Skrčimír Polínko - Sahurův Crashout

Tung Tung Tung Tung Tung Tung Tung Tung Tung Sahur a Prr Prr Patapim byli už od střední školy nerozlučnou dvojicí. Když se ale Patapim odstěhoval se svou přítelkyní po škole na samotu, kde měl krásnou zahradu, zatímco Tung zůstal v paneláku v Bambrlákově, Sahur ho začal nenávidět. Po roce vykonávání dřiny na stavbě, kterou nenáviděl, se rozhodl Patapima navštívit a říct mu, co si o něm myslí. Tung tedy v jednu sobotu nastoupil do tátovy Felície a jel. Jel přes hory, přes doly, louky, údolími a vrchovinami, dokud nedorazil k Patapimově pozemku. Tung se tedy sebral a vystoupil z auta.

Rozhlédl se do kraje. Slunce osvicovalo kvetoucí tulipány, růže, pampelišky, orchideje a petrklíče, vysázené v Patapimových zahradách. Mount Sahur vrhal stín na patapimův oltánek, kde Patapim popíjel kávu a prohlížel si jakési dokumenty. Tung zvolal: "Pime! Tady!" a mával svou ikonickou baseballovou pálkou. Patapimova pozornost však náležela dokumentům a propisce v jeho pravé noze. Tung volal a volal, dokud se na to nevysral a nešel hrál Brawl Stars. Tung si vybral postavu Poco, protože na něm potřebuje farmit pohárky. Bohužel prohrál a tak hodil mobil ze skály. "DO PRDELE! ZKURVENÝ BRAFKO!" zvolal do dáli.

Tunga náhle srazil pocit viny a zmaru. Náhle si položil otázku, zdalipak si někdy uložil heslo k účtu. "ne..." řekl si Tung potichu pro sebe. Tung se zasmušil a jeho pyj se obrátil vzhůru nohama. Ihned zaběhl k obchodníku Zanzibarovi, který bydlí přibližně půlminutku, anobrž sedmdesát skoků snožmo, anobrž sto metrů od Patapima. U Zanzibara si nechal vyměnit svou ikonickou sahurwoodovou pálku, kterou mu daroval jeho otec a jemu zas Tungův děda, za mašinkvér. Tung upaloval k Patapimovu oltánku, dokud se nezastavil za kamenem, kde ho Patapim neviděl. Zamířil opatrně na oltánek a spustil spoušť. BUM!

Patapimovo poslední slovo bylo: "prdel" a potom vybouchl a zbyl z něho jen prášek, který později vědci nazvali "kokajnom". Tung se cítil provinile, tak nastoupil do Felície a zajel na tábor, který leží přibližně dvanáct dvojminut, anobrž čtyřicet zastávek MHD, anobrž dvacet skoků, kdyby lidi uměli skákat hodně daleko, anobrž 20 kilometrů daleko od Patapimovo bejváku. Tam se nechal darovat jako dřevo do ohniště.

Tunga vzal z přihrádky a nasekal pan Pičišuk na dvacet rovnoměrně velikých špalčíků a naházel je do ohně. Potom co je zapálil z nich šel čmoud, který smrděl jak prdel a zároveň se různě kroutil a měnil barvy. Najednou zaslechli místo praskání "Tung tung tung!" a vtom se malý Petříček lekl a utekl do chatky. Tam se schoval pod postel, kde by ho takzvaný duch Sahura nenašel. Slýchával totiž po večerech od svých vrstevníků děsivé historky o duchu Sahura, který mlátí děti baseballovou pálkou.

Petříček si pustil phonk, aby zahnal strašlivého ducha Sahura tam, odkud přišel, byl to ale nightmare phonk namísto brazilského phonku, takže se ještě víc bál. Naštěstí zrovna vešel do pokoje pan Roztrousil, aby si vyzvednul kabát. Venku totiž začala být zima. Pan Roztrousil si všimnul malého Petříčka, který se pod postelí schovával jako pes před bouří.
"Copak mladej, chytáš pavouky?"

"Schovávám se před strašlivým duchem Sahura!"

"Ach vy děcka, pojď si upíct buřtíky, s náma ti duch Sahura neublíží"

"Slyšel jsem ale jeho volání, 'tung tung tung' šlo slyšet z toho smradlavého barevného dřeva!"

