Zvláštní problém spisovatele Oskara

Anotace: Fantastická zápletka v životě realistického spisovatele Oskara.

Bylo dost pozdě,na táborské pohotovosti nervózně blikaly žárovky a moje nespavost se pomalu začala vychylovat do neznáma.
"Pan Mašek!"proletěl ženský hlas,který se roztříštil o nepřátelsky bílé stěny.
"Oskar Mašek."zachmuřeně do mě šťouchla zdravotní sestra ostrou propiskou od firmy na spodní prádlo.
Polekaně jsem vyskočil. "Jistě."snažil jsem se utlumit další případný útok.
"Pan Doktor má vaše výsledky."začínala se jí krev postupně rozlévat po celém objemu hlavy.
Její obličej teď vypadal vyzývavě,nepříjemné černé obočí se rozpláclo do celého obličeje.
"Výsledky."notoricky jsem papouškoval.
"Tak račte."rozkázala ironicky a otevřela dveře do ordinace.


***


"Už jste tady."podal mi svraštělou ruku padesátník v bílém plášti.
" Dobrý večer."
"Večer?Spíš ráno."ospale se protáhl v zádech.
"Pravda."zasmál jsem se. "Tady."vylovil jsem oblemcanou kartičku od pojišťovny. "Mašek."dodal jsem.
"Já vím."zazubil se. "Shodou okolností jsem před týdnem dočetl váš poslední román."
"Svraštělá rána?"pochopil jsem.
"Velice povedené."
S předstíranou skromností jsem se na něj usmál.
"Takže,pane Mašku,všechny ty testy a rozbory jsou hotové."začal "Zdá se to být v pořádku až na-"zakašlal.Po právu jsem znervózněl.
"Není to nic vážného,ale je zajímavé,že právě vy."
Zkameněle jsem mlčel.V mozku mi začínaly tančil letáčky s rakvemi.
"Vašemu tělu chybí vitamín K."systematicky pokračoval.
"K."vydal jsem ze sebe polomrtvě.
"Nemáte dost takzvaného genulitu."

"Co to znamená,že umřu?"
"Ne ne,pane Mašku,vy prostě musíte začít konzumovat knihy."


***
Takhle dlouho jsem se opravdu nezasmál.Čím déle jsem se chcetal,tím nechápavější byl doktorův pohled.
"Čemu se smějete?"
"Pane doktore o tomhle napíšu povídku."rozesmátě jsem sliboval.
"Rád si jí přečtu,ale nemusíte se ničeho bát,tímhle trpí spousta lidí."
Nastalo ticho.
"Vy jste to myslel vážně?"ostře jsem zvážněl.
Přikývl.
"To mi jako chcete namluvit,že teď se budu živit encyklopediemi."
"To vás nesmí ani napadnou,člověče.Ze začátku?Jste sebevrah?Pro začátek budou letáky vyhovující."
Tak počkat!Já spisovatel z povolání a absolvent literatury na Filozofické fakultě bych-
"Zkuste ho."podal mi prospekt se slevami na dětské přesnídávky.
"Tak se neupejpejte ,Oskare."zaprosil vyzývavě doktor.
"Já odmítám něco takového,já jsem-"
Ten sadista se najednou obratně nahnul přes stůl a donutil mě skousnout


***


Nikdy jsem před tím,jsem si nedokázal představit pocit,jaký cítil Kolumbus v roce 1492.Během jednoho sousta toho na první pohled dosti ohavného prospektu jsem ho pochopil.Jako spisovatel z povolání a student literatury na Filozofické fakultě jsem měl fantazii širokou,ale-.
"Pane doktore…"nadechl jsem se.
"Nedáte si nášup?"pokrytecky na mě vycenil zuby a sáhnul pro ostatní prospekty."Klidně vám to zabalím."nabídl se ochotně.
"Teda,tohle jsem nečekal."začal jsem opět lačně lapat po dechu.
"Říkám,tohle je naprosto typické pro lidí se sníženou genulitou."
"Ale jakto,že je to tak dobré?Když odmyslím mou nenávist k matematice,nikdy jsem neměl potřebu sežrat třeba učebnici."pohlédl jsem na něj.
"A vy jste to někdy zkoušel?"


