Posvátná mísa 2. (ano, už zase s tím začínám)

Anotace: Druhá řada (to znamená, že je to pokračování předchozích dílů mísy). Věnováno všem, co to čtou, ale hlavně Lenoen.

I.
Záchodová mísa zářila od stěny ke stěně a celou místnost prosvěcovala bílým, měkkým světlem. Byla to posvátná záchodová mísa, starší než celá rodina a stále čistá. Spousta lidí i domácích zvířat na ni chodila, i návštěvy z dalekých zemí a z jiných světů, ba dokonce i z jiných vesmírů!
Zářila tak bělostným, čistým světlem, že každého oslňovala. Voda v ní padala jako vodopád a drobné kapičky byly bez bakterií a mikrobů. Ani mobily vypadené z kapes se do ní neodvažovaly padat, tak byla posvátná. V létě na ni dopadaly zlatavé paprsky slunce a vytvářely nádhernou duhu, v zimě se chlámala všem venku umístěným záchodům. Ha ha ha. Vyprávělo se mnoho legend a bájí o jejím příchodu do domu. Někteří říkali, že tohle je pravý obyčejný hnusný a nehygienický záchod, jiní zase, že je to záchod naprosto obyčejné rodiny. Ale pravda byla jiná. Byl to první záchod v domě, který byl vyčištěn Propdomenbrefem. Miliony bakterií zemřely a záchod zůstal navěky vyčištěn.

II.
Asi byste měli vědět, že mísa byla poněkud nestálá a rozhodla se rodinu vystřídat. Z kartonu si tedy udělala nožičky, na podlahu vyplivla milion dolarů a dopis na rozloučenou a odešla. Z novin se navíc dozvěděla, že vydávají úplně obyčejný záchod za posvátný a to ji tak složilo, že dva dny v kuse usedavě splachovala.
Z posvátné mísy se stal posvátný bezdomovec. Posvátnou mísu však zachránila chamtivost dnešních podnikatelů a obchodníků. Když jeden takový pán viděl zachovalý záchod na ulici, ihned ho prodal rodince, co zařizovala nový dům.

„Ne, ta lednička přijde támhle, ne sem!“ protestovala hlasitě Lenor, od včerejška paní Vopičková. „A proč ne se-Aúůúů! U ožralého netopýra!“ zařval Želvmír Vopička, vážený choť drahé Lenor. U ožralého netopýra byla jeho oblíbená hospoda a jejího jména bral nadarmo vždy, když se něco posr..... nepovedlo. A momentálně mu spadla lednice na nohu. „Proč dáváte ten záchod do kuchyně?“ zeptala se Lenor dětí, které táhly záchod a snažily se jej přišroubit ke stěně. „Aby nebyl daleko.“ odsekla desetiletá dcera jménem Evženie.

Vopičkovi měli celkem pět dětí. Nejstarší byla Svátek práce, měla už 20 let a protože nechtěla pracovat, vzala si o 60 let staršího, dobře zabezpečeného muže. Bohužel, právě ten věkový rozdíl ji do té práce dohnal. Přes své nízké IQ, mezi námi, její IQ bylo jen o něco menší, než měla mrtvá myš v posledním stadiu rozkladu, ji vzali do jedné krachující firmy vyrábějící číslo osm ve všech možných variantách a barvách. Svátek práce, familiérně Práce, tedy tahala domů celé pytle osmiček a občas i svého mladého blbého šéfa.
Druhé dítě byl kluk jménem Květoslav. Měl 17, hrál si na strašného drsňáka a většinu času trávil ve své oblíbené hospodě, co se jmenovala podobně jako on, tedy KVĚT. No, tohle je vlastně zkratka, ve skutečnosti se hospoda jmenovala podle hostinského, a to Ku*evsky a vertikálně elektrický tupoun. Květouš už odmala nesnášel květiny, a právě proto je díky svým milým sourozencům nacházel úplně všude.
Další dítě, opět kluk, se jmenovalo Den upálení mistra Jana Husa. Říkalo se mu tedy jednoduše Husa, popřípadě Jan Hus. Husa měl 10 let, nosil dlouhé vlasy a byl to hipík. Krom toho byl i jednovaječným dvojčetem Evženie.
Evženii nazývejme Evžen, stejně ji tak její okolí nazývá už pár let. Asi 10, abych byla přesná. Evžen tedy nebyla hipík jako její dvojče, ale byla vánočním maniakem. Chodila ověšená ozdobami na stromeček a nejraději kácela všechny jehličnaté stromy v okruhu 75,19 mil. No, kácela. Měla zuby jako bobr a tak se lesem jednoduše a doslova prokousávala.
Poslední dítě mělo teprv 5 let a Lenor ho měla s tím mladým a otravným šéfem od Práce. To tak byl jednou na návštěvě....... No, pak se to nějak zvrtlo. Dítě se jmenovalo BLB, celým jménem Béžově a levně bestiální bůh. Podle většiny doktorů to byl kluk.

Tak toto, tohle je rodina Vopičkových. Nová rodinka Posvátné mísy.