Sebeobrana

 

Sebeobrana.

 

Selfdefence

 

V jiném vesmíru a jiné galaxii je planeta s humanoidy.

 

 

John teď stál na ulici proti protivníkovi, který pobodal nožem několik lidí a chystal se na něj. Výpad nožem, jeho úhyb. Nůž ho škrábl na ruce. Na chodník dopadly první kapky krve. Kop nohou do ruky protivníka, kdy náhodně nůž vykopl. To ale celý problém neřešilo. Následovaly rány pěstí do jeho těla v rychlém sledu, útočník byl jako posedlý.

On ho kopem zasáhl do kolena, což protivníka na chvíli zpomalilo. Ale ten hned vedl prudký úder do obličeje, ale ten John vykryl a druhou rukou dvěma prsty rozevřenými do tvaru písmena V zaútočil na protivníkovi oči. Jakoby ty prsty měly projít skrz hlavu, projít mozkem a skončit na druhé straně hlavy.

Skoro to vyšlo, ale nedotáhl to úplně do konce. Nepřítel ztratil na chvíli orientaci, tápal ve vzduchu pěstmi, snažil se rozkoukat. Teď nebo nikdy, šance se nemusí opakovat ! pomyslel si John.

John srazil stranou útočníkovu pěst a svojí pěstí ho tvrdě udeřil do krku, Protivník zachroptěl a šel k zemi. Chvíli sebou na místě škubal v křečích a pak znehybněl.

John prudce dýchal, uvědomoval si vyčerpanost i krev stékající mu z poraněné ruky. Nespouštěl z očí tělo nepřítele, protože si nebyl jistý jestli je opravdu konec. Jedna z žen se dala do hrozného pláče a on pochopil, že jedna z obětí řádění útočníka je po smrti.

Další už vnímal jako v transu. Příjezd policie a přikrytí útočníka dekou. Byl konec, poslední úder pěstí byl tedy smrtící.

V blízkém automatu si dal slazenou kolu. Potřeboval doplnit energii, celý se třásl a lil z něj pot.

Na dotaz policistů, k čemu došlo odpověděl jen „ Nutná obrana“. A víc vypovídat nechtěl až do porady s advokátem.

 

V doprovodu advokáta tedy učinil výpověď a měl za to, že když jsou k dispozici i záběry pouličních kamer bude situace jasná.

 

„Když budeš mít tuhle knihu ve vlastnictví, splní se ti jakékoli přání.“ stálo na začátku té knihy. Měl rád knihy a když tuhle našel ve smetí na chodníku, tak si ji vzal a rozhodl se, že si ji přečte. To bylo v den soudního přelíčení. Knihu nechal doma a vyrazil do města.

 

 

Stále tomu nemohl uvěřit. Soudce ho na návrh státního zástupce a závěrů policie poslal na několik let do vězení za nepřiměřenou obranu ! Prý rána do krku už nebyla nutná, když byl protivník prakticky bezbranný!

Jako v transu stál a nereagoval na výzvy soudce. „Tohle vám nedovolím ! Nikdo mě nebude za tohle trestat a omezovat.“ Proti přítomným policistům měl pramalé šance dostat se ke státnímu zástupci nebo soudci a řádně je ztrestat.

Tak si přál nahlas něco šíleného...

„Vy parchanti ! Přeju si, aby každý, kdo proti mně udělal nebo udělá něco špatného nebo se bude pokoušet o něco špatného nebo jen na to pomyslí, ať hned chcípne !!!“ Policisté se ho snažili zvládnout, ale dostali na uvítanou kopance a rány pěstí, jednoho lehce zranil a druhému ukousl kus ucha. Tak odhodlaný byl hájit svou svobodu a tohle byla jeho forma odvolání, kdy nehodlal připustit byť jedinou minutu být omezen na své svobodě, když se ničeho špatného nedopustil, jenom se bránil a bránil tehdy na ulici i ostatní.

 

 

Soudce nechal vyklidit soudní síň a policisté se ho snažili zpacifikovat, nakonec ho museli vynést spoutaného provazy ven a hodit jako balík do policejního auta. Na rozloučenou jednoho znovu bolestivě kopnul.

„To si odsereš !“ slibovali mu.

 

Když dorazili do vězení a chtěli ho svléknout a dát mu jiné šaty nastala bitka znova.

