3. Jsi prach a v prach se obrátíš

Anotace: Je prostě úchvatnej! A vy pořád nevíte jakej, co? Tak já ho popíšu… detajly znám nazpaměť! Kopněte do sebe hrnek kafe, tohle je na delší trať! Takže můj milovanej má…. . Jenom se mrknu, minutku. Tak jo. ...

3.Část:

"U..u…upřímně? Ani v nejmenším!" řehnil se jak stará kobyla, ale aji tak mu to slušelo! Mrkla jsem na něj a …. Slint! Je prostě úchvatnej! A vy pořád nevíte jakej, co? Tak já ho popíšu… detajly znám nazpaměť! Kopněte do sebe hrnek kafe, tohle je na delší trať! Takže můj milovanej má…. . Jenom se mrknu, minutku. Tak jo. Kratší světle hnědý vlasy, takový oříškový vočička a sladkej úsměv. Je asi stejně vysokej jako já. Má široký ramena a nevidím ho jinak, než roztrhaných jeansech a mikině s kapucí. Aj v tomhle vedru! Má prostě styl a toho se drží!
Tak jsem šla až k plotu, "Tohle není k smíchu! Todle je naprosto vážná věc!" naoko jsem se zamračila. No co? Nejsem Matka Tereza!
"Ne?" povytáhnul dokonalé obočí, že jediný na co jsem byla schopná myslet, bylo: Neslintej! Neslintej!… .
"Vůbec! Se Sam jsme vedly vážnou debatu o potřebnosti gumových kachniček do koupelí!" nezdálo se, že by ho nějak můj projev zaujal. Slabě jsem zaregistrovala pochechtávání za zády… do očí to neuměj! Srabi! No momentálně mi to je naprosto fuk-tózní! A víte proč? Nevíte? Protože se Vojta zdá plně zaujat pěnou na mojí tváři. Setřel ji prstem! Achich, Ochich…. Božínku!
Pěnu na prstě sfouknul mě k nohám. "Ne, skutečně tu není nic směšné!" ušklíbnul a zavěsil se na plot. S drobným -naprosto sladkým, uchvacujícím a nádherným- úsměvem pozoroval jak zareaguju. Heh! To bych asi měla něco udělat, co? "Navíc… Sam to zřejmě vyřešila. Pohodil hlavou - houmran!!!- k mýmu psovi.
Sam si spokojeně žvejkala Aminu, celá mokrá se doválela v trávě, tak, že ji můžu znova nahánět do vany! "Sam!" zavřeštěla jsem. Nadzvedla hlavu a nahodila zas jeden z nevinných kukučů, což ji nevěřím od chvíle, kdy mi jako malý, roztomilý štěňátko rozkousala první a do teď poslední mobil! Nemusím ani zmiňovat, že za poslední dva roky, co ji mám, jsem se z donucení naučila chodit po domě bosa. A víte proč?
Co mi sakra zbejvá, když ONA sežrala od každých papuček minimálně půl podrážky a teď jima má vyloženou podlahu boudy?
Vyřítila jsem se k ní a vyrvala ji kachní oslintané nožičky z huby. Sam si provokativně grgla! A já vidím rudě! Zachránil ji teprve ten zrádce Adam.
Hvízd! "Sam, aport!" musím uznat, že nemohl najít lepší oběť než vlastní příděl piškotu. Podotýkám, že ho šlohnul Luborovi! Vlastní dotace číslo jedna spatřila naposledy světlo světa před půl hodinou, minimálně!
Vyrazila jsem do domu. Každej musí uznat, že jsem byla očividně dosti nasraná, když jsem ignorovala i volání mého prince.
*
Převlíkla jsem se do nejslušnějších černých tepláků jaký mám, stejně tak trika … no možná to trochu kazil nápis na zadku: K nakousnutí! Brácha mi k tomu taky koupil triko s : Ochutnej… . No tak jsem se celá v černým šla rozloučit s Aminou.
Stojím u smradlavé popelnice a do nosních dírek cpu smuteční kapesník, jinak bych se z toho nasládlýho puchu a navíc v těchhle třicítkách taky mohla pozvracet.
Do zmuchlané látky jsem v krátkosti zamumlala rozluku a zakončila ji jedinýma dvěma větama v latině. Chtěla jsem pro svou gumovou kačenku důstojný pohřeb.
"Im domine patris, et spiritus sankti , amen!" to, že se tahle část nějakýho žehnacího procesu používá na svadbách je mi momentálně šuma fuk, držím smutek! Migla jsem s nožičkama mojí aminy mezi kupu odpatků z bráchova pokoje a zbytků od oběda. Upřímně jsem měla podezření, že ten děsnej puch pochází právě z pytle ostatků Adamova bordelu. Křápla jsem víkem popelnice a vyšla ke dveřím.
"El!" zavolal na mě kdosi. No dobře! Vím až moc dobře, že je to můj nastávající! Jestli jste uvěřili slovu kdosi- spojeného s jeho konkrétním hlasem, jste nechutně natvrdlí! Rychle jsem schovávala uslintanej kapesník a s přehnaně sladkým úsměvem jsem se k němu otočila. "El! Ehm… ." No tak dobře! Od maturanta se kterým se znám dva roky bych čekala něco odvážnějšího. Třeba by se na mě mohl vrhnout, že už se neudrží, pak mě požádat o ruku. Když o tom přemýšlím… tyhle prázky by byly ideální na… . "Víš, že je večer hasičskej bál?" Jestli mi to přišel oznámit, tak to se teda nemusel namáhat. Samo že to vím. Jenže tam jde brácha… . "Přijdeš tam?" Tohle se mi už líbí víc!
