, kterým schválíš mou volbu.
     A pak už jen beznadějně sleduji, jak nasadíš masku tajemného svůdníka se zlomeným srdcem a tím uděláš první tah na hracím poli, zatímco já se v tu samou chvíli převtělím do role volavky.
     Nikdo nesmí vědět, že se známe. Všichni si mají myslet, že jsem jen další tuctová holka v davu, která se snaží mezi zdejší smetánkou sbalit bohatého starce, zatímco ty jsi bezúhonný občan, báječný manžel a vynikající otec, kterému všichni předpovídají zářivou politickou kariéru.
Na veřejnosti jsme tak dva cizí lidé, které nic nespojuje. Uvnitř našich těl ale hoří společná vášeň.