KULANTNÍ FIRMA POLÁK

Anotace: Povídka z knihy Stonožka na křižovatce - 2004. Ach, kde ty loňské burzy jsou?

KULANTNÍ FIRMA POLÁK
Zvláštní sortu obyvatelstva tvoří lid sběratelský.Jsou známy případy, že hostitel přinese návštěvníkům deset alb fotografií. Nechlubí se fotkami dětí pasoucích beránky, ani nekonečným seriálem mamka a Eifelovka. Překvapeným hostům předloží tisíc barevných fotografií parních lokomotiv,vlastnoručně pořízených v posledních pěti letech. Hlasitě vykřikuje při zdůrazňování rozdílu mezi řadou 477,0 a 477,1. To okénko u této lokomotivy je velmi netypické a vyskytuje se pouze v jednom kuse v depu Dolní Rožínka.
Jiného nadšence mučí fakt, že fotografie jím stavěného válečného letounu DO 26 je pouze černobílá a ještě známá akorát z jedné strany. Jak známo, letci měli letouny různě pomalované. Co když právě na odvrácené straně bylo třeba napsáno Lily Marlén?
Plastikový modelář obdržel plastikovou stavebnici letounu Mustang. Firma Airfix dodala do Tuzexu pracovní zmetek. V krabičce chyběla vrtule. Naštěstí byl přítomen lístek, na kterém se dala reklamace promtně vyřídit. I uchopil obdarovaný slovník a do lístku napsal The Proppeler is missíng. Stručnou zprávu – vrtule chybí, ihned odeslal do Londýna. Za týdny obdržel malý balíček. Dychtivýma rukama jej rozbalil a uvnitř byla figurka pilota! Znalec pak vysvětlil, že fráze missing, probably killed, znamenala chybí – pravděpodobně zabit! Tato věta se vždy uváděla, jakmile se pilot nevrátil z operačního letu.
Na sklonku osmdesátých let pořádá Osvětová beseda v Podboří slavné sběratelské burzy.Vždy na jaře a na podzim zaplní velký sál a přísálí stolečkáři z celé republiky. Burza v Podboří je uváděna v celostátním sběratelském kalendáři. Předseda OB vymyslel originální způsob obsazování stolů. Stolečkář si objedná požadované stoly a obratem dostane čísla. Na stolech jsou pak umístěny stříšky s číslem a jménem objednatele. U vchodu jsou pokladníci a prodávají vstupenky příchozím. O něco dále sedí u stolu hlavní pořadatel a ,,ubytovatel“. Prodávající se nezdržují u vchodu. Platí místo u stolu i vstupenku přímo šéfovi u osamoceného stolku. Tisíc lidí se dá tak pohodlně zvládnout ve třech lidech! Stoly se vždy rezervují do devíti hodin. Jakmile se objednatel nedostaví do časového limitu, je jeho stůl prodán dalšímu zájemci. Na každé burze se kolem deváté řadí u stolku s místenkami fronta zájemců. Všechny stoly jsou vždy vyprodány.Za totality se v sále prodávalo všechno. Svorně vedle sebe nabízeli prodávající odznaky, knihy, mince a poštovní známky. Vedle bylo možno zakoupit voňavky, deštníky, obuv a konfekci. Prostě všechno, jako na vietnamské tržnici. Dvě stě dvacet stolů a patnáct stovek kupujících, žádná velká zvláštnost. Správce sálu dokonce prodává i židle!
Na první burze mají ženy u pokladny sešitové vstupenky. Natrhají si je do foroty. Jenže jakmile se otevřou dveře, vstupenky se rozlétají.I dodává předseda OB skleněné těžítko. Maminka Štefinka je měla po celá léta na okénku v prádelně. Pokladní si je položí na nepokojné vstupenky.
Ke stolku přichází neznámý pán.
,,Šéfe, co chcete za to těžítko?“
,,No já nevím, snad čtyřicet korun,“ odpovídá majitel.
