Cukr nad zlato 3 - Drogie

Anotace: A prozatím poslední díl Cukru nad zlato, poku bude ohlas napíšu další.... Tak pište komentáře nebo alespoň hodnoťte prosím

Cukr nad zlato 3 - Drogie

,,Nazdááréék, lidíí!" ,,Nevšímej si ho, je pod vlivem!" varoval Foun. ,,Nésém, klíďo na vás déchnu!" ,,Pojď, tohle přeci není normální." ,,Počkej, apoň si ho vyfotím." ,,Neboj, ožralých stromů ještě uvidíš..."
Foun a Fouňa tedy pokračovali směrem k Drogionu, zatímco strom se za nimi vydal vrávoravou chůzí. Po chvíli si uvědomil, co dělá a zase zakořenil.
Foun a Fouňa kráčeli dál lesem. Už se pomalu začínalo stmívat a hoši stále nebyli schopní nalézt nějaký příbytek, kde by přespali. Foun tedy vylezl na strom a hledal světélko. A našel ho. Vlastně našel celou světelnou show nějakého vzdáleného koncertu. Díval se tedy dál a děsně se divil, kde na Měsíci berou tolik energie, že tam mohou každou noc svítit. Nakonec zahlédl svíčkový pochod vřešťanů. nezbývalo tedy, než v noci putovat dále, protože zde se mohlo stát, že vám nějaká veverka píchne zlatou* ve spánku, už spoustě lidí se stalo, že usnuli a ráno se probrali mrtví.
Na hochy se nakonec usmálo štěstí, narazili na Pervitinovou chaloupku. Fouňa pokusně odškrábl kus perníku. Ovšem žádná fráze: Kdopak mi to loupe pervitiníček, nezazněla. Ježibaba byla na šrot, měla patro jako z olova a nemohla se hnout. Ovšem očima stále pohybovat mohla, tak alespoň sledovala růžové králíčky skákající kolem. Foun a Fouňa se na nic neptali, lehli si na trávu (usušenou) a usnuli. Ovšem v místnosti se dost prášilo, takže ve spánku pervitin nevědomky šňupali.
Když se Foun probral, propadl dojmu, že se jeho oči prohodily, takže pravým vidí to, co jindy levým a levým zase to, co obyčejně pravým, díky čemuž slyší chutě. Fouňa se pustil do zápasu s dveřmi, poněvadž mu prý unesli bratránku. Nakonec se při občasných záblescích dohodli a vyrazili radši pryč, ovšem tento stav jim vydržel ještě pár hodin, takže se svezli v autobusu v podobě létajícího koberce, natrhali ryby a ugrilovali si duhu. Do dalšího rána přespali v canabisníku (obdoba seníku) a tentokrát v normálním stavu vykročili k Drogionu.
Když dorazili do města, uvítala je tabule - Vítejte, kterou kdosi přepsal na - Píchejte a přikreslil k ní injekci. Ulice byly téměř liduprázdné, až na pár občanů, kteří si nerozumněli se svými nohami. Foun a Fouňa nevěděli, kde raketoplán najdou, takže vyrazili na informační středisko - do hospody.
Poté co vstoupili, rozhlédli se a hledali poloprázdný stůl, kde by se mohli někoho optat na raketoplán. Nakonec se usadili vzadu, u stolu, kde seděl nějaký chlápek, zřejmě značně pod vlivem. Pozdravili, posadili se a počkali na barmana. ,,Co bude to?" zavlnil se barman se vztyčeným ukazováčkem. ,,Ehm, dvě piva?" zeptal se nejistě Foun. Hospoda ztichla. Chlápek se probral. Hosposký ztuhl. ,,Slyšeli jste to? Dvě piva! Pouhých 5 % ! To jsou ale magoři!" ozval se kdosi. ,,Ehm, chci říct dvě whisky." opravil se Foun. Barman si značně oddychl a vzhledem k tomu, že díky šoku značně vystřízlivěl, byl za minutu zpátky se dvěma půllitry whisky. ,,Doufám, pánové, že si dáte alespoň čtyři, jinak po sobě budete umývat sami!" pohrozil barman. Foun naprázdno polkl. V životě jedl pouze rumové pralinky a netušil, jakou sílu alkohol má, ovšem věděl, že toto je smrtící dávka. Ale protože jeho zkušenosti byly takřka nulové, pořádně si lokl. Poté, co se strop vrátil do normální výšky, rozhodl se pít pouze vodu. Ovšem Fouňa takové zábrany neměl a po chvíli se směle pustil do debat s jejich společníkem u stolu. ,,Hele, kámo, kámo, hele já jsem... Ehm, jo. Jasně. Těší mě." ,,Kdo že seš?" divil