Moje první rande

Anotace: téma od mý kámošky.doufam že dobře zpracované

Sbírka: Jak nezhnít nudou aneb návod co dělat když se nudíte

Moc už se těším na dnešní večer.Čeká mě totiž moje první zkouška, jestli sem hoden opačnému pohlaví.Nachystám si nějaké pěkné věci,ale jaké?Tu košili po dědečkovi,kterou mi dal se slovy:už mi je stejně malá,a tobě bude slušet daleko více než mě.Ta košile ani nebyla škaredá.Byla celá bílá stářím spíše šedá s červeným pruhem přes prsa.Hlásili na večer mrazy.Vezmu si ten svetr s jelenama co my dala loni k vánocům maminka.A jaké gatě?Rozhodoval jsem se mezi černými šusťáky a modrými riflemi.Rifle to vyhráli.Kouknul jsem na hodiny bylo přesně 17:00.Začal jsem uvažovat.V 18:00 mám být u Petry,k nim před dům to je 15 minut chůze tak to abych o půli šel obléknout.Čas neúprosně ubíhal já se šel přestrojit.V tom sem si toho všiml.V riflích je díra velká jako tenisový míček.Čas mě tlačil a tak sem si musel vzít černé manžestráky.V 17:59 sem se doloudal před Petřin dům.Zazvonil jsem sem.Otevřela mi Petra osobně.,,Máš pro mě tu kytku?‘‘otázal jsem se jestli Petra dodržela naši dohodu.,,Mám,chvíli počkej.‘‘Během okamžiku mi Petra donesla růži.Poděkoval jsem ,zaplatil 70 Kč a vydal jsem se na moje první rande k restauraci Božena.Došel jsem včas ,Veronika tam ještě nebyla zabral sem stůl u okna,z kterého byl krásný výhled na pouliční lampu.Á ,už jde uviděl jsem Veroniku jak vchá zí do dveří restaurace.,,Čau, už jsem zabral stůl.‘‘Verča mi odvětila něčím co bylo podobné úsměvu.Objednali jsem si čaj černý a hranolky s kečupem. Rozběhla se konverzace.Ze začátku začínala naše konverzace hloupími otázkami typu jak se vede, co děláš,apod.nedokázal sem navázat konverzaci a tak se stalo to že sem se u stolu rozbrečel a pak se to snažil zakecat tím že my do oka vlítnul kečup.Asi to zabralo.Ale potom se stala osudná chyba.začal jsem prohledávat kalhoty.,,Néééééééééééééééééé!!!‘‘řekl sem do cela nahlas,ale ne zas moc,jen praskla sklenička u sousedního stolu.Peněženka ,zůstala v riflích.Cítil jsem se trapně,ale než jsem se vzpamatoval Veronika se už začala oblékat se slovy:,,tady máš stopade ,zacálujto ,a zítra mi to vrátíš.Ale nemysli si že ještě někdy s tebou někam pudu!‘‘Zaplatil jsem a začal se loudat zpátky domů.Nikdy v životě sem se necítil trapněji.