Sněhurka a 7 trpaslíků

Anotace: Tak tuto parodii na Sněhurku jsem napsal kvůli své kamošce Sněhurce, sesmolil jsem to za chvíli a na koleně, ale myslím že se stejně pobavíte tak se mrkněte.

Sněhurka a Sedm Trpaslíků

Tuto povídku chci věnovat nejbezva kámošce, Sněhurce :) Mám tě moc rád.

Bylo nebo nebylo?
Bylo, já jsem svědek
Zasadila řepa bábu
Vyrostl jí dědek

Eh, promiňte, špatná pohádka. Tak tedy:

V paláci na muří noze žila Sněhurka, její otec, její macecha, krteček a myslivec. Sněhurka bylakrásná mladá coura dívka, která sváděla každého, koho mohla. Na chudáka krtečka se ještě nedostalo.
Každé ráno se královna (macecha) ptala kouzelného zrcadla: ,,Zrcadlo, zrcadlo, kdo je v zemi zdejší, ze všech nejkrásnější?" Jenže vzhledem k tomu, že se ptala po ránu a krteček zrcadlo podplatil, odpovídalo vždy: Sněhurka. Až to jednou královna nevydržela a najala zabijáka.
Klep klep. ,,Vstupte." Do místnosti vkročil kocour v gládách. Nebo spíše vskočila gláda, ze které koukala kočičí hlava. Macecha se rozhodla, že takového zabijáka nechce. Poté vyzkoušela Beznohého rytíře, Termináltora, Žamba a Leoše Mareše. Ani jeden se neosvědčil, tak zavolala myslivce a poručila mu: ,,Zabiješ ji a přineseš mi její mozek, ano? Nebo radši srdce, to se tak snadno neztratí!" A šeredně se zasmála, až jí vyletělo skleněné oko. Myslivcovi nezbylo, než poslechnout.
,,Pomóóc!" křičela Sněhurka a za ní se hnal myslivec s boxerem. Uběhli několik kilometrů a najednou se Sněhurka prudce zastavila. ,,Uff," oddychla si. ,,Už spadl." a podívala se na nedaleko ležícího pavouka. Potom myslivec vysvětlil Sněhurce, proč za ní běží a řekl, že není schopen ji zabít. ,,Já bych to zvládl!" ozval se z myslivcovy kapsy Fakáček, mužíček, velký jako prostředníček. ,,Ale co by z toho káplo?"
,,No právě že nic."
,,Chceš mi říct, že jsi běžel těch 6425 otřesů, kdy jsem byl v kapse se špendlíkama, úplně zbytečně?!" ,,Jo." Fakáček se naštval a s úmyslem odejít do světa vyskočil z kapsy. ,,Pozdravuj moji babičku." řekl smutně myslivec ke zbytkům tělíčka a pak jej něco napadlo. ,,Utíkej, mám plán, jsi zachráněná!"

,,Co to je?!" vztekala se královna. ,,Sněhurčino srdce, má paní." odvětil myslivec. ,,Vždyť to je sádra!" ,,To jste nikdy neviděla zlomené srdce?"

Sněhurka si v lese sedla na pařez a řekla sama sobě: ,,Ještě, že jsem pryč." ,,Jo, to je hic." usmál se havran. Sněhurka si jej nevšímala. ,,Jej, zapomněla jsem si klíče!" ,,Jo, bacha na mšice!" ušklíbl se havran podruhé. ,,Achjo." Sněhurka se radši zvedla a šla od havrana pryč. Na mýtině potkala vílu Ariel a motýla Emanuela,o kousek dál zase seděla Alenka a píchala si herák. Prošla kolem jelena se zlatými zuby a nakonec narazila na chaloupku. Zaklepala a zeptala se: ,,Budko, budko, kdo v tobě přebývá?" ,,Já." zněla odpověď. ,,Já?" zeptala se nepříliš inteligentně Sněhurka. ,,Jo, ty můžeš taky, jstli chceš." Sněhurka tedy opatrně vkročila do domu. Rozhlížela se, aby zahlédla toho, s kým mluvila. ,,Tady jsem!" řekla kukačka z hodin. Normální člověk by se alespoň pozastavil, ovšem poté, co se Sněhurka přela se stromem, kolik má mít samec žaludů, už se radši ničemu nedivila.
,,Bydlíš tu sama?" zeptala se. ,,Ne, ještě sedm medvědů." ,,Kruci, špatná pohádka!" naštvala se Sněhurka. A znova vyrazila na cesty. A zase neměla úspěch, nejdřív narazila na ježibabinu chaloupku na muří noze, poté na perníkovou chalopku na piedestalu a nakonec na kadibudku. Na tu už radši neklepala. Už to chtěla pomalu zabalit, když ji napad bezva nápad. Koupila si GPS a s jeho pomocí našla trpaslíky.

Mezitím královna zjistila, že srdce bylo falešné, poněvadž ho rozbila a uvnitř našla jen Fakáčka. Myslivec se sice vymlouval, že to byl Sněhurčin démonek, ale na to mu neskočila a rozhodla se Sněhurku zabít sama.

Sněhurka šťastně dorazila k trpaslíkům, seznámila se s nimi a vesele jim hospodařila. Když byli v práci, tak vařila a když byli doma, tak, ehm., vařila. Trpaslíkům nejvíce chutnaly palačinky, nejlépe s kečupem. Tak si spokojeně žili až do jednoho dne. Trpaslíci byli na šichtě a na chaloupku zaklepala pošťačka. ,,Mám tu balíček pro paní Sněhurku." zaskřehotala. Sněhurka se ani nedivila, kde lidé berou její novou adresu, tady mají stromy uši. Otevřela balík a uviděla v něm nádherné jablko. Zakousla se do něj a zapomněla na svou alergii na jablka. Když se trpaslíci vrátili z hokny, zjistili, že Sněhurka nedýchá. Ono se blbě dýchá, když máte krk větší než hlavu. Trpaslíci se báli, že by je mohli zatknout za vraždu a tak vzali provaz a nafingovali Sněhurčinu sebevraždu.
O něco později jel na koni lesem princ Nalim a uviděl oběšenou Sněhurku. Chtěl jí vdechnout do plic kyslík, ovšem zapomněl na svou antialergickou žvýkačku a foukl ji Sněhurce do hrdla. Sněhurka se probrala a od té doby spolu šťastně žijí v soudních tahanicích o alimenty v princově království.

A královna? Vzhledem k tomu, že se Sněhurka odstěhovala, doufala, že zrcadlo konečně odpoví tak, jak chce ona. ,,Zrcadlo, zrcadlo, kdo je v zemi zdejší, ze všech nejkrásnější?" ,,Krteček!" odpovídá podplacené zrcadlo.