Až ustal šrumec u pokladny a těžítko už nebylo používáno, od pokladního stolku zmizelo.Po deváté, jakmile skončila umísťovací mise, odešel hlavní pořadatel do sálu. U jednoho stolku bylo jeho těžítko k mání za pět set korun! Prodávajícím necloumá vztek, že se nechal napálit. Mučí jej jen vtíravá otázka. Jak ten stolečkář poznal vola?
Na jedné burze se legitimuje neznámý pán.
,,Jsem policista, prohlédnu si prodávané předměty,“ oznamuje stroze.
Na stolech jsou nacistické symboly. Pan Ličeník prodává mládeži odznaky SS divize Todtenkopf. Jsou to velmi zdařilé repliky umrlčích lebek, známých z černých čepic SS! Sálem se ozývají písničky čerstvého emigranta Waldemara Matušky. Běžně dostanete část vojenské výstroje US Army.Prodej pirátských nahrávek na několika stolech je samozřejmostí. Lze zakoupit pornografické časopisy a kazety téhož druhu. Estébák se vrací spokojen. Jako jediný úlovek nese vojenský útočný nůž, používaný běžně v armádě!
Toho roku je sál nabitý k prasknutí.Všechny písemně zamluvené stoly jsou už obsazeny.Dosud však zůstává šest volných stolů přesně uprostřed sálu. Před umísťovacím stolkem se tlačí asi dvacet zájemců.Stoly se rezervují přesně do devíti hodin. Nastává korupční prostředí.Za stolek se platí normálně dvacet korun. Korupční cena je už vyšroubována na dvě stovky. Zájemci stále přihazují jako v aukční síni. Nedorazil ještě objednavatel, stálý klient, pan Václav Polívka z Prahy. Je za pět minut devět. Vedoucí OB začíná podléhat tlaku zvenčí. Náramkové hodinky leží na stolku. Napětí graduje. Už se chytá začít prodávat, když správce sálu, kamarád Mirek zakřičí:
,,Fano neblbni, jsme kulantní firma Polák!“
Mirek totiž citoval společnou bibli dvou kamarádů, Haškova Švejka. Znají pasáže zpaměti.Když totiž měl jít polní kurát Otto Katz udělovat poslední pomazání, nevěděl už jak se to dělá. Koupil si tedy katechismus, aby se poučil. Tam se dočetl, že poslední pomazání se činí olejem, posvěceným od biskupa!
,,Švejku, jděte do drogérie a přineste ten olej.Tady máte desítku a nespleťte to!“
Švejk vymetl všechny drogérie a všude se mu vysmáli.Pochodil až u kulantní firmy Polák v Dlouhé třídě. Byla to firma opravdu agilní. Nepustila žádného kupce, aby neuspokojila jeho přání. Chtěl-li balzám kopajvu, nalili mu terpentýn a bylo také dobře. Když Švejk přišel a přál si za deset korun olej, posvěcený od biskupa, řekl šéf příručímu:,, Nalejou mu, pane Tauchen, deset deka konopného oleje číslo tři!“
Takto varován, hledí Frantík na hodinky, položené na stolku. Čeká přesně do devíti, sledován dychtivými zraky kolemstojících.
Za dvě minuty devět se dere do dveří pan Polívka. S několika těžkými kufry a početným doprovodem směřuje do sálu. Prodírá se davem lidí ke svým šesti rezervovaným volným stolům.
Frantík Rendl a Mirek Šiler jsou přece kulantní firma. Není nad solidnost mezi podnikateli.
Pardon, to bylo za kruté totality.
Burzy zmizely. Zničila je nepřízeň kupujících.Zboží vietnamských trhovců se přesunulo na volná prostranství. Kdo by měl v dnešní době ještě zájem o nějaké známky, mince, pohlednice, nebo knihy. Nakonec si stolečkáři v poloprázdném sále uzavírali obchody mezi sebou.
A ta kulantnost v podnikání?
Nenechejte se vysmát. Co je to za přežitek? V dnešní osvícené době byste s takovým přístupem žádnou díru do světa neudělali!