Posvátná mísa (já si nedám pokoj)

Anotace: Další dva díly záchodového drama. Pozor! Brutální!

Posvátná mísa VI.
„Chrr!..... Chrrrrrrrrrrrr!!!!“ „To je strašné. Kdo to tady tak hrozivě chrápe?“ ozval se v lese ječivý panovačný hlas, až se hory zazelenaly a chvilku nato se objevila i jeho majitelka, Brigita. „Pomoc! Kde jste kdo? Brigita!“ probudil se doteď spokojeně chrápající Domáš. „Máš proti mě snad něco?“ zaječela Brigita a hory se staly opět zelenějšími. „Ehm, ughm, n-n-n-ne“ vykoktal Domáš a pokusil se o útěk, ale Brigita ho chytila.
Bylo to nějak tak, že se Brigita spolu s Dikobrazem, Dalimilem, Daliborem, Dondidánem, Dařbujánem a Duo Activem vypravili najít Domáše, Dominiku a Fresh Surfera. Přestaňme se však zabývat jmény a radši se vraťme do lesoparku, kde si všichni stěžovali na Domášovo chrápání a v případě Dominiky zamalovávali kruhy pod očima. Nakonec se rozhodli najít mísu všichni společně. „Vsadíme se?“ rádoby se usmála Brigita na Domáše. „Kdo první uvidí mísu!“ Domáš pohlédl na Brigitiny brýle, které nenosila a díky tomu neviděla a přijal. Výherce si mohl říct o cokoliv a poražený mu to musel splnit!
První skutečná stopa, kterou našli, byly zuby. Byla to totiž jediná věc, co zůstala v lesoparku jako důkaz civilizace. Přistoupili k zubům (nebojte se, byly umělý) a rozhlédli se kolem sebe. Ani další stopa nebyla nějak zamaskovaná, našli ji hned pár kroků od zubů. Asi byste rádi věděli, co to bylo. No tak dobře, já vám to řeknu, byla to....chvilka napětí...plechovka od coca-coly. Už se těšili, že i blízko té bude další důkaz, ale nebyl. Najednou byli bezradní. „Co budeme dělat?“ „Nevím.“ „Co byste dělali vy?“ „Nechali to na někom jiným.“ „Co by dělal někdo jiný.“ „To není naše starost.“
Tak se tedy rozhodli prozkoumat stopy, které dosud našli. Zuby byly špinavé. Ve skutečnosti byl v lese ještě pendrek, ale ten nikdy nenašli a nikdy se o něm nedozvěděli.
***
A vy nekažte zábavu a neříkejte jim to. Za své záporné IQ si můžou sami.

Posvátná mísa VII.
Udělali si vlastní teorii o ukradení mísy. A sice, že když ji ten zloděj odnášel, někdo po něm hodil plechovku a ty zuby mu vyrazil. Nebyla to tak úplně pravda, ale nikdo se tím nezabýval.
Ve skutečnosti zloděj chlastal coca-colu, pak odhodil prázdnou plechovku, ale protože tím ničil životní prostředí, plechovka ožila, ukradla policistovi pendrek, který zrovna jedl a zmlátila s ním zloděje, až mu vyrazila zuby. To ovšem nikdo nemohl vědět, jednak proto, že nenašli pendrek a jednak proto, že byli blbí.
Rozhodli se tedy hledat v okruhu deseti metrů od důkazů. Hledání přineslo své plody. Narazili totiž na jabloň obsypanou šťavnatými, žlutými třešněmi.
„Já jsem unavenáááááá!“ řvala Brigita. „La la la lááááá!“ zpíval Domáš, aby ji přeřval. Zajíci prchali z blízkého pole do nejvzdálenější nory. Liška se snažila omotat si ocas kolem uší. Medvěd se trhnutím probudil z celoročního spánku. Veverka si do uší cpala ořechy. Kukačka kukala na poplach a spolu s blechami na zádech odlétala do Afriky. Krom toho, ten zpěv a jekot probudil i několik mrtvých. A tak vznikli nemrtví.
„Ááááá!“ vlk kousnul Brigitu do nohy a ta spadla rovnou do.....do ZÁCHODU.
***
Vlk? To je zde myšleno jako zvíře. Lesní zvíře. Nehledejte v tom nic jiného. A kousl ji do nohy. Do kotníku. Nikam jinam.