SEZNÁMÍM TĚ SE SUCHÝM

Anotace: Povídka z knihy Stonožka na křižovatce 2004. Řečeno slovy Jana Husa -má ty svatá prostoto!

SEZNÁMÍM TĚ SE SUCHÝM
V hospodě U Saly sedí u stolu pod oknem tři lidé. Hlavní pořadatel Frantík Rendl, Pavel Bobek a Luděk Sobota. Jsou v družném rozhovoru. Za oknem panuje tropické vedro. Umělci vystoupí večer v recitalu Pavla Bobka s názvem Pár přátel mít. Je vyprodáno. Všichni tři mohou být spokojeni. Najednou si jeden z příchozích štamgastů všimne, kdo vlastně sedí u stolu.
,,Nazdar kluci, Luďku, zazpívej písničku Pradlenka Madlenka. Pane vrchní, rundu na mne!“Za chvíli se kolem stolu hromadí další kamarádíčkové. Mamko,víš s kým jsem dnes odpoledne popíjel?Oba umělci spěšně odcházejí k osobnímu automobilu. Na koupališti v Dražovicích snad budou méně nápadní.
Televizní bohové sestupují mezi lid obecný. Nemá to ale už tu razanci jako ve třicátých letech. Když Vlasta Burian přijel se svou fotbalovou jedenáctkou do Zlína, bylo celé náměstí zaplněno klobouky. Hrozny lidí byly rozvěšeny na všech kadelábrech. Lidé toužili na vlastní oči spatřit slavného komika.
V kulturáku v Podboří se slavných lidí z televize vystřídala pěkná řádka. Hlavní pořadatel si také trochu smočil a ohřálo se v jejich lesku. V televizi právě běží seriál Nemocnice na kraji města. V kulturáku se producíruje divadlo Františka Ringo Čecha. Najednou přichází za Frantíkem Andrea Čunderlíková, takto sestřička Ina, láska primáře Blažeje.
,,Pane hlavní pořadateli, potřebuji si nutně zatelefonovat.“
,,Nic snazšího, telefon seženeme.“
Mobily ještě neexistují. Telefon je však v zasedací místnosti, dvacet metrů odtud. Frantík má klíč v kapse. Odvádí však krásnou herečku do místní hospody. Ta pak telefonuje v kuchyni a odchází s Frantíkem hospodou plnou lidí. Pochopitelně se oba spolu nenuceně baví!
Honza Vyčítal si vymínil ve smlouvě přenosnou školní tabuli. Pořadatelům nastává bloudění po místních a okolních školách. Samá voda. Všude mají tabule na pevno připevněné. Nakonec je taková tabule objevena ve dva kilometry vzdálené mateřské školce.
,,Pane pořadateli, kde je ta přenosná tabule? Já před ní zpívám a zároveň na ní křídou kreslím!“ Takto se rozčiluje Honza Vyčítal. Automobil se vydává ne cestu po okolních školách. Proč by hlavní pořadatel neukázal zpěváka více dětem?
K vystoupení Country beatu Jiřího Brabce je třeba piano. Ve smlouvě je doslova uvedeno – pořadatel zajistí na pódiu křídlo. Žádná křeč. Na pódiu je normální klavír, jako v každém kulturáku. Odborník posoudil, že je provozu schopen. Jiří Brabec je ovšem klavírní virtuóz a jeho produkce při programu je nutná a vyhlášená. Přijíždějí. Karel Černoch, Naďa Urbánková, muzikanti. Co se stane, jakmile Jiří Brabec uvidí klavír místo křídla, to je otázka. Smutná skutečnost. Křídlo prostě není!
,,Zavolejte mi hlavního pořadatele!“ ozývá se z pódia hlas Jiřího Brabce.
Už je to tady. Bude průšvih. Nedodržení podmínek smlouvy vyvolá jisté komplikace.
Obavy jsou liché. Brabec není rozčilen.
,,Jo ten klavír, nic moc. Hrál jsem už na větších šuntech. To bude dobrý.“
Kámen ze srdce hlavního pořadatele přímo odletěl.
,,Mám k vám pane pořadateli velikánskou prosbu. Večer je v televizi hokej, mistrovství světa. My ten koncert urychlíme. Zajistěte nám prosím místnost s televizorem, abychom se na ten zápas mohli v klidu podívat!“
Ten večer byla v hospodě vyklizena místnost. Hospodský měl u televize významní hosty.