"Ále, simtě, však to si asi Pičišuk dělal legraci, nejspíš do toho někdo hodil odpadky, proto to tak smrdí, necháme to vyčichnout a jdem si opíct buřty"

"Takjó teda"

Vypnul tedy nightmare phonk a šel k táboráku.

Když si Petříček, Jája, Hladimír, Petůnie, Pičišuk a Roztrousil sedli k táboráku, začali si všímat zvláštních zvuků. Zněly jako mlácení baseballovou pálkou o kus dutého dřeva.

"Pane Roztrousil, slyšíte to? Já vám to řikal, je to tady divný."

"To budou strakapoudi, Petře"

Hladimír se přidal:
"Já vám taky něco slyšim, jako by mi někdo šeptal 'tung tung tung' do ucha, ale nikdo mi nic nešeptá!"

"Já taky slyšim ty zvuky, že by duch Sahura?"

přidala se Petůnie.

Náhle se sahurový kouř začal mohutně vířit. Začal se kroutit a měnil barvy, dokud se nezcvrkl v jednom bodě a neutvořil tvář samotného Tunga z kouře.

Děti začaly vřeštit natolik, že Pičišukovi snad praskl ušní bubínek.

Kouřový Tung se na chvíli rozhlédl, mrknul jednou, dvakrát a nakonec se podíval na lidi kolem něho. Otevřel ústa a pravil:

"Děti, nebojte se, to jsem já, vtělení Sahura, a nechci vám ublížit! Mám však jeden dotaz. Musíte vzkřísit Prr Prr Patapima. Nechtěl jsem ho zabít, chtěl jsem zabít jeho ženu Ballerinu Capuccinu a jeho dvě děti a zničit mu celou zahradu a dům. Musíte ho vzkřísit, prosím, byl to můj jediný přítel!"

Slova duněla jako z úst obra. Poté se Hladimír zeptal:

"Kdo je to Prr Prr Patapim, co chceš, Sahure? Proč strašíš děti? A co tě dovedlo k tak škaredému zločinu?"

"Patapim byl můj jediný přítel. Potom, co jsme odmaturovali z céká-háká, tedy chození kolem horké kaše, si hnedka našel dobře placenou práci ve firmě a odstěhoval se na samotu někam do prdele a mě nechal hnít v Bambrlákově. Chtěl jsem mu to všechno vzít a stáhnout ho za mnou. Bylo by tak všechno lepší, nejlepší parťáci by byli zase spolu a byli bysme si rovni, ale on se na mně regulérně vysral. No, teď je z něho ledatak mrr mrr mrtvej Patapim!"


"Sahure, jak ale chceš abysme ho vzkřísili? A neni to spíš tvoje chyba?"

"Neni, je to tvoje chyba ty hovnocuci! A vzkřísit nějak půjde ti řikám, Ježíš taky vstal z mrtvých! Pojď sem ty spratku!"

Sahur natáhl ruku a Hladimíra vzal za triko a hodil s ním o zem.

"Ty jeden zmrde!" Vykřikl Pičišuk a snažil se ho zneškodnit pouhou vidlí a holýma rukama. Sahur mu však vidli sebral a zahodil ji do lesa. Pičišuka taky vzal za triko a hodil s ním o zem.

Pičišuka taky vzal za triko a hodil s ním o zem

Petříček měl dobrý nápad. Napadlo ho kouř vysát vysavačem a tím Sahura zneškodnit. Sahur ho však také zastavil novou rukou, kterou utvořil z neustále množícího se kouře.

"Uhaste to někdo!" Zakřičel Roztrousil. Paní Rampouchová přiběhla s kýblem vody a chrstla ho do ohně. Sahur zaječel bolestí a pustil Petříčka. Ten mezitím běžel pro vysavač.

Zatímco Sahur ječel bolestní, máchal kolem sebe, aby zlikvidoval zbytek party. Všichni už ale prchli a sahur sebou akorát mával jako umírající hmyz.

Petříček připojil dva prodlužováky do zásuvky a na jeho konec připojil vysavač. Opatrně ho spustil mimo dosah Sahura a ještě pomaleji se přibližoval. Sahur sebou mával a Petříčkova síla chabla. Vysavač byl moc těžký. Pičišuk přiběhl na pomoc a převzal kontrolu nad vysavačem. Pomalu se přibližoval, dokud vysavač nezačal vysávat Sahurovo třetí ruku. Sahur ječel ještě hlasitěji, ale to mu nijak nepomohlo. Vysavač už obsahoval půlku Sahura, když zjevila se na druhé straně vysavače ruka. Ta majzla Pičišuka po palici a on následně upustil vysavač. Všichni ostatní prchli do chatek, na záchody, nebo do jídelny.

