Netypická návštěva hradu-2

Anotace: Část druhá závěrečná

Má individuální prohlídka hradu nezačala zrovna nejlépe. Na dlaždičkách mi podjely nohy, načež jsem se projel napříč chodbou. Na jejím konci se nacházely otevřené dveře a díky prahu jsem zakopl. Následným saltem jsem se ocitl nohami zavěšený na obrovském lustru a hned mi došlo, že jsem ještě nikdy takhle na žádném lustru nevisel. Přitom mi z kapes vypadlo několik mincí a já jsem sledoval, jak se po dopadu na parkety rozkutálely. Záhy do místnosti vstoupila uklízečka se smetákem a jejímu profesionálnímu uklízecímu zraku neunikly kovové peníze, načež se hned vrhla na podlahu. Bylo úžasné pozorovat, jak leze po kolenou rychlostí fretky.
„Halo! Ty peníze jsou moje!“ zvolal jsem na ní.
Uklízečka nějakým záhadným způsobem v kleče nadskočila a za výkřiku se rozplácla na podlaze.
„To vás fakticky tak málo platí?“ zněla moje otázka, přičemž se ona převrátila na záda. Sotva mě uviděla, tak se rozkřičela a zároveň začala zuřivě komíhat rukama i nohama.
„Pomóóóóc!! Je tady zloděj a chce ukrást lustr!“ rozeřvala se, načež vyskočila a za jekotu vyběhla z místnosti. Ve stejný okamžik mi neunikla ta skutečnost, že se závratnou rychlostí blíží podlaha. Dopad na ní byl dost tvrdý. Rychle jsem se však vzpamatoval a vyběhl na chodbu. Nenapadlo mě nic lepšího, než vběhnout do první místnosti. K mému zděšení se totiž na chodbě ozval hluk, jenž způsobovala početná skupina lidí s průvodcem, která brzo vstoupila do místnosti. Spásu jsem našel v obrovité váze, do jejíchž útrob se mi podařilo vtěsnat. Bohužel moje hlava zůstala nad hrdlem vázy. Návštěvníci stáli na opačné straně místnosti před jakýmsi obrazem a už to vypadalo, že odejdou, aniž by si mne někdo všiml. Ale jedna holčička náhle na celou místnost řekla.
„Mami, támhle v rohu je velká váza, která má hlavu, co zívá.“
Její slova způsobila, že pozornost všech se soustředila na mne a okamžitě všichni s úžasem přišli k váze.
„Člověče, co tady děláte!?“ vyhrkl tázavě průvodce.
„Dobrý den. Já jsem čistič váz,“ řekl jsem pohotově.
„Co to plácáte!?“
„Já nic neplácám.“
„Okamžitě vylezte!“
„Já jsem tu nějak uváznul.“
Následně mne několik lidí začalo tahat z vázy. Přitom však došlo k jejímu převrácení a váza dopadla na koberec, po němž se počala kutálet. Několika návštěvníkům podrazila nohy, načež se i se mnou vykutálela z místnosti na chodbu. To už jsem zažíval, co je to kutálet se ve váze. Vzápětí se ona dokutálela ke schodům, na kterých zrovna stála uklízečka. A za jejího jekotu se váza se mnou skutálela pod schodiště, kde se po nárazu do zdi rozpadla. Poněkud otřesený jsem záhy ležel na řvoucí uklízečce, která měla roztažené nohy.
„Áááá…Pomóóóc..Budu znásilněnáááá..!!“ křičela.
„To bude omyl. Vás ani omylem!“ vyhrkl jsem zmateně. To už po schodech běželi křičící lidé v čele s průvodcem. Bylo mi jasné, že prohlídku hradu budu muset uskutečnit někdy jindy. A tak jsem za okamžik prchal z hradu před početnou skupinou návštěvníku hradu, v jejímž čele běžela uklízečka s halapartnou, na které měla zavěšený kbelík a napíchnutý mokrý hadr.
KONEC