MUŽI Z DRUHÉHO SVĚTA - EMBRY

Ještě jsi nedorazil domů a mě se přitom po tobě už tolik stýská. Znuděně ležím na pohovce v obývacím pokoji a nepřítomně přepínám z jednoho hloupého programu na druhý, které jsou jak posléze zjistím, ještě hloupější, ale je mi to fuk. Beztak se momentálně nedokážu soustředit na nic jiného než na tebe a především na to, jak zatraceně dobře voníš.
     Jako na zavolanou mě v nose zašimrá slabá vůně aviváže, po které je pokaždé cítit tvoje oblečení a hned na to ji vystřídá vůně borovicového jehličí, která vychází z tvého těla, když se právě osprchuješ, a kterou mám v mysli zarytou tak hluboko jako tvojí chůzi nebo široký úsměv. Lenivě zavřu oči, abych si ten příjemný pocit, který se mi rozlije po těle pokaždé, když tě spatřím, zintenzivnila.
     Po pár vteřinách se zpod mých víček objeví tvá tvář, kterou navíc vidím tak jasně, že jí určitě dokážu detailně popsat i za spoustu let. Úzký obličej, rovný nos a výrazná brada. Husté, světlé obočí a modrozelené oči, které mají ten nejpronikavější pohled, jaký jsem dosud u žádného muže neviděla. Automaticky natáhnu ruku, abych na článcích svých prstů ucítila šimrání tvého strniště, které mi s tím, jak sexy s ním vypadáš vypaluje samotnou díru přímo do hlavy.
     Místo tvých vousů však nahmatám jen látku na svém gauči a po chvíli váhání na ní položím celou svou dlaň. Pak po ní opatrně přejedu prsty tak jako by to skutečně byla tvoje tvář. Představím si, že zajedu rukou do tvých bronzově světlých vlasů a ty v údivu nazdvihneš obočí, zatímco ti v očích se zájmem zajiskří. Oba v tu chvíli víme, co ten tvůj pohled znamená.
     Odshora dolů si tě prohlédnu hladovým pohledem a zastavím se na tvých dokonale vykrojených rtech, které jsou nasládle růžové a hebké jako samet. Z té představy se mi naženou sliny do úst a samým vzrušením si olíznu suché rty. Doslova šílím touhou, abys mě těmi rty políbil. Mé prsty stále líně kloužou po měkké látce, která však nemůže nahradit hebkost tvojí kůže a nasucho polknu knedlík v krku, který se mi tam udělá.
     Nejdřív se ukazováčkem zlehka dotknu místa, kde ti pod kůží bije srdce a pak si začnu postupně vyšlapávat po tvém vypracovaném hrudníku cestičku. Vůbec se těm mým dotykům nebráníš a já z toho doslova ztrácím všechen rozum. Následně se dostanu až k tvému pupíku a samým vzrušením se mi roztřesou kolena, když pod svými prsty ucítím tvé jemné chloupky. Položím ti dlaň na ploché břicho a celá se zachvěji rozkoší a potlačovanou touhou. V ten samý moment jsem proti svým pocitům tak bezmocná, že jen stěží ve svém hrdle zadržuji zoufalý výkřik.
Tak moc tě chci.
     V jednu chvíli dokonce tvé tělo proudí s tím mým jako vodopád, který ale zároveň prohrává boj s gravitací. Varovně zavrčíš, když ti netrpělivě rozepnu pásek u kalhot a zbavím tě tak viditelného nepohodlí. Na rtech se mi objeví šťastný úsměv, když vidím, že je tvá touha po mém nitru doslova hmatatelná. Nejspíš bych to neměla už dál protahovat, ale dostanu chuť tě provokovat, takže ze všeho nejdřív jen obdivně přejedu prstem po celé délce tvé chlouby a pak ruku zase poslušně stáhnu zpátky k sobě.
     Překvapeně vykřiknu, když se vzápětí proměníš v rozdivočelé zvíře, které se po mě začne sápat s neobvyklou krvežíznivostí. Vteřinu na to mě začneš líbat tak divoce a horlivě jako by to bylo poprvé a zároveň naposled. Tentokrát se neptáš na svolení a rovnou ze mě strhneš oblečení. A pokračuješ s tím, dokud nejsme oba úplně nazí, takže našim tělům nedopřeješ ani jediný kousek prostoru pro představivost.
