Jak jsem miloval fyziku...

Anotace: Příběh je o chlapci, který měl hrozně rád fyziku(myšleno ironicky) a taky o tom, co se stane v jedné hodině.

Mlčky a se strachem, který na mně samozřejmě nebyl vidět, sedím spolu se svými sousedkami a snažím se poslouchat výklad, ale nijak zvlášť se mi to nedaří. Vždycky, když máme fyziku, přijdu domů, odhodím aktovku a všichni stojí v zástupu jako vojáci, kteří čekají na bitvu. Hnedle se cítím jako poražený, kterého shodili z koně a propíchli mečem jako pacholka, který si dovolil prohrát.
Učitelka mi vlepila facku za to, že jsem na ni hodil mokrou houbu a vymluvil se na nekontrolovatelný reflex. Ale neprošlo to. Začala mi téct krev.Ochotná učitelka mi přimáčkla houbu přímo na nos a jako by říkala:
"Jen si čuchni!"
Tohle děláme my! pomyslel jsem si. Podívala se na mne se slovy vítěze a ironickým úsměvem. Aby řeč nestála, ironicky jsem se zasmál, a také řekl:
"Tose stává!"
Tentokrát jsem se cítil jako vítěz já, ale jen do chvíle, kdy jsem byl vyvolán k tabuli. Sklapla mi ústa a potřeboval jsem na záchod.
"No jo, výhoda učitelů!" vykřikl jsem a s úsměvem od ucha k uchu jsem vzhlédl na strop učebny a zahlédl jsem cosi ulepeného. Probleskl mi mou více než zaostalou hlavou skvělý nápad. Stále víc jsem potřeboval na záchod. Učitelka odešla kamsi pro potřebné pomůcky, kterými mě, jak se domnívala, chtěla vyzkoušet. ulepená věc se pomalu odlupovala od suché zdi a já očekával vysněnou příležitost. Náhle přišla naše obézní uklizečka. Já, který jsem se krčil v koutku a svojí silnou vůlí překonával močový měchýř, jsem si ani nevšiml, že ulepená věc už spadla na zem. uklizečka o ni uklouzla a všichni začali trapně smát.
Já jsem dodal: "To se stává!"
Snažila se vymanit z jejich spárů, ale později jsem si všiml, žeulepená věc byla vyrobena v číně a zakoupena u naší,celkem na svůj věk nevyvinuté prodavačky Květy. Spolužák, okterém nikdo nikdy neřekne než udělaný kulturisto, mi během hodiny sdělit o ulepené věci, o které jsem nikdy nevěděl, že je to sliz, pár informací. hloupě jsem se uchechtl a vzal to do rukou. Hned si říkám, že bych sliz mohl hodit na strop znovu, přece se nic nestane...
...Učitelka se vrátila zpět s pomůckami, které jsem za svou školní docházku vůbec nezahlédl.
"To je kompas ty hňupe!" vykřikla na mě šprtka Tůmová. Škrábajíc na hlavě jsem se debilně ušklíbl. V rukou jsem držel kompas a sliz. dlouho jsem se rozhodoval, co mám na zeď hodit dřív. Šprtka Tůmová krotila nevěřícně hlavou a ukázala mi svůj špatně srostlý prostředníček. uklizečka se mezitím vymanila z podlahy, i když její přinejmenším pětky jí v tom hodně bránily.
"Ach jak komické!" vyrušil jsem.Uklízečka napřáhla svou tučnou ruku a vrazila mi facku. To mlasklo! Spustila se mi krev. uklizečka spanikařila a já jsem jako obvykle dodal:"To se stává!"
Učitelka nervozně šmajdala po křivé podlaze, na kterou měl už před rokem přijít podlahář, ale stále nedorazil. Na šikovného podlaháře v blízkosti našeho malého města jen tak nenarazíme. Takhle strejda Jožin, ten by školní podlahu opravil razdva, ale je moc drahý. když nám měl opravit podlahu, řekl si o takovou sumu, kterou jsme mu nemohli dát. Možná je Jožin z rodiny, ale škoda, že svoje soukromí netahá do práce. konečně došlo na mé vysněné zkoušení! učitelka mi dávala otázky a já jimi zpět jimi odpovídal. byla s nervy v kýblu a dávajíc mi poslední otázku: "Si normální?" Hurá! na to jsem konečně mohl odpovědět!
"Ne." zvedla se ze židle, podívala se na mě vyčítavým pohledem a odešla pryč z učebny. Nenapadlo mě nic jiného, než si sednout k sousedkám a hrát si se slizem. Šprtka tůmová vyplázla jazyk na celou třídu a jako hvězda mi můj sliz ukradla a na přihlížející, čím dál víc udivenější uklizečku sliz vymrštila a ten se jí připlácl na její obličej...
Učitelka se za pět minut vrátila, napařila mi dvě pětky a ještě ke všemu kázeňský trest. Jenže jako vždycky mě to nepřekvapilo, mávl jsem rukou, ale moje blbost se mi nevyplatila! Odjakživa jsem nesnášel, když si mě učitel vzal za dveře a přesvědčoval mě, že jsem ten největší blb.
"Propadáš, Špačku!" řekl...mávl jsem rukou.
"Já říkám, žš propadáš, Špačku!"
"Slyšel jsem."
"Proč to po mně neopakuješ?"
"Nejsem blbej..."
"Ale propadáš!"
Nakonec jsem opravdu propadl, ale než naše učitelka jsem rozhodně dopadl lépe. Přivedl jsem ji do nekončících lázní...