Dodržuj desatero

Z televize je slyšet téměř robotický hlas bez emocí reportérky. “Podle svědků, kteří objevili nové místo činu vraždy, se jednalo o doposud nejbrutálnější případ ze všech. Oběť byla nalezená ukřižovaná na jednom ze stromů v místním lese. Podle vyšetřovatelů, kteří nám dali jen minimum informací se s největší pravděpodobností týká o stejného pachatele, který v okolí provedl již šest dalších vražd. Oběť je vzdy nalezena podobně, vždy ukřižovaná, ale pokaždé s jinými ranami. O případu Vás budeme nadále informovat a trpělivě čekáme na podrobnější výsledky policie.” Michael stojí u dřezu a napůl poslouchá dění ve zprávách, moc toho přes puštěnou vodu neslyší. Ani se na to nesoustředí, soustředí se na pečlivé umývání nástrojů. Pilka na železo se umývá nejhůře. Vždycky. Včera v noci ji potřeboval použít k odřezání dlaní. Jak dostává kousky tkáně a kostí z jemných zoubků na pile přehrává si minulou noc. Není těžké se vrátit zpátky. Díky kovovému pachu z pilky se mu vzpomínky přehrávájí skoro jako film. Mapuje každý svůj počin a snaží se ujistit, že nic nenechal náhodě.

Vždycky jde na lov v noci. Temnota noční oblohy mu zajišťuje nepatrný pocit anonymity. Další pozitivum je, že noc přitahuje jeho kořist. Je mu jedno o koho se jedná, má jen jednu jedinou motivaci. Prochází se ulicí když narazí na perfektního kandidáta. Stojí v hloučku lidí čekající na tramvaj. Myslí si, že noc mu dopřává stejný obranný štít jako jemu. Ale ne, on je tu ten predátor. On je ten kdo je od Boha vyzbrojen na stopování kořisti v tomto prostředí. Cítí se jako ryba ve vodě, když zahlédne toho může vytahovat z kabátu nic netušící ženy peněženku. Nechá ho čin dokonat. Jen ať pocítí to nepatrné malé vítězství. Jeho poslední. Peněženka ženy mu zmizí v jeho kapse a pak s elegantním otočením zmizí jako by tam nikdy nebyl. Zmizí všem ostatním, ale Michael už zavětřil svou kořist a nehodlá ji ztratit. Se stejnou elegancí se chytne muže před sebou a trpělivě čeká. Následuje jeho kroky, zírá mu na záda, jeho nohy se pohybují stejně s jeho. Vidí jak prohledává jeho nový majetek. Je zvědavý, zřejmě očekává dobrou cenu. Udržuje si od něj stejný rozestup a čeká na ideální moment zaútočit. Stejně jako lev v trávě hledí na nic netušící gazelu. Není důvod spěchat. Podepsal si svůj rozsudek smrti. Teď jen vyčkat na správné podmínky. Kráčí společně temnotou noci a Michael už přemýšlí, jak ho potrestá. “Jak by si Bůh přál potrestat někoho, kdo porušil nepokradeš?” Otázka se mu honí v hlavě a snaží se na ní najít ideální odpověď. Takovou, která by jeho otce nadmíru potěšila. Než stačí přijít s uspokojivou odpovědí, jeho kořist zahne do prázdné uličky. Čas na útok. Zahne za ním a prozkoumá okolí. Je v bezpečí, pokud teď provede útok? Nikde okolo není ani živáčka. Bude o tom existovat nějaký záznam? Nikde v okolí žádný podnik, žádné kamery. Uslyší ho někdo? Nepravděpodobné, už dávno se naučil použít dostatečnou sílu k omráčení jednou ranou. A pokud by se mu to nepovedlo, stejně by ho přes hluk nočního města nikdo nezaslechl. Zrychlí svůj krok a přiblíží se k zádům muže.