***
Od toho dne jsem si začal připadat jako úchyl.Sebemenší zmínka o knihách ve mně vyvolávala nepříjemný,skoro až odporně dráždivý pocit. "Jak se tohle může stát spisovateli?"pátravě jsem se ptal sám sebe,když jsem procházel kolem jedovatě vyhlížejících knihkupectví.Každé ráno jsem do sebe soukal povinný léták, sarkasticky předepsaný od doktora Kaktuse.
Další jeho návrh,že bychom mohli od letáků upustit a dát prostor malým vychrtlím francouzským slovníčkům nebo sbírkám Jaroslava Seiferta ve mně vzbudil odpor přímo ohavný.Což o to,chuť na knihy jako taková se stále zvyšovala,ale jako literát jsem si prostě nemohl dovolit pozřít například Seifertovu Prahu.
"Ale no tak,Pane Mašek,jen to zkuste."škemral do telefonu.
"Pane doktore,já přece nemůžu…."
"Nemusíte tedy přímo klasiku,prostě si zajděte do knihkupectví a tam si poličte na nějaký propadák."


***

Byl pátek.Nad Táborem lehce slintala mlha.Ždímaje v dlaních vodítko s frigidní labradorkou Růženou jsem se pozvolna plížil po centru a hleděl napříč výlohami.Lehce mi zavrněla kapsa u kalhot.
"Prosím?"
"Ahoj tati,"ozval se na druhém konci hlas mé patnáctileté dcery Anny.
"Ahoj Aničko,něco potřebuješ?"zvedl jsem hlavu od vybledlého tabla.
"Ne,jen jsem ti chtěla říct,že na víkend spím u Katky."
"Takže nepřijdeš?"zeptal jsem se schlíplým tónem.
"Ne.Tak čau."zavěsila
"Haló?"Žádná odpověď.
Unaveně jsem si promnul oči na sesul se na nejbližší a nejohavnější lavičku,která na mě šibalsky vykukovala.Od doby,co jsme se s manželkou rozvedli jsem Annu viděl jen jednou za čtrnáct dní,ale v poslední době naše styky dost slábly.
Za tři minuty mi přišla textovka.KUP MI PROSÍM ČAS VÁŠNÍ-ANNA.
Čas vášní.Dcera Oskara Maška čte Čas vášní.


***

"Dobrý den."zabroukal jsem melodicky polohlasem,když jsem zatlačil na dveře zeleného knihkupectví.Nikdo se neozval. "Člověk bez genulity by se tady neměl moc dlouho prezentovat."pomyslel jsem si,
"Slečno."oslovil jsem prázdný pult.
"Už běžím."ozvalo se za černomodrým závěsem.
Přiběhla.
"Máte nějaké-"zarazila se a nejistě si sundala hnědé brýle,takže jsem si mohl lépe prohlédnou její pěkně zelené oči.
"Vy jste Oskar Mašek,ten spisovatel?"
Chvíli jsem mlčel.
"Ano,"vzpamatoval jsem se "správně."
Najednou se jí červené vykrojené rty roztáhly do půvabného úsměvu.Okamžitě se mnou navázala konverzaci.Po chvíli se uvolnila a byla ještě hezčí.
"Copak vy si knihy také kupujete,pane spisovateli?"
"Jistě,každý se potřebuju zdokonalovat."usmál jsem se. "Napiš dobře,cos udělal špatně a dostane se ti rozhřešení."znalecky jsem dodal.
"Ludvík Vaculík?"řekla,vyvalil jsem na ní oči,kdybych byl o dvacet let mladší asi bych to nazval
"fakt stěr".
"Jste dobrá."
Skromně zakroutila koutky do úsměvu.
Po dlouhém rozhovoru,který jsme věnovali literárním velikánům se řeč stočila opět na chladnou pozici zákazníka.
"Říkal jste Čas něhy?"zeptala se.
"Čas vášní."
Odkašlala si.Kdybych měl rejpavou povahu,měl bych za to,že se maličko uchechtla.
"Tady."dovedla mě k šikmému regálu.
Pohled na obálku té knihy mě docela zděsil.
"Neměly by ty knihy být pod cenzurou?"zasmál jsem se.
S špatným svědomým,ale i myšlenkou na doktora Kaktuse jsem vzal ještě jeden výtisk.
Nic neřekla.Vzala je něžně do dlaní a zabalila do tyrkysového papíru značky Polos.
"Nechte si chutnat."uchechtla se a ukázal mi na titulní stranu bulvárního plátku Yellow.
Šokující odhalení:Mašek trpí hlady.Nálety na knihkupectví začínají.