"Já ti nevím. Adam tam zas potáhne celou tu bandu… ."
"A to vadí?"
"Nó… protože bych se ráda dožila prázdnin a maturity tak… jo! Vadí to." Pokrčila jsem rameny a doufala, že … .
Nahodil ochranářskej tón. "Bych tě přece nedal."
"Pořád se mi tam s něma nějak nechce." Jo, jo, jo, JO! Co si vemu na sebe, proboha!
"Tak tam pojď se mnou. Budu ti dělat garde!" ANÓÓÓÓ! Všema deseti.
"To mě teda zveš?" Řekni ne a pudu se utopit, zlato!
"Jasně! Večer s tak hezkou společností? Jak bych mohl odolat."
"V tom případě jsi zachránil moje prase Porkyho před jatkama!"
"To mi asi dluží přímluvu u tebe, co?"
"Vzkaz předám!" zakřenila jsem se jak na naši matikářku, když jí tabule vyrazila přední. Taky plná štěstí a plánů na společnou budoucnost s jejíma tesákama. No Vojtu nechci po kouskách!
*
Mýmu pokoji vládl větší chaos než obvykla! Obsah dnes donesených tašek i skříně se válel po celém dostupném prostoru. Znova jsem se hrabala ve všemožných šatech… pokaždý jsem jedny vytáhla, shledala je naprosto nedostačujícími a odhodila jsem na druhou stranu místnosti. Odhazovala jsem zrovna jedny zářivě žlutý po kolena, když jsem je, ale viděla letět vzduchem dala jsem jim druhou šanci a rychle po nich hmátla. Udělala jsem tak dva kroky dopředu a HŇÁP! Hodila jsem hubu o vypleněnou krosnu. Šaty jsem už měla v ruce a během pádu je roztrhla o roh postele.
"Kurvadrát!" tu mi blejskly do oka nějaký s flitrama na druhý straně pokoje. Vehementně jsem se dala do pohybu, po čtyřech! Už jsem je měla skoro nadosah, jenže jsem se teda tak trochu nepochopitelně zamotala do různejch hader! Tak sebou rezignovaně praštím na zem, protože tohle je vo zdraví.
Otevřou se dveře a v nich tlučhuba!
"Potřebuješ něco Adame?"
Zarazil se ve dveřích. "Co to tu vyvádíš?" No po výmluvným mlčení jen zakroutil hlavou a s trochou násilí vůči mý výbavě pokoje se dopracoval až k posteli. "Nechtělas na Vojtu nahodit háček až o prázdninách?"
"To, že jsem řekla? Nemůžu zato, že zabral na moje osobní charisma. Navíc, čím dřív tím líp. Svatbu bych chtěla v parku a prázky se hoděj na líbánky skvěle." Povolila jsem si škrtící smyčku ze silonek a pootočila se na brothera.
"Ty jsi fakt cvok!"
Zamračila jsem se hoooodně okatě. Já nejsem cvok. Jsem obchodnice a tohle mám vypočítaný. Nejdřív by jsme se měli dát dohromady na začátku prázdnin. Za to by se květen dal považovat, protože otázka k zamyšlení je, čemu se říká začátek prázdnin. No, a pak by to bylo ráz na ráz. Omotala bych si ho kolem prstu a tak dále. Nejpozději konec prázdnin a to já se teda svatbě na sněhu nebráním! "Z čeho usuzuješ? Já nejsem ten kdo sem pravidelně přiváží ligu výjimečně natvrdlé demoliční čety."
"Faráři Černýmu by prdlo v kouli aj bez nás."
Pochybovačně jsem nadzdvihla obočí.
"Možná jenom o pár let později."
To souhlasím. Asi v době, kdy by práchnivěl v hrobě. Páč by ste se vožrali a zaživa ho do něj narvali."
"Umíš dneska i něco jinýho, než jenom vrčet?"
"Nemusels sem chodit!"
"Jsi zas jednou příjemná. Nejdřív vytopíš se psem barák a pak… ."
"Si ji někdy zkus vykoupat, ty chytráku!"
Chvíli byl zticha. Pak se zvedl s námahou z portele, s čímž matrace zakvílela a vyšel ke dveřím. Teda na chvilku. Jak starej sklerotik se totiž vrátil, hodil po mě rifle a košili, zamračil se na Porkyho. Zamračil se na mě. Zamračil se na dveře a až potom se jima vydal ven.
"Tak fajn. Uznávám. Můj bratříček je největší pako pod Sluncem, hned po těch idiotech co sem vodí. Ale musím uznat, že Dnešek bych by bez něj nepřežil můj milovanej (teď už kaméliemi vonící) pejsek. Navíc mě celý odpoledne, ku zdaru věci, držel od mámy. Abyste věděli, pěkně zuřila, když zjistila že dnešní Samiina koupel ji stála ze tři stovky, když nepočítám vyplýtvanou vodu. Teď už jenom potřebuju aby se na mě nevrhla uprostřed slavnosti a bude klid.
Otevřenými dveřmi si to ke mně napochodoval Alík, dnes odmítal vydat svou spřízněnou duši, no když už se chystal zalehnout na vybraným oblečení, trhla jsem jím asi trochu prudčeji, protože jsem ho tím drobet odhodila k mojí skříni.
Vlastně do mojí skříně a ta de ranou alíkova pozadí do zadní části zavřela.