Útěk ze ZOO

Anotace: Dlouho jsem nic nenapsala... opustila mě kreativní nálada. Ale už se mi zase vrátila a zde je povídka o šimpanzovi a jeho útěku ze ZOO! :)

Už odmala jsem žil v ZOO. Bylo to tam celkem fajn... Tedy až na jednoho ošetřovatele. Vždycky se do všeho pletl. Třeba jsem se hádal s ostatními opicemi o to, kdo získá nejlepší banán, a on se přiřítil a začal řvát: „To nemůžete být chvíli potichu? Vypadá to tu jako v zoologické zahradě!“ Tak jsme museli ztichnout a já si ze všeho nejvíc přál, abych tu nemusel trčet.
Potom mi ale začalo přát štěstí. Starého, nerudného ošetřovatele vystřídal nový, mladý. To na tom ale nebylo nejlepší. Tenhle ošetřovatel byl asi ještě nezkušený a jednou nám zapomněl zavřít klec. Okamžitě jsem toho využil a vyběhl jsem ven. Ostatní opice na mě zíraly, jako kdybych prováděl nějakou opičárnu. To je ale nemožné. Já totiž nejsem opice, ale op. Přesně řečeno šimpanz.
Když nechcete jít se mnou, váš problém, pomyslel jsem si, vyplázl na ně jazyk a už jsem utíkal pryč.
Brzy jsem dorazil k plotu, přeskočil jsem ho a zastavil jsem se. „Co teď?“ uvažoval jsem. Dostal jsem hlad a tak jsem se rozhodl navštívit taková ta hranatá lidská obydlí, kterým se říká "domy". Určitě tam mají nějaké jídlo.
Netrvalo dlouho a dorazil jsem k jednomu domu. Štěstí mi pořád přálo, protože jedno okno bylo otevřené. Vlezl jsem dovnitř a začal jsem se rozhlížet po něčem k snědku. Na stole jsem uviděl rozlité mléko. Nabral jsem si ho do dlaní a už jsem chtěl pít, když jsem si všiml, že to nějak smrdí. „Čím to může být?“ podrbal jsem se na hlavě. Když jsem ale chtěl svěsit ruku, zjistil jsem, že se mi přilepila na hlavu! Začal jsem zuřivě skákat a třepat hlavou, ale nebylo to nic platné!
To však nebyla ta nejhorší věc. Najednou do pokoje vletěla nějaká paní s malým klukem. „Pomóóc!“ zaječel jsem na ně, ale oni jen zavřískli a utekli. Vtom jsem si uvědomil, že mi nerozumí. Budu jim muset koupit slovník šimpanzštiny.
Bohužel jsem neměl čas o tom popřemýšlet, protože do pokoje znovu přišla ta paní a držela koště v bojové pozici. Na nic jsem nečekal a vylezl jsem ven, tak rychle, jak jsem to s rukama přilepenýma na hlavě dokázal.
Naprosto vyčerpaný jsem se vrátil do ZOO a snažil se nevnímat pošklebky ostatních. Myslím, že další výlet za hranice ZOO si asi dlouho neudělám.