 

 

 

Mezitím se v budově soudu začaly dít podivně věci. Soudce už navrhoval mnohem větší zpřísnění trestu, možná i na doživotí. Pak se najednou chytil rukou za prsa, začal řvát bolestí a chroptět. Chrlil obludné množství krve, pak strnul a zřítil se bezvládně k zemi.

„Je po něm“ !! Okolní lidé byli tou situací šokovaní.

V místnosti justiční stráže se udály jiné věci. Členové, co byly v době soudu přítomni v místnosti a pacifikovali Johna se sesunuli bez známek života k zemi.

„Co jim to ten parchant udělal ?! Vždyť jsou mrtví. Hajzl jeden, až ho dostanu do ruky …“Dál se tento člen stráže nedostal, protože strnul a bez známek života se skácel k zemi.

Policisté, kteří vyšetřovali případ, se vraceli na stanici, když auto z nezjištěných důvodů vyjelo do strany a čelně nabouralo do stromu. Všichni tam zemřeli ...

 

John to zprvu nechápal. Ruce, co ho držely, pomalu povolily.

Členové policie a vězeňské stráže nevěřícně koukali a nechápali. Ten policista, co se ho nejvíce pokoušel zpacifikovat,teď chroptěl a svíjel se na zemi, tekla mu krev z pusy. Pak ztuhnul a bylo po něm.

Co to ?!

Jeden po druhém se chytali za krky, jako by je někdo škrtil, lapali po dechu a svíjeli se po zemi. Jeden po druhém umírali během chvíle.

John se zvedl ze země. Jeden ze strážců zákona se chystal vytáhnout pistoli, aby mu pohrozil ale zhroutil se v křečích a za chvíli už nedýchal. Objevovali se další a další dozorci a řvali na něj, ať se ani nehne, ale potkávalo je to samé. Zmítali se a chrčeli a umírali Johnovi přímo před očima.

Jako poslední to odnesl ředitel věznice, který se domáhal jeho poslušnosti a aby se sám spoutal, tak mu hodil pouta.

John se rozhlédl se po hromadách mrtvol strážců zákona a třesoucíma rukama si ze stolu vzal klíče od východu a potácivým krokem se odebral pryč.

Teprve venku se trochu uklidnil a vydal se na cestu. Nikdo se ho zastavit nepokusil. Sice to nevěděl, ale na strážních věžích přibylo několik mrtvých členů vězeňské stráže, co se ho pokusilo zastavit odstřelovacími puškami a samopaly.

 

 

Nikým neobtěžován se vrátil domů. Najedl se, osprchoval se a pustil si televizi. Místo uklidnění šok ! Zprávy se plně zabývaly jeho osobou, incidentem u soudu a nálezy nebývale velkého množství mrtvých policistů v ulicích. Hovořilo se, že to vypadá jakoby se plnilo to jeho přání proti nepřátelům, co vytvořil v soudní síni.

Zíral, neschopen cokoliv dělat. Nechtělo se mu věřit, že by to přání, mělo takovou moc ! Že by ta jeho kletba fungovala a zabíjela ?! Pak si vzpomněl na to,co stálo v té knize, co našel ráno ve smetí. Že mu splní každé přání.

Našel ji a otevřel. Nápis uvnitř vypadal jinak. „Vaše jediné přání bylo dneškem úspěšně splněno !“

A kniha mu najednou z rukou zmizela, úplně se rozplynula…

 

Musel na vzduch. Něco si koupit. Sousedka, se kterou neměl právě dobré vztahy se právě vracela z procházky.

„Tak vy jste teď ten odsouzenej vrah ! No počkejte až vás policajti dostanou do rukou, ty vám dají ! začala hned ona.

„Já ale nic špatného neprovedl !“ hájil se on.

„Jen nepovídejte“ ! Pěkně si to odserete, to vám tedy přeju. Pak se chytila za krk, jako by ji někdo škrtil a zhroutila se na zem. Ve chvíli byla úplně mrtvá.

John jen nevěřícně nasucho polknul. Co se to děje ?? Přála mu něco špatného a najednou je mrtvá … Ven vyšla její sousedka.

„Co jste jí to udělal ?! Zavolejte policii ! Je to vrah ! Já tě zabiju !“, žena se na něj vrhla. A v půli pohybu ztuhla, zasténala a mrtvá mu padla k nohám. Ven vyšla její dcera s malými dětmi. Všichni začali řvát, co to provedl, že ji zabil.

Nestačil je zastavit. Žena i děti popadali mrtví na chodník… Asi mu přáli něco špatného a proto zemřeli !