Recitál Pavla Bobka, to jsou dvě vystoupení. Obě jsou vyprodána, lidé jsou zvědavi na zpěváka a orchestr divadla Semafor. Také host Luděk Sobota je na vrcholu slávy.
Sobota sedí v zákulisí skromně a bokem. Pavel Bobek je naopak velice kamarádský. Pohotově rozdává fotky, ochotně se podepisuje, srší vtipem. Na prodej jsou desky i cédéčka. Celé odpoledne se baví s Frantíkem, dává k lepšímu příhody z divadla. Zná se s mnoha lidmi, společně vystupoval v Semaforu s Miroslavem Horníčkem. To je přesně voda na Frantíkův mlýn. Nehne se od zpěváka, padne do toho i nějaká ta sklenička.
Mezi dvěma představeními, u společné večeře, najednou slavný zpěvák nabídne hlavnímu pořadateli tykání! Taková nabídka se neodmítá. Frantík je potěšen a zároveň ohromen. Proboha, to snad není možné! Ten člověk je přece slavný zpěvák! To ale není všechno.
,A víš co, až přijedeš do Prahy, přijď do Semaforu. Přijď zadem. Seznámím tě se Suchým! Uvidíš zákulisí, nebudeš litovat!“
Frantík je najednou v sedmém nebi.

Po čase se Frantík objevuje v Praze.Pražské kulturní středisko pořádá každoročně přehrávky. V Alhambře běží vystoupení všech nabízených souborů z nabídkového seznamu. Soubory se činí v půlhodinových ukázkách na jevišti. V hledišti pak sedí pořadatelé z celé republiky. Na ochoze jsou rozmístěny stolky. U každého sedí slečna, za zády má plakát skupiny a nabízených programů. Zapisuje si zájemce, píše objednávky a sestavuje šňůry zájezdů. Všude kolem je hluk. Tvoří se diskusní kroužky, plné lidí z branže. Frantík také pobíhá a hledá něco zajímavého do kulturáku. Sběratel autogramů by se tady vyřádil. Ještě že je všechno na pozvánky, autogramiády se nekonají.Významné osobnosti z televizní obrazovky lze pozorovat v rozhovorech zcela neformálních. Mnohdy lze spatřit rozmáchlá gesta a slyšet nespisovné výrazy. Jsou mezi sobě rovnými. To jen malý človíček z ještě menších poměrů si myslí, že jej vezmou do party!
Najednou kráčí chodbou Pavel Bobek. Ve Frantíkovi hrkne, vyjasní se mu tvář. Hrne se ke zpěvákovi.
,,Nazdar Pavle, jak se máš?“ zahlaholí pořadatel z moravské vísky.
,,Já vás, pane, neznám, co si to dovolujete?“
Pán pokračuje v chůzi a nechává zkoprnělého,, kamaráda“ stát s otevřenou hubou.
,,Má ty svatá prostoto!“
Jak si jenom Frantík mohl myslet, že to tykání je opravdové. Proč taky? Vždyť obdobných pořadatelů potkávají umělci na svých šňůrách mraky! Náležitě poučen a vyléčen, pokračuje Frantík ve sjednávání dalších koncertů.

Ve svém snažení je ale najednou vyrušen hlasitým pozdravem. Měli v kulturáku před časem koncert Velkopopovické Kozlovky. Úspěch byl obrovský.
Celým sálem se ozývá hlasitý pozdrav. Na opačném konci mává rukou vysoký a usměvavý pán s bradkou.
,,Nazdar Podboří, nazdar Podboří!“
Na obyčejného pořadatele z moravské vísky nepokřikuje, neusmívá se a nehaleká nikdo menší, nežli sám pan Eduard Hrubeš!