Valtická kulturní fronta

Anotace: Povídka z knihy Alma matěra. Nakladatelství Ryšavý v Brně 2006.Veselé vyprávění o studiu na Průmyslové škole železniční ve Valticích v letech 1956-60

Valtická kulturní fronta
Hranice mezi šťastnými zítřky a prohnilým kapitalismem probíhá za humny. Už v devastovaném parku zdevastovaného barokního zámku upozorňují červené tabule, že se co nevidět ocitnete v hraničním pásmu - vstup jen na povolení. Vítězný oblouk na kopci dává tušit, že už za Rajsnou, barokní stavbou, úpí pracující pod jhem kapitalismu a nesvobody. Největší opovržení k pronásledovanému objektu z řad studentů dává ředitel Jan Vozataj slovy: ,,Pane, šilháte po západním způsobu života!“ Hanlivé oslovení ,,pane“ je mezi soudruhy všeho druhu výrazem krajního odporu.
V sále místního kina se hrají černobílé filmy socialistického společenství. Hemží se to filmy sovětskými, maďarskými, polskými. K vidění jsou i filmy argentinské, brazilské a italská socialistická nová vlna. Hojně se producíruje produkce DEFA z NDR. Lze také zahlédnout filmy francouzské a třeba Kruté moře z produkce Velké Británie. České filmy tvoří hodně přes polovinu produkce. Za celou dobu lze ovšem spatřit jen jeden film americký. Tuto kinematografii zastupuje jen Kid, klasický film s Charlie Chaplinem.
I tak se pilně chodí do kina a občas stávají ve dvoře před pokladnou dlouhé fronty.
Frantík Menclů stojí takhle jednou na konci dlouhé fronty a chytá lelky. Najednou do dvora přichází mladičká dívenka a zašpitá: ,, Pane, je tady konec?“
,, Já ho neznám!“ odvětí Frantík a nestačí se divit jak rychle dívenka couvá pozpátku a utíká posléze do bezpečí. Frantík totiž myslel, že se ptá na nějakého pana Honce, a prostě se jednom přeslechl Ve čtvrtém ročníku už se dalo mačkat s dívkami v setmělém hledišti i u sovětského filmu Rudé listí.

Hned za tratí, dvě stě metrů od komplexu tří budov v parku, nalézá se hospůdka DCV. Nikdo neví co ta tři písmena vlastně znamenají. Blízkost tohoto kulturního stánku budovám slovutného ústavu vytvořila z ní mýtus. Patří ke koloritu doby a stojí u trati dodnes.
Do tohoto bistra spěchával o velké přestávce profesor Hřivnáč na svoji kávičku, zde si kupovali studentíci první krabičky cigaret .Odtud má také Frantík Menclů do smrti památku, jízvu na prostředníku pravé ruky. S Kapitánem Flintem jednou vynášeli láhve piva. Taška byla plná a tak zbytek nesl Frantík jen tak v náručí, jako polena palivového dříví . Do Flintovy tašky se prohibiční zásilka nevešla . Odpoledne přivezli uhlí a dírou ve schodcích je nasypali do sklepa. Pohyblivý rošt vrátili na své místo, ale neuzamkli a nezajistili. Při odchodu Flint nevědomky nohou nezajištěný rošt odklopil. Za ním jdoucí Frantík pak zahučel do sklepa jako pytel brambor. Hostinský se postaral o vyprání tepláků a mlčení si vykoupil jednou várkou prohibičního nákladu zdarma! Odnesl to akorát ten prst, když tápající Frantík hrabal rukou mezi střepy. Hostinský také vyčlenil malou místnost v podkroví k provozování ředitelem zakázaných karetních her. Před sodomou zaplivané putyky DCV varoval profesor Kabelka svým způsobem. Říkával:,,Tak tam v zařízení tomto chlapi ožírají se a hulvátským smíchem se smějí. To potom nedivím se já, když slyším z řad studentů větu - půjč mi roďák, dám ti špinku!“ Prokletí blízké hospody však nebránilo Márii, aby Láďovi občas pro lahvové pivo zašla.