     Zbožňuju, když svými zuby drtíš kůži na mém krku. Zanecháváš tak ve mně pocit, že mě zvenku i zevnitř trháš na kousíčky a přesně tenhle okamžik bych pak chtěla prožívat do nekonečna. Z tvých majetnických doteků se mi vaří krev v žilách, která místy bublá pod mou horkou kůží. V uších mi zní zběsilý tikot srdce, když mi tvé ruce názorně předvádějí své umění.
     Ocitnu se tak v pasti svých vlastních pocitů, odkud nemám kam utéct. A nejspíš bych to v tuhle chvíli ani nedokázala. Dobrovolně ti přenechám veškerou nadvládu nad svým tělem a v návalu rozkoše k tobě natáhnu obě ruce, když se ke mně následně přitiskneš celým svým tělem, takže mezi námi nezbyde ani milimetr jiného prostoru. Jen moje tělo, které se dotýká tvého a naopak.
     Jsem si jistá, že už dávno víš, že pokud mě chceš, jsem tvoje, a to se vším, co k tomu patří. Neodpovíš mi slovy, ale jakmile si obtočíš moje nohy kolem svých štíhlých boků, dáš mi tak znamení, že mě chceš právě takovou. Poddajnou a svévolnou. Tiše se mě zeptáš, jestli jsem na tebe připravená a já se jako odpověď prohnu v zádech a nedočkavě se pod tebou zavrtím.
     Ze všeho nejvíc zatoužím zastavit čas a donekonečna pak prožívat právě tenhle jediný okamžik. Tu chvíli předtím než se naše těla definitivně spojí v jedno. Tuhle jednu vteřinu těsně předtím, než se mě zmocníš a celý svět se na moment zastaví.
     Vždycky mám pak pocit jako bych měla po celé délce páteře rozžhavené brnění a jediná možnost, jak si od něj ulevit, jsi ty. Ten, koho vídám téměř každý den. Ten, kdo se mi dívá přímo do očí, když stojím naproti němu. Ten, kdo se každý den široce usmívá stejně jako já, když tvé auto konečně zastaví před domem.
     Jsem první, kdo té nahromaděné vášni podlehne a v návalu neskutečné vášně zvrátím hlavu dozadu a nehty lačně sjedu po tvých zádech. Místo tvé kůže se ale mé nehty zaryjí do opěradla pohovky.
     Doširoka otevřu oči, ale už je příliš pozdě. Krev se mi navalí do středu těla a já tak přepadnu přes okraj propasti, do které mě mé vlastní představy zavedly. Zprudka vydechnu zklamáním, když odezní poslední zbytky mého orgasmu a já tak procitnu do nepříjemné reality, protože tu ve skutečnosti nejsi. Opět mě přemohly emoce a syrový živočišný chtíč po jiné lidské bytosti. Trpím a proklínám každou vteřinu, kterou trávíš někde jinde nebo s někým jiným, protože mě to nutí po tobě pořád dokola až nepřirozeně toužit.
     Znovu uchopím do ruky dálkový ovladač od televize a pohledem při tom zabloudím na nástěnné hodiny, kde si ověřím, kolik času zbývá do tvého příjezdu domů. Za necelou hodinu se otevřou vrata od garáže a já podle toho zvuku poznám, že ses vrátil domů.
     Nejdřív budu mlčky sledovat, jak vystoupíš ze svého auta a opatrně položíš kufřík se smlouvami od klientů na zem, abys ho uchránil před svými dvěma dětmi, které se o vteřinu později vyřítí z domovních dveří a obě se na tebe vrhnou se širokým úsměvem od ucha k uchu. Následně je obě současně obejmeš a na rtech ti při tom hraje spokojený úsměv. Pokaždé, když vidím, jak obě své děti miluješ, nahrnou se mi slzy do očí, ale nepřestanu se usmívat.
     Tenhle optimistický výraz mi však vydrží jen do doby, než se tvá sametová ústa důvěrně přitisknou na rty tvojí manželky, která vyjde z vašeho domu, aby tě přivítala.
     Znechuceně odvrátím pohled od domu přes ulici a znuděně sáhnu po ovladači, abych přepnula z jednoho nudného programu na druhý, zatímco se mé myšlenky zatoulají zpátky k tobě.
A v tu chvíli si slíbím, že příště, až k tomu dojde, už nepůjde jen o pouhé představy...