Dostat kořist k sobě do suterénu není až takový problém. Lidem na ostatních nezáleží. Dokud se nejedná o jejich problém, nechtějí se do toho motat. Stačí jen předstírat, že dotyčný to přehnal s alkoholem a on je jejich dobrý kamarád co se je snaží dostat domů. Funguje to vždycky. Nikdy nejezdí taxíkem nebo městskou. To by přivolalo svědky, i kdyby byla cesta dlouhá a náročná, jde pěšky. Je to nejjistější. Teď mu leží svázaný na stole, zřejmě to s ranou trochu přehnal. Už nedýchá. Sakra, na tuhle část měl být naživu, měl se zodpovídat za svoje hříchy. Jeho duše se už sice smaží v pekelném ohni, ale měl svůj trest pocítit už na zemi. Nevadí. Teď už s tím nic udělat nezmůže. Dodělá práci, kterou započal a druhý den do otci vynahradí. Přišoupne si ke stolu stojánek s potřebnými nástroji. Vezme do rukou chladnou pilku na železo. I přes latexové rukavice cítí chlad kovu na kůži. Přiloží čepel k páskem zaškrcené dlani a začne řezat. Prvních pár tahů kde rychle. Tkáň a maso nejsou pro pilku žádným problémem, větší sílu musí vynaložit až v moment kdy se první zub pilky zakousne do kosti. Nemůže však tlačit přibliž, už se poučil. Jeho první pilka se zlomila v půlce kosti. Nechce opakovat uspěchané a hazardní nakupování nové pilky. Takže pracuje jemně. S citem a trpělivostí se zuby prokousávají kostí.

Následné odvezení těla do lesa a aranžmá je už jednoduché. Zasekne se pouze v moment kdy chce provést finální ukřižování muže. Hřeby musel nakonec zatlouci do lokte, místo do klasicky zvoleného místa. Tělo už groteskně visí na stromě, svou polohou vypadá jedna ku jedné s božím synem. Michael si užívá chvilku klidu po dobře odvedené práci a několik chvil hledí na svůj výtvor. Temnotu lesa prozařuje ostré světlo jeho zapálené cigarety. Teď je jeho duše připravena na pokání. Teprve teď může začít jeho vykoupení ze spárů ďábla. Až to překoná, bude hoden Boží lásky. Ježíš za ně umřel na kříži. Umřel za jejich hříchy. Je pouze spravedlivé, když lidé, co na tuto oběť plivají, potká stejný osud.

Poslední zaseknutý kousek kosti se konečně uvolní a Michael je se svým úklidem spokojen. Společně s nedopalkem z lesa hodí odpad do pytle na odpadky a přidá ho ke klasickým odpadem ze snídaně. Pilku položí k ostatním nástrojům na své místo a postupně začne vše desinfikovat. Nezapomněl na svoje selhání z minulé noci. Dnes to musí odčinit. Svůj den volna bude muset odložit. Suterén je už přesycen pachem desinfekce a Michael uklidí lahev do skříně. Láhev je už skoro prázdná. Když bude precizní vydrží mu ještě na tuto noc, pak bude muset doplnit zásoby. Při odchodu zhasne světlo a zamkne dveře do suterénu. S námahou položí své unavené tělo na postel. Potřebuje nabrat síly na dnešní lov.

Ulicím poskytuje světlo už jen chabé osvětlení pouličních lamp. Je čas. Než ale vyrazí, dopadne na kolena a pronese svou modlitbu. “Otče, dej ať je moje ruka dnes klidná a přesná. Prosím doprovázej mě v mých krocích a dohlížej na svého věrného služebníka. Veď mou paži a nech mě být tvou novou potopou, která vyčistí tvé milované výtvory. Amen” Než odejde sáhne si pro svůj kabát. Ráno zaslechl v televizi, že dnes by mohlo i mrznout. Zamkne za sebou svoje vchodové dveře a vydává se do centra města.