Bylo zakázáno všechno. Kontroloval se účes, zakázáno bylo nechat se ostříhat na Havla. Děvčata se musela oblékat ve stylu socialistického realismu a často stávala uprostřed čtverce hanby na nádvoří. Ředitel Jan Vozajaj, bývalý strojvedoucí, předstíral fanatismus. S rozevlátými vlasy a s neskrývaným nadšením pobíhal po tělocvičně a hýkal nadšením. Před shromážděním celé komunity volal: ,, Soudruzi! Blahopřeji vám! Sovětský svaz právě vypustil první družici země ! Hurá!“
No tak teda hurá, znechuceně brumlali pubescenti a někdo zahuhlal : ,,Aby ses neposral!“
,, Kde jsou Bezdružice, soudruzi? No přece ve Spojených státech, ha ha ha!“
Jeho výrok neocenily tři stovky přihlížejících, ozvalo se jenom několik servilních hahů z řad vychovatelů a kantorů. Když téhož roku vylétl do kosmu i pes Lajka, prožíval jistě ředitel Vozataj orgasmus, kterého se mu nedostávalo ani v náručí manželky Mutyny za celé dlouhé manželské soužití.
Boj proti alkoholu se rozbíhal na všech frontách. Pít začínali na protest i abstinenti. Guma si jednou přinesl pod bundou láhev vína. Po večerce se v pyžamu postavil před zrcadlo na chodbě a celou láhev za pozornosti četného publika na ex vypil.
,, Vidíte volové, nic mi není!“ zvolal radostně. Pak se otočil kolem své osy a sešrouboval se k zemi. Na zemi pak sebou cukal a všichni kolem tleskali. Všichni se totiž domnívali, že Guma reprízuje záchvat smíchu při ,,hrošení“ u profesora Jánoše. Guma však upadl do delíria a byl kříšen do pozdních nočních hodin. Jako abstinent pak používal jiné způsoby protestu proti ředitelskému despotismu. Ben Lupin mohl tak dokázat budoucímu maháradžovi svou zručnost při odklízení pozůstatků obsahu žaludku svého pána. Činil tak několikrát za sebou do pozdní noci. Kucan pak druhý den nasával pach alkoholu, pravdy se však nedobral.

Masírování studentsva nastalo už při samém příchodu na internát. Když parní vlak se dřeváky vyplivnul na zastávce Valtice -město vyjukané nováčky, přivítala je studentská kapela hymnou - Tu červenou čepici nejradši ze všech mám. Byla to parafráze na skladbu Václava Bláhy Červená sukýnka a měla i stejnou melodii. Přehlídka pod československým a sovětským praporem nenechala nikoho na pochybách, že jste na vojně a budete vystaveni masáži mozku. Kupodivu se nikoho zmasírovat nepodařilo. Když posléze, dva roky po absolvování školy, byl pověřen Frantík Menclů na vojně ve Slaném zorganizovat Fučíkův odznak, dopadlo to bídně. Absolutní netečností vyprovokoval politruka kapitána Krejzu a byl zbaven funkce školitele a zkušebního komisaře. Funkci převzal komunista Karel Vykydal, zvaný Rudý vůl. Tento chlapec byl nadán nevídanou snaživostí. Jednou byl zneužit jako velitel pracovní jednotky při vykládání vagonů a rozutekl se mu celý mančaft. Tito hoši byli podvedeni, když se dobrovolně přihlásili na koncert Yvetty Simonové. Místo toho vyfasovali rukavice a lopaty. Z velkého uhláku se postupně vytráceli, až Karlík zůstal sám. Když se potom po čtyřech připloužil únavou na světnici, prohlásil historickou větu:,, A kdo má jít příkladem když ne my, komunisté?“ Otravoval vojíny kulturními akcemi. Jednou jej Frantík poslal do prdele, když organizoval účast na večeru poezie soudružky Půlpánové. To ještě prošlo. Neprošlo, když Rudému volovi napsal Frantík na papírek doporučenou literaturu k získání Fučíkova odznaku. Pravopisnými chybami doporučil veledíla Jak se kazila ocel, Anna průserářka a Vstanou noví živnostníci! Na to, že národní hrdina Julius Fučík napsal pochod Veselí vesničtí kováři, už Karlík neskočil. Politruk učinil rozumné rozhodnutí . Neuvěřil ve Frantíkovu debilitu a pro jistotu mu byl navždy odepřen Fučíkův odznak!
Tohle všechno byly plody socialistické osvěty a výsledek praní mozků v raném stádiu výchovy! Kolektivní odpor odnášel primitiv Kucan. Škoda, byl to jinak hodný člověk.