Dál se do šíleného běhu. Nekoukal na nikoho, až do doby než doběhl do obchodu. Tam si dal kolu a třásl se.

Chtěl jet do města. Autobus stál v zastávce, motor běžel, řidič byl ale mrtví.

„To je ten vrah !“ zvolala jedna z žen na zastávce. „Píšou o něm na internetu, zabte ho než bude po nás !“ Několik lidí se skutečně dalo do pohybu směrem k němu, ale během chvíle popadali na zem a byli mrtví.

Utíkal domů a zamkl se v bytě.

Zprávy přinášely zvěsti o tom, jak se ho policisté snaží vypátrat a přivést do vězení a před soud. Dokonce byly zapojeny speciální jednotky armády.

„Jenže problém spočívá v tom, že jakmile chtějí uposlechnout rozkazu, tak hned nebo za chvíli umřou !“ řvala reportérka skoro hystericky do mikrofonu.

 

 

 

 

Na druhé straně světa došla během několika hodin umělá inteligence jedné z nejmocnějších armád k závěru, že tento John, doposud nevýznamný člověk, představuje hrozbu pro národní bezpečnost státu a je ho nutné zlikvidovat. Superpočítač umělé inteligence zprávu odeslal, ale pak se z neznámých důvodů zkratoval a celý systém byl zničený.

Prezident, který vydal rozkaz agentům a silám armády ke zničení toho Johna, se krátce poté chytil v pracovně za prsa a bez známek života se zhroutil k zemi, mrtev. Podobně dopadl zde přítomný šéf tajné služby a ministr obrany. Pak začali umírat tajní agenti a členové speciálních sil a armády. O stejnou věc se pokusili síly i jiných významných států. Ale skončilo to skonáním prezidentů, ministrů, špičkových agentů, policistů i prostých vojáků. Dokonce pokus o odpálení mezikontinentální jaderné střely, která měla deseti hlavicemi zničit město, kde John žil, skončil neúspěchem, Obsluha podivně zemřela a střela explodovala ještě v silu a zamořila radiací celé okolí.

Nebyla šance, jak se Johna zbavit a dostat k němu někoho nebo něco, co ho zabije. Od čehož si vůdci slibovali, že to kletbu zruší. Dokonce se porouchalo několik prototypů androidů nerozeznatelných od lidí, výkvět technologického pokroku. Všechno bez úspěchu !

 

John týden nevyšel z domu. Nekoukl se ani na televizi a internet. Když zprávy zapnul byl v šoku. Všude vysílali upozornění, které nabádalo občany celého světa, aby na jistého Johna, tedy jeho osobu neútočili, ani mu nepřáli nic špatného. Protože, to jeho přání, ta kletba, kterou vyslovil v soudní síni, při pokusu bránit svou osobu, si do té doby vyžádala půl miliardy lidských obětí !!!

Každý, kdo byť jen pomyslel na to, aby se mu něco špatného stalo totiž zemřel…

Došel si doplnit zásoby do obchodu, který měl dle všeho problém se zásobováním.

Potom strávil dobu přemýšlení o tom, jestli se pokusit zrušit své přání, ale nakonec vždy došel k závěru, že by ho pak bez slitování někdo zabil, protože by přišel o svou obranu. A asi by to stejně bez té knihy nefungovalo.

Jak listoval, krátce po tom incidentu v té knížce, našel slepené dva listy. Když je od sebe opatrně dostal, našel jednoduchý text. „A jestli si někdo bude přát špatně, bude se pak sto let smažit v pekle … Hahahahaha !“

 

Přál si špatně nebo ne ? Zakousl se do jídla a jen tak v klidu přemýšlel o všem možném.

 

Potom přišel do banky v centru města. Chtěl něco zkusit.

„Přišel jsem si pro sto milionů kreditů !“ řekl bez zaváhání.

„Chcete úvěr ?“ zeptala se ho překvapená pracovnice.

„Ne ! Chci je jen tak ! Jsem totiž ten určitý John, co si něco přál !“

Pracovnice zaječela a padla mrtvá k zemi. Asi mu něco špatného přála.

John totiž došel k závěru, že když přání nemůže zrušit jiným přáním, tak si aspoň získá nějaké velké peníze, co pak využije. A oni mu v jejich vydání nebudou odporovat.

Opravdu je získal a jak chodil městem a nakupoval, všude po něm zůstávali tu a tam mrtvoly, jak se lidé neudrželi a přáli mu něco špatného.

Některá přání mohou být opravdu velmi nebezpečná...