Když se od sousedů ozývá hluk

Anotace: Tak je to nepříjemné a někoho to může i pořádně naštvat o)))

Luděk seděl v křesle a měl strčené ukazováčky v uších. K tomu ho přimělo vrtání a bouchání, které se ozývalo ze sousedního bytu.
„Zatracený Havlíkovi!“ procedil mezi zuby, načež začal chodit po místnosti sem a tam. Po chvíli se mu zdálo, že nepříjemný hluk ustal, a tak si vyndal prsty z uší.
„No konečně. Z toho by jeden dostal migrénu!“ řekl si a vzal si do ruky hrnek, v němž měl čaj. Usedl do křesla, zapnul dálkovým ovládačem televizi a pomalu začal upíjet z hrnku. Ve stejný okamžik se však náhle příšerně opětovně rozezvučela vrtačka. Toho zvuku se tak lekl, že sebou cukl, což mělo za následek vylití čaje na kalhoty.
„Do prdel…!!“ vykřikl a prudce vyskočil. Přitom se praštil stehny o spodní okraj stolu a vzápětí spadl na opěradlo křesla. To se pod jeho váhou převrátilo a on se i s ním ocitl na podlaze.
„Idioti!“ zařval a sotva se postavil, tak ze sebe sundal mokré kalhoty. Poté vztekle běhal po bytě a z úst vypouštěl jedno sprosté slovo za druhým. Hluk od sousedů neustával, což ho přivádělo k ještě větší zuřivosti.
„To se fakt vedle zbláznili!“ pronášel nahlas a cpal si do uší vatu. Pak popadl smeták, jímž hodlal bušit na zeď. Rozmáchl se však tak nešikovně, že dolní částí smetáku zasáhl lampu, která se na stropě velmi rozhoupala. Rychle proto vlezl na gauč a rukama se jí snažil zastavit. To se mu podařilo, ale přitom mu chodidla, kterými stál na okraji gauče, podjela. Za výkřiku ztratil rovnováhu a dopadl na desku stolu, načež se poté převalil a spadl na koberec. Přitom shodil těžítko, co bylo na stole a tomu dopadlo na prsty u nohy.
„Aúúú!“ vydralo se mu z úst a hned se rukama chytl za začátek onoho chodidla.
„A už mám toho dost!!“ rozkřikl se do vrtačkového hluku. Ze skříně vytáhl kalhoty, které si oblékl a za okamžik doběhl ke dveřím na chodbu. Kukátkem se chvíli pozorně díval a pak otevřel skříň, z niž vytáhl šroubovák. Opět přiložil pravé oko ke kukátku, načež po chvíli pomalu otevřel dveře. Pak dvěma dlouhými kroky došel na chodbě k místu, kde byly elektroměry bytů. Otevřel kryt a našel ten, co patřil Havlíkům.
„A bude chvíli ticho!“ pomyslel si, když sousedům vyhodil jističe. Zvuk elektrické vrtačky náhle utichl a on rychle vběhl zpátky do bytu. Pak s uchem na stěně pobaveně poslouchal, jak sousedi nechápou, co se to stalo. Marně nahazovali v předsíni pojistky, ale brzo se šli podívat na jističe na chodbě. A hluk se zanedlouho začal opět ozývat.
Luděk měl pocit, že vzteky vyletí z kůže. Brzo mu však v hlavě uzrál další nápad. Venku panovala mlha, která zakrývala parkoviště před domem. Vyběhl z domu, ale nešel na parkoviště přímo, ale zanedlouho přikrčeně běžel podél zaparkovaných vozidel. Nervalo mu to dlouho a doběhl k automobilu Havlíků.
„To se budete divit!“ řekl a postupně vypustil všechny kola u auta. Zároveň zahodil ventilky a poté do boku vozu vší silou kopl.
„Jaúú!“ vyhrkl a chytl se za špičku boty. Přitom se pronikavě rozezvučel v autě alarm, což ho vyděsilo. Ihned prchal do nedalekého parku, v němž se ukryl. Zvědavost mu však nedala a po chvíli z něho vyšel a došel na chodník. Po něm pomalu kráčel ke vchodu, ve kterém bydlel. Současně zahlédl, jak po schodech běží soused Havlík ke stále ječícímu alarmu v jeho automobilu.
„No vida. Tak zase nějakou chvíli bude klídek,“ řekl si a s úsměvem vyběhl schodiště.
Luděk ležel na gauči a poslouchal cédečko své oblíbené skupiny, když tu se náhle zase ozval pronikavý zvuk vrtačky.
„Zatraceně!!“ vydralo se mu z úst poté, co spadl leknutím z gauče na koberec. Při vstávání se ještě praštil hlavou o desku stolu a opět se ho zmocnil vztek. Vrtáni teď přicházelo z venku, což dávalo tušit, že soused Havlík je na balkoně.
„Co ten blbec vrtá na balkoně?“ zeptal se naštvaně a vztekle zavřel otevřené okno. A protože se mlha rozplynula, tak spatřil za parkovištěm na zahradě jednoho rodinného domku zařízení pro stříkaní vody.
Rozpálený vzteky seběhl rychle do přízemí a sprintem přeběhl parkoviště. Nevysoký plot přelezl a za chvíli přes něho lezl zpátky se stříkající hadicí. Proud vody o chvíli později namířil na souseda Havlíka. Ten byl vodou prudce zasažen a za výkřiku spadl na betonovou podlahu balkonu. Luděk však neudržel konec hadice a ta se začala pohybovat do stran. V následujících okamžicích i na další balkony dopadly proudy vody. Divoce zmítající se hadici už nebyl schopen vůbec udržet a byl též naplno vodou zasažen. Poté ležel promočený na trávníku a sotva se vzpamatoval, tak uviděl ze všech stran přibíhat křičící lidi. A brzo pocítil na vlastní kůži, že takovéhle stříkání se nevyplácí.