Když se ráno nevzbudíš

Je krásné slunečné ráno. Ptáci zpívají a lehký vánek proniká otevřeným oknem do tvé ložnice. I když tě čekají nepříjemné věci, máš chuť s nimi bojovat. Venku pod okny hlaholí děti, co jdou do školy. Vedle nich po silnici projíždějí auta, lidé se zdraví a těší se ze slunečních paprsků. Je to vážně hezký den, kdybys neležel ve své posteli mrtvý.

Ano, bohužel to byla tvá poslední noc. Chtěl jsi prostě vstát a užít si den. Tvé tělo leží nehybné po masivním infarktu ještě v teplé posteli. Pokud bys mohl zvednout ruku a dotknout se sám sebe, bříška prstů by ucítila posmrtný chlad a ztuhlost. Ale tou rukou nehneš. Je ztuhlá vedle tvého trupu, ještě lehce vychýlená do strany, když jsi s ní cukl během svého posledního snu.

Den postoupil o pár hodin dopředu. Slunce vyšlo výš a krásně hřeje. Život za oknem, kterým k tobě do pokoje vlétlo již pár much, pokračuje dál.
V tvém těle začíná nový život. Z teď již nečinných střev unikají bakterie do celého těla a hodují na rozkládajících se buňkách. Začíná hniloba. Ne guláše, co zůstal od včera v lednici. Ani v nedopité kávě z večera, ale ta tvá.

Nastává teplý vlahý podvečer. Červánky na obloze zalévají svou barvou město a okolní zvuky pomalu utichají. Přes zeď jsou slyšet sousedé, kteří cinkají příbory při přípravě vonící večeře. Hodují ale i další. Třeba mikrobi na tvých tkáních. Spokojeně se živí a ty vlastně také tak vypadáš, jak se tvé břicho nafukuje metanem, sirovodíkem a čpavkem. Přichází noc.

Víš, jak ti někdy přijde, že dny běží pekelně rychle, aniž bys chtěl? Tak takhle si jich pár dopředu přetočíme...

Bohužel tě nikdo neobjevil. To je ten samotářský život, co jsi vedl. Teď už by sis moc kamarádů nenašel. Tvé tmavě mramorované tělo plné puchýřů a odlupujících se plátů kůže by už nikoho neoslnilo. Silný tlak plynů ti vytvořil rozšklebenou prasklinu na břiše. Ne, vlastně se pletu. Máš nové kamarády. Masařky. Tvůj hnilobně sladký zápach je přilákal. Využívají nově vzniklé kožní trhliny jako inkubátory pro založení nového života.
Jo, kámo, teď už by ses v zrcadle nepoznal. Je to daleko horší než po té nejdivočejší párty, kterou jsi stejně nikdy nezažil. Podoba následků by tam ale byla. Z konečníku ti vytekly zkapalněné tkáně. I to se může v jiné formě stát, když během bujaré noci přebereš. A tak se dál tiše rozkládáš, dokud neprotečeš k sousedům do obýváku.

Tak si važ každého rána, kdy otevřeš oči. Takhle to jinak vypadá, když se ráno nevzbudíš...