se společník. ,,Dyk to povidam, Fouňa!" Ó ká, já jsem Rumík." ,,Hele kámo, kámo, hele, my jsme přišli, víš, přišli jsme pro rachejtle, víš kámo?" ,,No jistě, já zase celý léta hledám Sněhurku." ušklíbl se Rumík. ,,Hele kámo, on nekecá, možná je opilej, ale tohle je pravda. Hledáme takovou raketu, je tak nějak do špičky a tak víš..." ,,No jasně, myslíte sochu bohyně Héry. Ona je bohyně heroinu, před pár lety se ztratila a nikdo neví, kde je. Prý ji má nějaký cech, ale který, to vážně nevím." ,,Jejda mane a kolik máte cechů?" Rumík se zamyslel, začal počítat na prstech a nakonec řekl: ,,Hodně. Víte co, kluci, půjdeme za mýma kamošama, ti sou v některých cechách, třeba vám pomůžou."
O něco později seznámil Rumík Founa a Fouňu se svými přáteli. ,,Tak, tohle je Pivík, Travík, Slivík a Vodkoj." ,,Smím se zeptat proč Vodkoj, když všichni máte jméno zakončené na -ík?" divil se Fouňa. ,,Jen si to zkuste představit," povzdechl si Vodkoj. ,,Ano, Vodík. To je sakra blbý jméno. Zkoušel jsem o přejít na Martini... dokonce i na koňak... No, asi víte, jak to znělo." ,,Pánové, rádi vám pomůžeme, ale pojďte raději do domu. Podívejte." ukázal Pivík na oblohu. ,,Červené mraky. Dnes prší rum."
,,Tak si to shrneme, raketoplán bude buď ve svatyni Heroinistů, nebo jako rukojmí buď u Pervitinistů nebo u Kuřáků. Ke Kuřákům nechoďte bez plynových masek. Podle mě bude u Heroinistů, tak tedy hodně štěstí." popřál Travík.
Foun a Fouňa tedy vyrazili k heroinistům. Vrátný jim řekl, že nesmí vstoupit v čistém stavu, tak si nechali šlehnout dávku a vstoupili. Stavitelé dobře věděli, proč neplýtvali barvou na stěny, narkomani si je totiž sami představovali. Fouňa viděl barvu, kterou nazval derová, zatímco Foun pečlivě studoval obrázky Angeliky a Julie. Po chvíli pokračovali dále, ve vstupní hale Foun nezapomněl pozdravil Vatikánskou královnu. Když už měli dost zpívajících ponožek a plavajících motýlků, ujal se jich průvodce jménem Šlehík. Provedl je místnostmi tančících brambor, koulejících vidliček či dvouhlavých hvězdic. Nakonec konečně dorazili do svatyně, zasvěcené Héře. Uvnitř místnosti skutečně stála raketa, ovšem zdálo se, že ji členové cehu považují za ohromnou injekční stříkačku. Founovi bylo jasné (no dobře, v tomto stavu pouze tušil), že heroinisté se rakety jen tak nevzdají. Proto jim začal vysvětlovat: ,,Pánové! Ještě nez začnu, nechtěl by někdo zhasnout tu židli? Děkuji. Tak tedy, jak možná víte, toto je kosmická loď. Vím, že ji máte jako modlu, ale pokud nám ji půjčíte, vrátíme se s čarodějnicí, která dokáže cokoliv. Například vytvoří nekončící dávku!" Lidmi z cechu to zašumělo a pak se sešli do kruhu (sice hranatého, ale kruhu). Po chvíli bouřlivé debaty, během které se Fouňa snažil chytit utíkající klitoris, se nakonec heroinisté rozhodli. ,,Půjčíme vám ji, ale čarodějnice musí zastavit ty draky, co létejí z cechu kuřáků! A také musí zakázat prodej slonů na ovládání, jeden mi před časem rozdupl žaludek!" Foun a Fouňa se chápavě pousmáli a nasedli do rakety. Při pohledu na tři tlačítka, každé jiné barvy, se Fouňovi zachtělo tančit, jelikož si myslel, že je na diskotéce. Foun vzal manuál a četl: 100 % bavlna, neperte v horké vodě. ,,To asi není ono." pronesl Foun po několika minutách, kdy přemýšlel, jestli se používá předpírka. Když několik minut zkoumali dokumentaci a hvězdné řády, podařilo se jim vysledovat, ž čarodějnice letěla na planetu Země. Foun se podíval na tři tlačítka - Země, Nezemě, Vůbeczemě a na třetí pokus se strefil do Země. Bylo by to totiž jednodušší, kdyby se mu stěrač, namontovaný zevnitř, nesnažil ukousnout prsty.

* Zlatá - neúčelně velká, smrtící dávka heroinu