"Au au au au!" Křičel Pičišuk, zatímco si hladil hlavu.

Hnusný, chraptivý a přerušovaný hlas křičel: "Mně se nezbavíte, smrtelníci!"

Paní Rampouchová volala policii. Řekla jim jen, že se na dětském táboře objevil vrah, který zaútočil na děti a na majitele, a že jde o život. Příběh entity z kouře by jí pravděpodobně ani policajt debilcajt nevěřil.

Všichni čekali, co se bude dít. Petříček se opět schoval pod postel a opět si pustil phonk. Tentokrát ale pustil brazilský phonk, který má údajně sahuro-duchobijné účinky. Hned jak ho pustil na svém upatlaném telefonu značky Ksjaomi, uslyšel venku řev:

"Vypněte to, to bolí!"

Byl to hlas Sahura z kouře. Petříček vylezl z pod postele a telefon držel výš ve vzduchu. Sahurův řev zesílil. Nakonec se odvážil vystoupit z chatky.

"Bože, za co mně trestáš, vypněte ten řev!"

Sahurův kouř se pomalu vytrácel. Jeho ruce se odpařovaly. Po nich následovaly jeho nohy, vršek jeho hlavy, jeho pyj, nos, rty, oči... dokud nezmizel celý.

Nastalo ticho. Petříček chvíli čekal, než se něco stane, ale po asi půl minutě zvolal:

"Je pryč, můžete ven!"

Po Sahurovi nebyla ani známka. Lidé pomalu vylézali z chatek a rozhlíželi se. V tom zrovna přijela policie a zásahová jednotka. Ptali se Petříčka co se dělo. Petříček jim pověděl o duchu Sahura a že vyšel z kouře a snažil se je zabít. Policisté se ho zeptali, jestli to pověděl paní Rampouchové, ale on jim řekl, že paní Rampouchová Sahura viděla na vlastní oči, a že se snažila uhasit oheň, který ho vzkřísil. Zeptali se ho, kde je, ale Petříček odpověděl, že se vypařil.

Když přišla paní Rampouchová, pověděla jim, že vrah už tu není, že utekl, ale policisté byli skeptičtí. Paní Rampouchová jim ale pověděla o Sahurově vraždě Patapima. Pověděla jim o jeho motivaci a jeho zmařeném plánu. Vydali se tedy na cestu do hor.

Mezitím se lidé z tábora rozhodli Sahurové dříví zakopat hluboko do země, aby s ním už nikdo netopil a nevzkřísil toho šílence.

Policisté dorazili na Patapimův pozemek, kde stála brečící Ballerina Capuccina s jejími dvěma ratolestmi. Pověděla jim, že slyšela střelbu a exploze z její zahrady a že našla pouze spálené kvítí, zbouraný altánek a prach na místě Patapima. Policisté přivolali forenzní specialisty, kteří identifikovali prach na místě Patapimova těla jako "kokajnom". Nabídli rodině, že kokajnom si můžou nechat jako pozůstatek Patapima, nebo ho prodat za miliardu zlatých. Ballerina kývla na prodej kokajnomu, čímž se finančně zabezpečila na nejméně čtyři sta sedmdesát osm měsíců, anobrž když alespoň tři tisícekrát naprší a uschne, anobrž dlouho, anobrž skoro čtyřicet let.

Policie vyslechla i obchodníka Zanzibara, který jim pověděl o výměně sahurwoodové pálky za mašinkvér. Zároveň našli stopy, které byly identifikovány jako "jednoznačně sahurské". Felície Sahurova otce ležela ve škarpě nedaleko tábora. V ní našli policisté manifest jménem: "Sahur versus společnost, aneb proč jsem zabil Patapimovu rodinu", ve kterém detailně popsal svůj plán a zároveň svou nenávist vůči společnosti a její nepochopení pro a nedostatek pracovních příležitostí v oboru CK-HK, tedy chození kolem horké kaše. Také v ní nalezli takzvané "Sahurovy deníky", ve kterých se nachází záznamy ze Sahurova života a různá intimní poezie.

Policisté tedy měli jasno, ačkoliv příběh kouřového Sahura jim nepřipadal v úvahu.