Ředitel vyhlásil boj všemu nepokrokovému a západně úpadkovému . Zatrnulo mu akorát v říjnu 1956. To sledoval po celé dny zprávy z rozhlasu a pořád čuměl na malou černobílou obrazovku televizoru Mánes. Klepal se strachy před revolucí v Maďarsku a když sledoval komunisty rozvěšené po kandelábrech, svědilo jej kolem hrdla. Uklidnil se až vítězným masakrem jednotek Nikity Chruščova.
Z rozhlasu se do zblbnutí ozývaly halekačky a kolchozní častušky. Jako zjevení působila píseň Starý honec krav, produkovaná barytonem Rudolfa Gortése. Rumba byla zavrženíhodná zápaďárna a kultura se dělala balalajkama.
Platil absolutní zákaz hazardních her. Kluci hráli mariáš, ale že by na stole ležely zmačkané bankovky, nebylo známo. Povoleny byly jenom šachy. A tak parta mariášníků chodila do DCV, kde se v zadní místnosti těsně pod střešním oknem odehrával hazard o sirky. Gambleři nosili sebou i dvě šachové hry, aby se při případné ředitelské kontrole změnilo hráčské doupě na školení šachových koncovek. Že se zde kouřilo a pilo pivo, to je samozřejmé. Bylo to jako za dob prohibice, když byla hráčská a pijácká doupata kryta harmóniem a kostelními lavicemi.
Frantík Menclů karty nehrál. Chodil s klukama do doupěte málokdy. Raději se s Gumou toulali bořím lesem a později totéž činil s dívkami z Valtic a okolí. Toho večera se jej prořídlá komunita snažila naučit mariáš. Ondryš Kadula jej posléze prohlásil za karetního vola, hazardem by se prý neuživil !
Druhý den zastavilo před hlavní budovou auto VB.
Do rána někdo vykradl DCV. Učinil tak velmi jednoduchým způsobem. V podkrovní místnosti komplic vyháčkoval zevnitř závlačku střešního okna. V noci pak stačilo vlézt na střechu a bylo otevřeno. Tak se dostal do místnosti a pěkně se napakoval. Místní bonzák oznámil, že v té zadní místnosti hráli karty a kouřili nějací kluci. Protože tam byl velký provoz a chodili tam i místní a také studenti z vinařských škol, objížděli policajti preventivně všechny školy.
V tu dobu se klepali Flint, Crhonek zvaný Šnek a Ondryš Kadula jako ratlíci. Klepal se i Frantík, kterého tam ti bagouni učili mariáš. Přítomnost delikventů by obsahovala nejméně trojku z chování, ne –li vyloučení. Chlapa i s komplicem chytili policajti třetí den a tak delikventům padl kámen ze srdce . Doupě osiřelo!
Ještě jednou si osud ošklivě zahrál s ,,karbaníkem“ Frantíkem Menclem.
Jel na provozní praxi do Mikulova s kamarádem Vrbou z béčka. Jelo se dřevěnými vagony. U každého okénka byl řemen s dírkami a malý odkládací stolek. Okénko se stáhlo a zašprajcovalo řemenem, jehož dírka se nasadila na ocelový trn.
Hoši sedí naproti sobě a netěší se na nudu nákladní a zavazadlové pokladny. Najednou se v rukou studenta Vrby objeví balíček karet.
,, Naučím tě šestašedesát, chceš?“
,, Máš to marný, já jsem na inteligentní hry blbej a jsem líný počítat “ brání se Frantík.
Najednou se objeví balíček karet na dřevěném odkládacím stolku. Výuka začíná!
Na jednokolejné trati ve stanici Valtice dochází ke křižování vlaků.
Přesně před oknem se dvěma hráči zastaví okénko sousedního vlaku. Přímo na karbaníky hledí tvář ředitele Vozataje!
A tak se řediteli podařilo chytit dva hazardní hráče Zdeňka Vrbu a Františka Mencla přímo při činu, in flagranti!
Žákovskou knížku abstinenta a karetního analfabeta zdobí ředitelská důtka!
To by tak hrálo, učiniti z dřevěného socialistického, železničního vagonu pojízdnou maringotku hazardních her.
Takových pojízdných dřevěných hazardních železničních vagonů mají jistě v Las Vegas celé vlakové soupravy!