Netrvá dlouho, než objeví ideální kořist. Žena oblečená tak, že v dnešním chladném počasí se Michael diví, že nemrzne. Stojí na kraji silnice s cigaretou v ruce a druhou rukou objímá svoje hubené tělo. Nervózně se rozhlíží a snaží se navnadit jakéhokoliv muže co jde kolem. Tohle je až příliš jednoduché. Ani se nemusí snažit s lovem, ale někdy i lev narazí na spící gazelu. Jeho kroky směřující k lehce vypadající ženě a svým klidným charismatickým hlasem ji osloví. “Není dnes večer na takové oblečení moc zima?” Žena si jeho příchodu nejspíše nevšimla, jelikož leknutím naskočí. Michael toho využije a sejme ze sebe svůj kabát a nabídne ho žene před sebou. “Nechcete dnes večer strávit v teple?” Přehodí jí kabát přes ramena a vytáhne peněženku a ukáže jí peníze uvnitř. Žena v moment kdy peníze uvidí změní své chování a přitáhne si kabát blíže k tělu. “No když to nabízí takový fešák jako vy, bylo by rouhání odmítnout.” S lehkostí odhodí cigaretu a chytne Michaela za loket. Po cestě k jeho domu mu žena vysvětluje pravidla a její limity, také mu řekne cenu, za které je ochotná své limity posunout. Michaelovi se pouze rodí v hlavě myšlenka, že bude muset ten kabát spálit, jelikož žádná desinfekce tu látku již nezvládne vyčistit. Zapudí však tu myšlenku hluboko do své mysli a mechanicky odemyká svůj dům. Žena s nadšením vstoupí dovnitř, ale než se stačí rozhlédnout, její tělo dopadne na podlahu. Michael za ní jen položí vázu zpět na stolek vedle dveří a zamkne je.

Tentokrát udeřil přesně tak jak chtěl. Žena se začne pomalu probouzet svázaná na stole. Většinou stejná reakce. Prvotní zmatení, následný křik o pomoc, vyjednávání a nakonec tiché přijetí osudu. Žena se právě dostala do druhého bodu. Její hlas trhá jeho uši. “Nebude ti to nic platné víš? Tahle místnost je upravená přesně pro tyto účely.” To jí na chvilku utiší. Umožní jí to rozhlédnout se po místnosti. Její pohled zamrzne, když si všimne, že na stěně u jejích nohou visí na stěně dvě obrovská bílá křídla. Nejsou z žádného zvířete, to jí dojde v moment kdy vidí, že ta nejdelší brka mají přes metr. Ne tohle vypadá jako… Michael si všimne jejího zájmu a přisune se na židli vedle její hlavy. “Víš, mnohem hezčí byli, když jsem je stále měl na zádech.” Žena na okamžik otočí svou hlavu na něj. Její oči by nemohly být více zmatené. Jak Michael tenhle pocit miluje. “Víš, kdysi dávno bylo lidstvo zkažené, a tak Bůh uvrhl na zemi potopu. Vyčistil jeho nejmilovanější výtvor od hříchu. Očistil vás. Pak ale učinil slib. Nikdy už nebude zasahovat do lidských životů a na znamení svého slibu vytvořil na nebi duhu.” S tím Michael teatrálně mávne rukama nad svou hlavu. Když ruce spustí dolů začne si nasazovat rukavice. “Docela dlouho to fungovalo víš, lidi se chovali dobře. Ale museli jste si to pokazit. Dnešní svět je mnohem horší než Sodoma Gomora. Ale Bůh učinil slib. Jak to vyřešit?” Natáhne se pro skalpel a při otázce si pomalu klepe ostřím na bradu. “Od toho jsme tu my. Andělé. Andělé, co se dobrovolně vzdali své podstaty, abychom mohli čistit lidstvo. Víš, dokud má anděl svá křídla, je to nebeská bytost. Ale když o ně nějak přijde, nemá s nebem nic společného. Takže jsme přišli sem, mezi vás. Odřezali si ze zad křídla a plníme tu Boží práci.” Nevěří mu, vidí jí to v očích. S povzdechem odloží skalpel a přejde ke křídlům na zdi. Příchod ke křídlům je probudí k životu a i přes přikování ke stěně se začnou hýbat. Michael si stoupne zády k ženě a vyhrne si triko. Tím jí představí své dvě obrovské jizvy, táhnoucí se přes záda. Překvapený vzdech stačí k jeho úsměvu a stažení trika zpátky dolů. “Přitom to není tak složité. Jediné co se od vás chce, je abyste žili podle božího slova. To co by tě ochránilo přede mnou by bylo dodržovat desatero.” S tím opět zvedne skalpel do ruky. Trest může začít.